Ten třetí

Po mym milovanym Crashi další Haggisova vyvedená mozaika; až do poslední chvíle nečitelná, ale o to cennější. Hvězdičku strhávám za brutálně přetaženou linku s Milou, která na mě působila jako normální zjevení, vyloženě nepatřičně. Naopak další dvě dámy se ve svých rolích našly a předevšim Moran Atias s Adrienem Brodym utvořili co do humoru a sex-appealu naprosto dokonale vyváženej pár. Takže zase jednou spasiba, mistře Haggisi... (12.09.2014)

Priznávam, že mi dokonca nedošlo o čo tam šlo. Za pomoci kvalitných hercov, dve hodiny Haggis šponuje vaše nervy, až na záver nepríde katarzia, ale jeden veľký odrb. To nemení nič na veci, že som mu to opäť hltal, a že tie jeho údajné" ploché charaktery", nejak stále nevidím. Čo je vlastne fajn, asi tam nie sú. Zato jeho trademark sa po Údolí Elah vrátil; kobercová scéna legendary (28.09.2014)

Jediný příběh, u kterého mět doopravdy zajímalo, jak se vyvine, kdo s kým intrikaří a na který bych se klidně podíval jako na celovečerní film, byl ten s A. Brodym. Část s M. Kunis, M. Bello a J. Francem dobrý, bohužel M.Kunis jen dokazuje, že má akorát tak pěkný ksichtík, ale jinak je děsné her. prkno. No a L. Neeson a O. Wilde story, to byla nuda s postavama na odstřel. Škoda toho proměnlivého obsahu... jinak z této kategorie filmů (A.G.Iñárritu filmy, Crash, Magnolia atd. atd?) je to ten nejslabší kousek. (04.01.2015)

Kdyby se Paul Haggis vykašlal na tři různé příběhy na třech různých místech, možná by to mělo smysl, ale takhle se jakýkoli vyšší význam ztrácí. Provázanost postav je naprosto směšná, protože vzhledem k tomu, že sledujete všechny tři, očekáváte provázání. Takhle jsou to jen tři náměty na jednom místě, kdy rozhodně scenáristicky vedou Liam Neeson a Olivia Wilde, nejvíce pak baví asi Adrian Brody. Škoda, ta část se spisovatelem se mi zamlouvala moc. Ale tohle prostě nejí konzistentní dílo. To měl být povídkový film a ne něco, co si hraje na víc. (29.09.2014)

Zase jen další Knoflíkáři s takovým uměleckým přesahem a hloubkou, blablabla... Nechutná nuda u navzájem se prolétajících osudů způsobila, že jsem si vyžehlil, složil a uklidil, utřel prach a zalil kytky. Pak jsem to v čase místy kousek posunul a přesvědčil se o osudovosti děje a konání postav, postavil si stroj času a vrátil se tak o 120 minut zpět, abych zabránil plýtvání časem a mohl si vyžehlit, uklidit a zalít u něčeho smysluplnějšího. Svůj čas jsem zachránil, čas těch hereckých jmen, jimiž je film napěchován, už ale uplynul, zcela zbytečně. (05.10.2014)