Nymfomanka II.

To, čo jednotka snubne a citlivo rozbehla, dvojka zničila a pochovala. Symboliku vystriedala explicitnosť, citlivo budovaný vzťah, ktorý prinášal zmysel a uvoľnenie celému filmu sa úplne scenáristicky pokrivil, až natoľko, že sa ma miestami zmocňoval pocit, že ani sám režisér nevie kam to celé smerovať. Ku koncu mu už isto z pretlaku negatívnych emócií zbujneli aj posledné deštruktívne pudy "sebazáchovy". Skrátka spackaná práca, ktorá nie je psychologická, ale psychopatická a koniec hovorí o tom, aká tenká vie byť hranica medzi umením a brakom. (02.12.2014)

Tier uchopil celý tento film nešťastně. Každý znalý člověk ví, že nymfomanie je především problém psychického charakteru. Člověk, v tomto případě žena, využívá sexuálního uspokojení k uvolňování vnitřního napětí, které je způsobeno depresí, úzkostnými poruchami příp. patologií osobnosti. V žádném případě nejde o uspokojování přirozených biologických potřeb. To je v přímém rozporu s vyzněním filmu, který prezentuje víceméně zdravě uvažující ženu, která má jediný problém. A tímto problémem není nic jiného, než, nebojím se použít ro slovo (Pane redaktore. Víte, co je to PASY?) KUNDA. Ano je to skutečně její kunda. Kunda, která je stavěná na úroveň náboženství, je zdrojem perverzí a neřesti, závislosti a zločinu, je satanem co zabíjí boha. A aby to bylo divákovi vše dostatečně jasné, jsou mu tyto Trierovi pochybné vize tlumočeny skrze spoluvypravěče Seligmana. Tím navíc drze a povýšeně degraduje diváka na hlupáka, který potřebuje berličku, aby pochopil režisérova génia. Toto všechno jsou pro mě věci, které film naprosto zabíjí. To ostatní o čem se mluví, jako obscénní násilné scény, dlouhé záběry na píču a ptáky nejrůznějších tvarů a velikostí, přemrštěná stopáž a kecy o ničem, to jsou jen věci, které činí film ještě více nudným a protivným. Nejsou ale tím stěžejním problémem. Jedinou věc na filmu oceňuji. Tou je jeho závěr. Ten má alespoň myšlenkovou pointu. Celý film ale nezachrání. 40% (18.09.2016)

Viděl jsem a komentuji pouze režisérské verze obou částí. Divácky neuspokojivé vyprávění o rozličných způsobem tělesného (sebe)uspokojování pět a půl hodiny konfrontuje dvě největší témata všech freudiánských režisérů – sex a smrt. K nejvýraznějšímu prolnutí obojího dochází během drastického autopotratu, na jehož konci se Joe zachvěje vzrušením, a v kapitole s umírajícím otcem, jejíž černobílý obraz a citově vyděračský tón působí tak (pseudo)artově, že jde nejspíš o jednu z mnoha Trierových taktik, jak divákovi upřít to, co by si přál. V průběhu obou filmů k navození pocitu nepohody, která znemožňuje nerušeně konstruovat fabuli, používá rušivě mnoho odboček, pomyslných závorek, skoků v čase nebo změn ve stylu vyprávění. Hypermediální encyklopedické vrstvení informací může připomenout Zanussiho, tematizace fetišů a nestálé identity Buñuela, komorní partnerská soda Bergmana a spirituální vzruchy zas Tarkovského (včetně přímé citace Zrcadla). Tato eklektická a intermediální kompilace stylů je sice semknutá rámcovým vyprávěním, ale koherentním tvarem bych ji nenazýval. Jak by taky mohl být koherentní film, který je vystavěný jako dialog dvou zdánlivě neslučitelných světonázorů (asexuál a nymfomanka), do něhož se Trier navíc neustále snaží zapojit i diváka. Ať prolomováním vizuálních tabu (názornější potrat jsem zatím ve filmu neviděl) nebo bouráním čtvrté zdi mezi fikcí a realitou (záběr kamery v zrcadle, zřetelné paralely mezi provokativně svobodomyslnými názory Joe a samotného Triera). Přes všechnu sexuální explicitnost a do extrému dovedenou kalvárii protagonistky mi nakládání s ženským tělem přišlo méně vykořisťovatelské než třeba v Životě Adele. Ačkoli se žena zejména v první části několikrát mění v sexuální objekt a její štěstí je po většinu filmu závislé na výdrži, dostupnosti a schopnostech muže, její zobrazování častěji než příjemné pocity vyvolává bolest, soucit nebo znechucení. V tomto kontextu je možná nejpřínosnější scénou režisérské verze již zmíněný potrat, demonstrující s otevřeností, která bude, domnívám se, nepříjemná zejména mužům, jak vyhrocených podob může nabýt napříč oběma filmy hájené právo ženy nakládat s vlastním tělem dle uvážení. Ukazování toho, co nechceme vidět, je zde úzce spjato s úvahami nad tím, o čem nechceme přemýšlet. Taková provokace má podle mne smysl. Stejně jako celá Nymfomanka. 75% za I. část, 80% za II. část. Zajímavé komentáře: Radko, mcb, Mouzon, Madsbender, Artran, Othello, Aelita, elgreco (17.09.2018)

Mal to zostrihať ako dvojhodinový jeden film a potom by som pre vysoký počet porno-scén išiel s hodnotením asi na 80%. Takto sú z toho dva veľmi dlhé filmy, v ktorých sú "zakázané" scény roztrúsené len nečasto a to samozrejme hodnotím brutálne negatívne. Postavy, príbeh ani dialógy ma vôbec nezaujímali, čakal som len na "tie" scény a pravdupovediac som si na nič moc neprišiel. Dokonca aj scéna, od ktorej sme strašne veľa čakali (trojka s černochmi) je drasticky prestrihaná a tak po "poriadnej" verzii zapátrajte radšej niekde na nete. (17.01.2017)

Bublina splaskla, nadšené očekávání zplihlo jak pyj po orgasmu. Druhá část je o poznání slabší, banálnější a méně vtipná (recyklace prupovídek z jedničky). Formálních hrátek ubylo, Seligmanovy odbočky zmiňující x slavných persón nabobtnávají až do groteskních rozměrů, ale naštěstí už nás Trier neoblažuje tolika názornými metaforami./// Nehraje už jen Bach a Rammstein, ale i Wagner, Mozart, Händel… A zase se dozvíme moudra o hudbě, církvi nebo deviacích. Žádné geniální propojení části první a jejich motivů (hudebních i těch ostatní) s částí druhou se nekoná. Rozdělení na pouhé tři kapitoly film zpomaluje. První část (sado-maso) sama sebe opakuje a kýžený průnik do (duše) Joe se nedostavuje. Celkový rytmus snímku je poněkud rozvláčný a bez uspokojivého gradování, což může při sledování vyvolat podobné pocity frustrace, jaké zakouší hlavní postava, která se marně snaží vyvrcholit. Finále je podivné (rozhodně nečekané, to ano) a v paměti utkví snad jen scéna odkazující na Antikrista nebo obří bradavky Gainsbourgové. A kromě krátkého záběru na felaci, ochlupená rodidla a pár ztopořených černošských údů zas nic! Trier se smíchy ohýbá v pase, jak nás napálil – a nemám na mysli relativní cudnost filmu, (v kinech běží jen sestřihané kopie), ale celou část II. a její obsah a vyznění. Každopádně teoretici mají co rozebírat a ti ostatní můžou s nadějí čekat na rozšířené verze. Studie ženské sexuality? Ale kdeže. Mimochodem character posters jsou totální podfuk, většina zobrazených postav si ve filmu nesvlékne ani šálu, natož cokoli dalšího. [Kino] (08.01.2014)