Ten třetí

Priznávam, že mi dokonca nedošlo o čo tam šlo. Za pomoci kvalitných hercov, dve hodiny Haggis šponuje vaše nervy, až na záver nepríde katarzia, ale jeden veľký odrb. To nemení nič na veci, že som mu to opäť hltal, a že tie jeho údajné" ploché charaktery", nejak stále nevidím. Čo je vlastne fajn, asi tam nie sú. Zato jeho trademark sa po Údolí Elah vrátil; kobercová scéna legendary (28.09.2014)

Paul Haggis vidí svět zoufale černobíle, což je znát pokaždé, když vlastní scénář také natočí. Říct, že jsou jeho postavy ploché zní jako fráze, řeknu to jinak: jsou nepravděpodobné, stejně jako situace, do kterých je žene. O něco míň to bylo znát na Crash, podstatně víc je to vidět na obdobně vystavěném Third Person. Pokud se chopí Haggisova scénáře jiný režisér, může to dopadnou dobře, jako v případě Million Dollar Baby. A pokud to zahrají dobří herci. Third Person bohužel táhne dolů i mizerné obsazení, taková Olivia Wilde je možná zajímavým způsobem krásná, ale to je tak všechno. To nezachrání ani skvělý Liam Neeson nebo Adrian Brody. (24.09.2014)

Škoda té utahanosti a unavenosti děje, který nedokáže celou stopáž diktovat tempo a bavit. Můj zájem tak postupem času solidně upadal. Co hůř, film nedokáže pořádně vytěžit námětové možnosti. Máme tu velký herecký kádr, životní situace, spousta zvučných jmen, ale velmi nekonzistentní příběh s přestřelenou stopáží. Tentokrát zkrátka Paulově práci neříkám pane. V rámci myšlenky s vyprávěním (psaním knihy) z vlastního života a propletení osudu lidí jsem nějak postrádal smysl role Miluše Kunisové a její rozvrácené rodinky a celé to mělo být mnohem provázanější, šokující, překvapující, emotivnější... prostě tak, aby to těch 137 minut sežral s gradací a větší záživností. (20.03.2015)

Film, který zklamal. Tento komentář je o filmu, který se tvářil jako velké skvělé drama, dospělá drsná romance, ale ani po půlhodině se nachystal rozjet a samostatné linie se osaměle táhly mnohem déle, než by měly. Jenže to obsazení! Nemohu přece opovrhnout Liamem, kouzelnou Olivií či šarmantním Adrianem (Jamese mám taky rád, ale ten pocit, že je ve filmu omylem, se mě drží)! Jenže, ony páry k sobě sedí asi jako borůvková marmeláda a poctivý česnek od babičky. A chemie mají v sobě přibližně stejně. Nehledě na sympatie k jednotlivým postavám: ve 40 minutě mě ještě zajímaly, v 80 už mi jejich osud byl asi tak jedno, jako jeslti si zuby přijedu krouživými pohyby 125 nebo 126 krát. Pocit prázdných 2 hodin, srovnatelný pouze s pocitem otevření balíčku Lays, mě přivedl na pokraj nudy a zklamání takovým způsobem, že jsem tento komentář sepsal během závěrečných titulků. Na mobilu. A přineslo mi to více zábavy a obohacení, než předchozích 120 minut. (10.03.2015)

Prověřený a provařený scénáristický fígl zvaný „Bobby Ewing ve sprše“ není žádným velkým třeskem originality, v tomto případě je ale cesta natolik pestrá a poutavá, že vás cíl nijak nezklame. Napoprvé jsem se trochu ztrácela, napodruhé jsem si ale film vychutnala a nadšeně objevovala všechny stopy vedoucí k pointě. Za mě ANO nejen tomu třetímu, ale i prvním druhým a hlavně Třináctce. ;) (31.08.2016)