Ten třetí

Haggis si tu odkusol príliš veľké sústo. Neviem sa rozhodnúť, či to je super festivalovka alebo autorsky nezvládnutý regulérny film. Ale to je jedno. Výsledok zodpovedá obom prípadom. Tú celkovú zmätenosť, režijné aj scenáristické zakopnutia a necitlivý strih bohato vynahradzujú vynikajúco zahrané postavy, super hudba a do jedného parádne fungujúce emočné vrcholy . A to mi občas stačí. Škoda záveru, ktorý síce má v sebe silu ale absolútne nebol pripravený a oberie na pôsobivosti pri potenciálnych opakovaných zhliadnutiach. Do dokonalosti Magnólie, Crashu, Lásky nebeskej alebo ďalších kvalitných mozaikových filmov to má síce veľmi ďaleko ale aj tak spokojných, no veľmi subjektívnych 7/10. (26.04.2016)

Pokud Crash dostal ode mne pouze 4* tak tady nemůžu jít bohužel výš. Čekal jsem rozhodně víc než jen propletenec vztahů, které spolu "nějak" souvisí. Na těch opravdu silných momentů jsem nepotřeboval ani jednu ruku a výsledek odpovídal knihám které psal hlavní hrdina. Doufám, že filmy tohoto autora nebudou mít stejnou tendenci. Tady bohužel zase jednou forma zvítězila nad obsahem. (11.01.2015)

Jediný příběh, u kterého mět doopravdy zajímalo, jak se vyvine, kdo s kým intrikaří a na který bych se klidně podíval jako na celovečerní film, byl ten s A. Brodym. Část s M. Kunis, M. Bello a J. Francem dobrý, bohužel M.Kunis jen dokazuje, že má akorát tak pěkný ksichtík, ale jinak je děsné her. prkno. No a L. Neeson a O. Wilde story, to byla nuda s postavama na odstřel. Škoda toho proměnlivého obsahu... jinak z této kategorie filmů (A.G.Iñárritu filmy, Crash, Magnolia atd. atd?) je to ten nejslabší kousek. (04.01.2015)

Film, který zklamal. Tento komentář je o filmu, který se tvářil jako velké skvělé drama, dospělá drsná romance, ale ani po půlhodině se nachystal rozjet a samostatné linie se osaměle táhly mnohem déle, než by měly. Jenže to obsazení! Nemohu přece opovrhnout Liamem, kouzelnou Olivií či šarmantním Adrianem (Jamese mám taky rád, ale ten pocit, že je ve filmu omylem, se mě drží)! Jenže, ony páry k sobě sedí asi jako borůvková marmeláda a poctivý česnek od babičky. A chemie mají v sobě přibližně stejně. Nehledě na sympatie k jednotlivým postavám: ve 40 minutě mě ještě zajímaly, v 80 už mi jejich osud byl asi tak jedno, jako jeslti si zuby přijedu krouživými pohyby 125 nebo 126 krát. Pocit prázdných 2 hodin, srovnatelný pouze s pocitem otevření balíčku Lays, mě přivedl na pokraj nudy a zklamání takovým způsobem, že jsem tento komentář sepsal během závěrečných titulků. Na mobilu. A přineslo mi to více zábavy a obohacení, než předchozích 120 minut. (10.03.2015)

Haggisův návrat k příběhovým propletencům se rozhodně povedl. Na rozdíl od Crash totiž netepe do kontroverzních společenských témat, a tedy nijak je ani sám sebe neshazuje, ale je pouze prostou, snad až egoistickou uměleckou výpovědí. Ačkoli je tedy škoda, že princip meta-narace se dá odhalit nepřiměřeně brzy, jednotlivé příběhy a jejich závěrečné prolnutí v perfektní a i tak poměrně nečekanou pointu mají v tomto neprůhledném, kousavém a (přesto/proto) citlivém pojetí nečekanou sílu. Že se tedy autorovi podařilo ukočírovat takhle komplexní představení, kde všichni Oni i Ony září, kdy do sebe nakonec všechny dílky dokonale zapadnou, a to včetně těch, které se zdály být samoúčelnou sponou, a kdy si žádná z těch hereckých osobností nekrade film pro sebe a zároveň má kvanta prostoru na vyniknutí - to je úspěch, za který si Haggis konečně zaslouží ovace ve stoje. Jediné, co mi v nich zabránilo byla dvousečnost takhle promyšlené formy, kdy jsem se kvůli neustálému rachotu mozkových závitů málem nedokázal vžít do individuálních povídek a soucítit se všemi verzemi Jeho a Jí. Bohudík však v této rovině zachraňuje co se dá znovu mistrovská hudba Daria Marianelliho. (14.01.2015)