Pinocchio Guillerma del Tora

Upřímně řečeno mě to moc nestrhlo nad rámec ocenění techniky. To, co hodně lidí kritizuje na Faunově labyrintu, teda nepříliš organické propojení alegorické a reálné roviny, mi vadilo až tady, protože jsem nepochopil, proč se Pinocchio musí fyzicky setkat s Mussolinim, a pak si totéž prožít ještě symbolicky - kdyby nic jiného, dělá to film zbytečně dlouhým, pokrátit na 90 minut maximálně by tu hodně prospělo. 3 a 1/2 (04.01.2023)

Posledné tri minúty za 5*. Čosi tak realistické a smutné a pritom "obyčajné" (a istým spôsobom nádherné) sa nevidí často. Žiaľ, pred "tým" sa nachádza hodina päťdesiat a tá už až taká úžasná nie je. Jasné, vizuálne je to krása a niektoré nápady fajn (to by ani nebol Guillermo, aby si neodpustil Lovecrafta). Ale scenár ma strašne nudil svojou predvídateľnosťou. Je „sympatické“, že je to v rámci možností temné, takže sa tu umiera a odohrávajú sa tragédie, avšak inak ma jednotlivé epizódy, ktoré Pinokio zažíva, nebavili. Najmä v prvej polovici je to prekvapivo v podstate muzikál, ale jednotlivé vystúpenia ma nudili, takže ma potešilo, že v druhej už temer úplne absentovali. (10.02.2023)

Já asi půjdu proti proudu a dávám nízké hodnocení. Ale začnu pozitivině, oceňuji animaci, s tou si dal Guillermo del Toro a jeho tým skutečně práci a výsledek vypadá krásně. Co se týče děje, tak začátek nebyl špatný, jenže po smrti Carla mě ten příběh vůbec, ale vůbec nezaujal. Nesedlo mi ani zakomponování války a fašismu do tohoto filmu. Od del Tora jsem čekal lepší film, bohužel musím říci, že Pinocchio od Disneyho byl lepší. (21.01.2023)

Ukňourané, ukřičené, utahané a uřvané, exaltované, vyděračské a polopatické, bez přirozeného humoru (samolibé intelektuální narážky, např. na Schopenhauera, filmové odkazy, např. na Frankensteina ad., sem nepočítám) a nadhledu ve vypjatých situacích, čili permanentně trapné k ošívání se všude tam, kde by to mělo být přirozeně dojemné. Znovu se mi potvrzuje, že del Toro prostě neumí pracovat s emocemi sofistikovaněji než ode zdi ke zdi, postavy si musí explicitně říkat tatínku miluji tě, nebo nenávidím tě synu a už nejsi můj syn, a že neumí pracovat s temnotou, strachem ani zlem, stejně jako s láskou nebo přátelstvím lépe než plakátově a ilustrativně, v plochých frázích doprovozených uslzenými obrázky, a že je to evidentně jeho nezpracované téma - že se sám k emocím prostě nedostane jinak než zprostředkovaně přes dutá a nabubřelá klišé. Ostatně už to, že zlo si ztělesňuje prostřednictvím do frází vyluhovaného nacismu, je hodně zastydlé a nefungovalo to už ve Faunově labyrintu před řadou let. *** S dospělými i dětmi se mi víckrát potvrdilo, že mnohem lépe - až do morku kostí letos sahal do emocí a jejich zdrojů Kocour v botách - velice přesvědčivý strach ze smrti nebo strach o blízké přátele a učení se, jak se kvůli druhým a pro ně stávat lepším a ze sólistů se stávat spojenci - přesně to, co del Toro v Pinochiovi vůbec nezvládl), a mnohem lepší a pro děti (desetiletý kluk) přijatelnější byla i Mathilda Roalda Dahla, a to je co říct. Tohle jsme strhali sborově. (S O., Lí, Radimem a kluky na B12). *~ (20.03.2023)

Jako u DaD, já tomu ten plný počet prostě napálím už jenom proto, že jsem rád, že někdo šel do toho aby takový film vznikl a nakonec i vznikl. Ještě ke všemu pod taktovkou mého oblíbence del Tora, jehož osobitý rukopis zde bohužel není cítit z kamery (chápu, ne vše se dá převést do animace), ale z úchvatného hlubokomyslného scénáře pracujícím s mnoha těžkými tématy a myšlenkami, které prostě fungují. I když, občas by jich mohlo být méně a mohli by býti dotáhnuté více do konce, ale jinak jsem s nimi spokojen. A taky jsem rád, že to je jednoduše řečeno drsnější než jsem čekal. A to tak, že o dost. Guillermo del Toro se s tím prostě nesere a opravdu tam nechá umírat lidi (figurky), aby jen prožitek byl co nejbrutálnější. Samotné nebe (či co to má být) k drsnosti stačí. Nebo když to řeknu tak ze vtipu, tak samotné loutky stačí k té děsivosti a brutalitě, protože ten design sic umělecký, není pro každého a snadno dokáže odradit. Jinak já s tím jsem spokojen. Možná jen i přes úžasnou hudbu bych dokázal odpustit muzikálová čísla (kterých sice moc není, ale i tak). Ale přiznám se, na konci málem i kapka slzy ukanula... P.S. Oscar zasloužený, mám ale možná jednu výhradu. Kocour v botách 2 coby soupěř sice není kdovíjak uměleckým počinem, ale na druhou stranu mi přijde mnohem stravitelnější i pro klasického kunzumního diváka, přijde mi na tohle lépe zvládnutý. Tím ale toto vůbec nechci zchazovat dolů, myšlenky to má hlubší a práce to musela být neskutečná, ale i přesto mi to přijde lehce nuceně umělecké předání. (20.04.2023)