Ochranné sfarbenie

Z formální stránky se mi na filmu Ochranné zbarvení líbil onen unifikovaný vzhled filmů tehdejšího sovětského bloku. Omšelost a nevýraznost v jakémkoliv směru byla jistě soudruhy vnímána jako účinná obrana režimu, jako bariéra vystavěná mezi divákem a uměleckou hodnotou filmu. Těžko říct, jak toto na diváka působilo tehdy, ale dnes, se znalostí toho, jak různorodá kinematografie je, je to vždy velmi zajímavá exkurze do tehdejší doby temna. Ale ten bezohledný režim nebyl ve filmu ztělesněn jen šedí a akademiky, kteří na vodítku vyvedli studenty na vycházku do přírody. Více se na tento konflikt Zanussi soustředil skrze vztah Jakuba a Jaroslawa. Mladý doktorand, plný nadějí a očekávání, se od staršího kolegy dozvídá krutou pravdu o životě, tedy o lidech. A tedy sám o sobě. Ale je to skutečně pravda, nebo je to další z řady lží, aby se tak nebezpečné tendence nastupující generace zadusily už v počátku? Postava Jakuba byla zvláště rozporuplná. Nepůsobil na mě přímo nesympatickým dojmem, i když se spoustou jeho názorů jsem se neztotožnil, tak z něj mluvila především (jeho) celoživotní zkušenost. Je právě otázka, nakolik jej v takové individuum uhnětlo okolí – pravděpodobná skutečnost, že byl ve svém mládí sám vystaven člověku, jakým je nyní on sám. Snad byl jednou také takovým idealistou, jako Jaroslaw. Ale těžko ho soudit, když jsme neměli příliš příležitostí ho doopravdy poznat. Své skutečné pohnutky před Jaroslawem nikdy neodhalil, diskuze s ním byly pro něj vždy hrou. I když se dá Jakubovi přiřknout pragmatismus, vskutku užitečná vlastnost, přesto však doufám, že ze mě se takový člověk nikdy nestane. Co se Jaroslawa týká. Fatální semínko pochybnosti je zaseto, když Jaroslawovi Jakub prozradí, že prorektor získal svůj doktorát podvodně. A opět se ptám: je to pravda, nebo lež? Ale na tom nesejde. To Jaroslawova reakce je důležitá – a zde jsme možná byli svědky zrození dalšího pragmatika. Frankensteinovo monstrum vytváří další svou repliku. Svět je začarovaný kruh. Dokud po něm budou kráčet lidé, jako je Jakub, bude to incentiva dalším a dalším lidem, aby se k cynismu a pragmatismu uchylovali. Protože bez něj se přežít nedá – alespoň to naznačuje Zanussi v tomto filmu, v tehdejší době. Jak vlastně já, jako člověk žijící již v demokracii, mohu takový film ocenit? Pochopit jej, rozumově, to dokážu. Historické souvislosti znám. Ale mohu kdy vůbec skutečně cítit tehdejší zeitgeist? Jednání opilého studenta se dá lehce odsoudit, jako absolutní slabomyslnost. Ale to se to káže, z mého pohodlného gauče, kde mám vše na dosah ruky. Vůbec filmy o vzpouře proti zažitým pořádkům, vzepření se mládí proti něčemu, co je mu cizí a odporné, takové filmy jsou potřeba. Protože dnes je ta nesvoboda mnohem skrytější. V tomhle ohledu snad lze jednoznačnost tehdejší situace i závidět. (07.10.2012)

Moje prvé zoznámenie s filmami Krzystofa Zanussiho nevyvolalo vo mne búrku nadšenia. Ochranné sfarbenie je zaujímavé iba brilantnými dialógmi, ktoré slúžia ako zbrane pri strete dvoch pracovných, morálnych a životných postojov. Dialógy som si však mohol prečítať, bez nutnosti vidieť film, ktorý k nim takmer nič nepridal. Okrem dvoch hlavných predstaviteľov boli ostatné postavy ploché, nevýrazné, Angličanka a čkajúci študent mi dokonca pripadali trápne. Celkove vnímam tento film ako mierne nadpriemerný a s ohľadom na slávu jeho režiséra som určite čakal viac. (23.10.2012)

Zanussiho tvorba sa ťažko hodnotí, pretože viac ako od objektívnych kritérií filmu, závisí pohľad na ňu od konkrétneho diváka, ktorý pozerá dané filmy. Vo svojej tvorbe " morálneho nepokoja" pranieruje ľudské nedostatky a chyby. V Živote ako smrteľná choroba je to postoj k smrti iných, či tej osobnej v Dodatku hľadanie zmyslu života, v Persone non grata je to oportunizmus v politike, V Kontrakte zmysel a hodnota sviatosti manželstva, v tomto filme a Strukture krystalu zas "relativizmus v zamestnaní". Ak diváka téma osloví a je navyše kresťan - teda, ak sa stotožní s autorovým vnímaním sveta - filmy sa mu zapáčia. Ak však morálne dilemy nie sú pre diváka podstatné, akokoľvek dobre napísané dialógy a psychológia postáv ho neoslovia. U mňa je to striedavé. Mal som šťastie, že som videl ako prvý film Život ako.., lebo ma tá téma zaujíma a dialógy mi odpovedali na mnohé moje otázky, podobne ako aj v Ochrannom sfarbení. Lenže v každom ďalšom filme ma problémy postáv zaujali menej a napríklad v politike som ochotný akceptovať "kompromisy." Nemyslím, že človek musí v každej situácii byť morálne dokonalý - to sa ani nedá - inak skončí na okraji "morálne benevolentnejšej " spoločnosti. A v tom je problém. ZANUSSIHO POSTAVY SÚ NEKOMPROMISNÉ VO FATÁLNOM ZMYSLE SLOVA a ak má divák tendenciu nekonať nekompromisne, oprávnene sa mu zdá, že postavy si svoje problémy spôsobili sami prehnanou tvrdohlavosťou, alebo sú to podivíni, či dokonca hlupáci. Tých 5 hviezd je hodnotením Ochranného sfarbenia. (07.10.2008)

Ochranné zbarvení. mě zaujalo mnohem více než Iluminace. Formálně se sice jedná o výrazně konvenčnější dílo, v němž je styl téměř neviditelný, ale jednotlivé dialogy a témata, na která se Zanussi soustředí, mi byla mnohem bližší. Děj filmu se odehrává na táboře katedry lingvistiky a jeho hlavními postavami jsou mladý doktorand Jaroslaw Kruszynski a starší docent Zbigniew Zapasiewicz. Zatímco mladý Jaroslaw je ztělesněním idealismu a snažení se o spravedlnost, starší Zbigniew působí jako cynický realista, který rád manipuluje s lidmi a na studentech mu až zas tolik nezáleží. Zpočátku jsem jako divák stranil jednoznačně Jaroslawovi, jehož jednání ale později také není prezentováno veskrze pozitivně (neboť Jaroslawova touha po šlechetnosti a spravedlnosti se ukáže jako trochu egoistická a zastírající objektivní kritéria). Film je o konfrontaci dvou pohledů na svět, z nichž ani jeden není zcela správný nebo zcela špatný. Je také zajímavým svědectvím o polské společnosti, ve které se neustále diskutovalo, ale jenom o určitých tématech. Kritizována je také hierarchie moci a neochota projevovat svoje city a řešit je s ostatními. (20.02.2012)

Poetikou pripomínajúci európske kumšty Konformistu či Unavení slnkom sa Zanussiho snímok obracia do útlo skomornenej komunikačnej sféry. Pochopiteľne, rieši etické princípy, v nich možno badať podobenstvo nielen kariérneho či konformného štýlu, ktorý reprezentuje učiteľ cynik a oportunista, ale i celé režimné hnutie a ich trinástu (tabu) komnatu, do ktorej vykypí 90% priemerných a zraniteľných jedincov (viď. naše skúsenosti z onej idylickej konformnosti našich režimných pritakávačov v každom spoločenskom zriadení). Dialógové rozhranie je teda nesmierne nápadité s perfektnými hláškami zaobalené metaforickými pointami a lyrizmom doplnené prostredie letného tábora evokujúc maximálne vierohodnú zúčastnenosť diváka vo svete postáv. Možno oná plastická štylizačná forma, akou sa dialógovo dej vedie mierne spadá k účelovosti, ale ako som povedal: svet "ochrannými farbami" v pozadí a jeho dimenzionálny rozšírený rozsah, v ktorom sa pole pôsobnosti odohráva a splýva je natoľko unikátny, že im s radosťou podľahnem. (20.12.2016)