Pinocchio Guillerma del Tora

"Life can bring great suffering. And eternal life can bring eternal suffering." _____________ Pinocchio Guillerma del Tora je na dnešnú dobu naozaj výnimočný animák a pre mňa je určite aj jedným z najväčších prekvapení spomedzi všetkých minuloročných filmov (spolu s druhou časťou Kocúra v čižmách)... V každom zábere, v každom jednom detaile a dokonca aj v každej jednej sekunde tohto filmu je vidno, koľko času, práce, ale aj trpezlivosti museli do tohto projektu všetci tvorcovia vložiť. A práve v tom podľa mňa spočíva čaro stop-motion animácie (ktorému som však oveľa lepšie pochopil až vďaka dokumentu o tvorení Pinocchia) – aj keď môže vytváranie pohybu jednotlivých postáv a vlastne aj celej animácie na prvý pohľad vyzerať ako jednoduchá práca, tak v skutočnosti to tak vôbec nie je... A za to patrí všetkým tvorcom obrovská poklona... Avšak vizuál tohto filmu určite nie je jediným, čo by si zaslúžilo pochvalu. Pôvodne som si myslel, že sa bude Del Torov Pinocchio presne držať originálu, ale v zápätí ma celý film presvedčil o opaku – Guillermo sa s celým príbehom parádne vyhral a takmer každá scéna ponúka niečo originálne. Veľmi na mňa zapôsobilo už úvodné privádzanie Pinocchia k životu, ktoré pôsobí ako z Frankensteina alebo aj zasadenie do skutočných historických udalostí (čo je mimochodom geniálny nápad!) a tiež aj výcvik mladých vojakov, no veľmi ma prekvapil aj Posmrtný svet, v ktorom sa Pinocchio veľmi často ocital. Okrem toho sú niektoré scény doplnené aj kvalitnými pesničkami (u mňa vedie Ciao Papa), ktoré do celého príbehu pekne zapadajú. V skratke, Pinocchia Guillerma del Tora odporúča 9 cvrčkov z 10, naozaj by som si želal vidieť v blízkej dobe viac takýchto animákov (aj keď viem, že to asi nie je úplne možné...) a skutočne dúfam, že dnes v noci tento film dostane Oscara, ktorého si tak veľmi zaslúži... _____________ "Don't be Carlo or anyone else, be exactly who you are." (12.03.2023)

Guillermo del Toro pojal po Pinocchia po svém a z původní pohádky, jež spíše načrtla několik vážnějších témat, udělal v podstatě animované drama o významu života, které se stíhá věnovat například i fašismu. Hlavním lákadlem byla jednoznačně animace, která je prostě nádherná. Trošku jsem se obával, jak mi sedne, ale člověk nemá problém se během pár minut do světa absolutně ponořit. I kdyby tohle byla jediná změna a zbytek byl 1 ku 1 originál, svůj vznik by si film obhájil. Del Toro naštěstí přichází i s dalšími změnami, což z jeho verze dělá v mnoha ohledech komplexnější dílo. Už to není pouze skoro až náhodný sled událostí jako v originále, ale sledujeme postupně plynoucí příběh, který hlouběji představuje důležité postavy a vede až k finále, které je temnější a mnohem více na mě zapůsobilo. Nemůžu se však ubránit pocitu, že k úplné dokonalosti něco chybí. Snímek je natolik přeplněný, že dost událostí a témat musí hodně rychle odbít, takže často není tak emotivní, jak by mohl být. Jakási nejistota je patrná i z muzikálových čísel, která jsou asi tři hned v úvodní třetině a následně tento prvek zmizí stejně nenadále, jako se objevil. Každopádně kdybych měl někdy chuť si zopakovat nějakého Pinocchia, pravděpodobně sáhnu po této adaptaci. 8/10 (12.12.2022)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Vizuálně překrásná rozprávka, která se však v rámci demýtizace/dekonstrukce svého pohádkového předobrazu drží příliš zkrátka. Guillermo del Toro na to sice šel od lesa, ale uvízl v půli cesty – někde mezi svou mýticky temnou vizí a naivním sentimentem, od něhož se chtěl tak výrazně distancovat, viz. muzikální pasáže který do celkovýho konceptu fakt nesedí. Každopádně stop-motion animace, forma a řemeslo jako takový jsou špičkový, tady není o čem.... no a co si budem: Pinocchio jako nová ikona Antify? Proč ne! [VERDIKT: 7,5 klacíků z 10] (16.12.2022)

Nádhera. Úchvatná animace, poctivá atmosféra fašistické Itálie, krásné písničky a samotný příběh je starý dobrý doják. Je vidět, že tenhle film je del Torův srdcový projekt, protože to srdce v něm opravdu cítit a vidět je. Jeden z nejlepších letošních filmových zážitků, který je sice kouzelný, zábavný a veselý a tak všechno, ale je o zatraceně vážných tématech - smrt, fašismus, smutek, náboženská víra... ale pracuje s tím vším opravdu nádherně a emoce fungují přesně tak, jak mají. Prostě nádherná filmařina, na kterou dlouho nezapomenete. 85 %. (02.01.2023)