Ochranné sfarbenie

Jeden z mála polských filmů bez válečné tématiky, které jsem měl možnost vidět. Ač je natočen v sedmdesátých letech, působí nadčasově a i v současné době stále aktuálně. Svým zpracováním zapadá do repertoáru filmových klubů, kde by jistě vyzněl velice působivě. Docent Jakub (jak nevinné jméno) je ve své roli přesvědčivý, až jsem nabýval pocitu, že v osobním životě musí být stejný podvraťák. Hold svět akademických titulů je krutý. Někdo má právo větší, někdo menší. Proto jsem moc rád, že studuji vysokou školu… :-D (29.01.2011)

Velmi zajímavý film o dvou životních postojích, které se vzájemně střetávají. Ani jeden z těch postojů není ideální, ani jeden z nich není bez poskvrny a bez nevinných obětí. První životní postoj je v postavě vedoucího letního univerzitního soustředění Jaroslawa Kruszynskiho (Piotr Garlicki), kterému jde především o absolutní spravedlnost a jakousi lidskost. Dochází u něj k jakési porážce spravedlnosti, kterou není možno protlačit přes společnenské a politické možnosti dané doby. Jeho veškeré dobře míněné pokusy jsou přeměněny v neúspěch strachem druhých z netaktického jednání, popřípadě samotnými aktéry, kterým jde v určitém stadiu už jen o výraz protestu. Navíc se jeho postoj jeví zčásti neupřímně, neboť je rektorovým oblíbencem. Ke konci ale nejen, že přichází o přízeň, ale je také odmítnut na poli sexuálním. Druhý postoj je v postavě garanta letní akce Jakuba Szelestowskiho (dobrý Zbigniew Zapasiewicz), který zastává především nutnost přizpůsobení se daným podmínkám nastavenými společenským a politickým zřízením. Osobní hrdinství v podobě odporu zavrhuje, mistrné manévrování při vytěžování maxima vyzdvihuje. I přes jeho zdánlivý cynismus zůstává ale velmi lidským. Nebo jde u něj zčásti o zvrácenou hru, vyvolanou nutností pobavení v šedi bezútěšnosti dané situace? Střety, výměny, názory, polopravdy, skorovítězství, ale především porážky na poli lidství. Z dalších postav: Jaroslavův objev Nelly (Christine Paul-Podlasky) a rektor (Mariusz Dmochowski). Vynikající ve svém odhalování podstaty. (16.03.2011)

Dlouho doznívající facka jednoduchému vnímání morálky, konformismu, cynismu a oportunismu. Sledujeme, kterak spolu zápasí naivní idealismus, přesvědčený o tom, že ví, že koná tak, jak je to správné, a poněkud unavený pragmatismus, který se řídí tím, co mu přinese užitek, a který si už pomalu začíná uvědomovat, že z využívání druhých se taky nejde těšit donekonečna. Mistrně napsané a geniálně pointované - výsledek "sexuálních" snažení obou hlavních postav. Tento snímek přináší především nesmírnou porci nejistoty, neradí, neléčí, nenabádá, nemoralizuje. (08.07.2008)

Film "univerzitní román" umožňuje sledovat zákulisí vztahů kolektivu lingvistů na letním soustředění. Ideály a představy o morálce jednoho mladého doktoranda zde dostávají na frak od studentů a především od kolegy, realistického cynika, myslícího jen na svůj prospěch.. Politika: "(...)říct musíte jen to, co se od vás slyšet chce...", spory, vnitřní souboje a problémy, všechna řešení jsou asi obecně platná v osobním životě a překračují tak svým vyzněním akademickou ulitu jedné instituce. (07.03.2009)

Zanussiho film, ktorý je základným kameňom kánonu poľského kina morálneho nepokoja (často prezývaného aj kino sociálneho nepokoja, pretože komunistov slovo morálka desilo aj v spánku) je veľmi komorným príspevkom do prúdu "čistého" realizmu, reflektujúceho súčasné spoločenské témy a zobrazujúceho zlo. Uzavretý socialistický mikrokozmos akademického prostredia tábora kdesi v odľahlej provincii predstavuje živnú pôdu pre dialóg medzi dvoma predstaviteľmi národnej inteligencie. Mladý Jaroslav predstavuje generáciu idealistickej mládeže, veriacej vo večné morálne a etické hodnoty. Jeho protivníkom je starší Jakub, ktorý by mal byť mentorom a ideálom, ku ktorému je možné vzhliadať - vzorom, aký vyžaduje štát. Film sa však neobmedzuje na čas a miesto - v príbehu sa vyskytujú prvky folklórneho charakteru a spomínajú sa roky, ale univerzálnosť témy moci a krutého civilizačného výdobytku kariérizmu je aktuálna i dnes. V psychologickom vnorení do postáv ide až na kosť a pred divákom odhaľuje obnaženú pravdu, ktorá sa v systéme, postavenom na veľkých gestách a malých skutkoch, stáva bájnou alegorickou postavou. Elegantné metafory idylickej prírody a človeka ako jedinca i kolektívu, ktorému dominuje pokrytectvo. Svet v ktorom nemá čisté svedomie miesto - ten náš. Zanussi však postúpil ešte o krok ďalej, keď odmietol prevziať národnú cenu, ktorú mal právom dostať Wajdov, komunistickým aparátom odstavený, Muž z mramoru. Odvážne a nebezpečné, ale systém pravú podstatu jeho filmu i tak neobjavil. To len finálne potvrdzuje Zanussim predkladaný fakt, že v tej dobe nerozhodovali múdri ľudia - tí len stáli v pozadí a ťahali za povrázky. Ľudia dokonale skrytý pred systémom vďaka svojmu ochrannému sfarbeniu. 85% POZNÁMKA: Zhliadnuté v rámci semináru o poľskom filme. (05.11.2014)