Iluminácia

Film o mladíkovi, který hledá smysl života. Zkratkovitou, úspornou a elegantní formou vyprávění, plnou nejrůznějších zcizujících efektů, se Zanussimu podařilo do necelých devadesáti minut dostat takové množství podnětů a myšlenek, že po skončení filmu divák neví, jak to všechno má vůbec uchopit. Myšlenky vyvstávají a v zápětí jsou negovány (nebo nechávány nedořešené). Závěr filmu diváka nechává už zcela samotného ve svých vlastních interpretacích. Podle mě je to především o tom, že smyslem života a zároveň nejdůležitější věcí v něm je láska a rodina. (07.01.2007)

Zvuk rýchlej, nepokojnej klavírno-cimbalovej znelky v úvode naznačuje nervnosť a rozutekanosť filmu. Hľadanie zmysluplného života mladého muža je chronologicky rámované od maturity po pracovné začiatky a rodinný život. Jednotlivé úseky života, zložené z rôznych záberov ukazujúcich ako vedecký život, tak aj život rodinný, sú popredeľované fotkou aktuálneho formulára, žiadosti, či inzerátu. Uvedomujúc si riziko zakuklenia v príliš úzkej profesnej špecializácii, sa snaží mladý absolvent prejsť čo najviac prostredí, situácií. Hľadačstvo umocňuje mozaikovitá forma filmu, kde sú navzájom pomiešané napr. citáty z náučných fyzikálnych, či biologických filmov s "banálnym" rozhovorom mladomanželov v existenčnej kríze. Nesleduje sa to najľahšie, výsledný dojem po záverečnej scéne je však po celom tom dušespytovaní a hľadaní príjemný a povzbudzuje k ďalšiemu premýšľaniu, či diskusii. Iluminácia sa tak zaraďuje k otvoreným filmom, ponúkajúcim rôzne možné výklady a odpovede na položené otázky. Zaujímavosť: Vo filme odznejú i úryvky slovenských ľudových piesní Rozsutec, rozsutec, ty vysoká skala, alebo Tota Heľpa, tota Heľpa to je pekné mesto v svojráznej poľskej textovej úprave - napr. o Heľpe som sa dozvedel, že tam žije presne 200 švárnych chlapcov. (01.06.2005)

Tak s tímhle filmem jsem měl opravdu velký problém. Nevím čím to, možná špatnou náladou či špatně stráveným obědem, ale toto dílko mě iritovalo od začátku až do konce. Do tohoto filmu jsem vnesl svoji veškerou averzi na pseudointelektuální snímky, a to jsem nestačil divit kolik jí vě mě bylo. Mladý doktor se mi tady svěřoval se svými nejniternějšími dilematy a problémy, ale mě to jednoduše nezajímalo. Ten člověk mě byl naprosto lhostejný už od začátku a čím víc škemral o moji pozornost tím víc mě iritoval. Detailní záběry operace mozku ve mě nadobro zhasly jakkoukoliv jiskřičku emaptie. Hlavní hrdina sice hledal smysl života, zato já jsem hledal smysl filmu, který mi doted uniká. Nikdy víc. (09.01.2007)

Sledujeme kariérní postup mladého nadějného fyzika, skrze nějž se Zanussi zamýšlí nad otázkami vědy a morálky, nad tím, kde končí právo člověka být člověkem. Zároveň je ukázán hrdinův rozpor mezi rodinnými povinnostmi a vědeckým výzkumem, nad životem světským a krátkým odpočinkem mezi mnichy ve zdech kláštera. Vše je podáno ve zhuštěném čase, formou s častými prostřihy na vědecké dokumenty, přítomna jsou intermezza diskuzí skutečných vědců či studentů (09.01.2012)

Trochu jsem se bál, že se nenaladím na Zanussiho vědecky podložený intelektualismus, ale musím říct, že film mě pohltil od prvních minut (představení hrdiny zkrze měřitelné hodnoty). Kolážovitá forma různorodých krátkých útržků a vpádu statických "milníků" mu dala slušné tempo zaplněné jednou zajímavou myšlenkou za druhou a navíc zajímavé vizuální variace rovněž zahnaly jediný náznak nudy. Navíc ze snímku vůbec nečiší chlad, vlastně od počátku směřuje k člověku a jeho konkrétním potřebám, které teprve musí pochopit a naplnit - v tom tkví hlavní iluminace i emotivní náplň řady scén. Určitě si udělám čas na některý z dalších Zanussiho snímků, protože jeho velmi osobitý styl je neopakovatelný, zneklidňující a plný empatie - není už jen tohle známka mistrovství? (10.03.2011)