Avengers 2: Vek Ultrona

Všechno, co bylo na jedničce tak dobré a udělalo z ní blockbuster roku, se v Age of Ultron někam ztratilo. Postavy působí jako hadroví panáci, které tvůrci nechali dvě hodiny pohupovat ve větru před zeleným plátnem, dialogy už jsou tak nějak vedlejší, přehledná akce taky zrovna není tím, co by divák mohl vyzdvihnout. Dojmu ani nepřidá, že z kapitána a Thora jsou takový dvě usmívající se polobuzny. Spousty logických lapsů asi netřeba rozebírat (ale připouštím, že vysvětlení jsem v té změti mohl přehlédnout). Na druhou stranu potěší, že některé scény jsou tak dokonalé, až vhánějí slzy do očí (ultimátní souboj: Captain America vs. poleno). Age of Ultron nakonec působ spíše jako špatná parodie plná nepovedených fórů. Ale něco přece jen potěšilo – Vision. Teda potěšil možný potenciál postavy, který se snad bude dále rozvíjet. (06.05.2015)

Zřejmě největší událost roku konečně nadešla a mnou velice očekávaní Avengers se musejí opět sjednotit a vypořádat se tentokrát s hrozbou, kterou stvořili oni sami. S každým dalším marvelovským filmem nabývám pocitu, že i tentokrát se podařilo natočit něco, co jsme na plátně ještě neviděli a stejně to cítím i tentokrát. Joss Whedon opravdu nelhal a více než kdy jindy si dal záležet na postavách, na jejich osobnosti, měnícím se přístupu k řešení problémů a vztahy mezi samotnými Avengery. Stále se jedná o něco větší sequel, který se alespoň navenek tváří velkolepěji, což do jisté míry samozřejmě je, jelikož počet postav nabobtnal až do téměř horentních výšin na hranici snesitelnosti, ovšem stále oceňuji, že se příběhy jednotlivých postav povedlo skloubit do jednoho celistvého příběhu, který i jakžtakž dává smysl. Filmu spíše škodí onen fakt, že se zřejmě rázně škrtalo a zkracovalo. Žánrově bych si troufl zařadit nový kousek k thrilleru, jelikož, i když se stále jedná o ten "rodinný Marvel", více než kdy jindy však bazíruje na občasných noir vložkách, dokonce s několika hororovými lekačkami. Režisér se musel opravdu vypořádat s velikým problémem. Je vidět, že jak tvůrci chtějí dále a dále rozšiřovat univerzum, najdou se pasáže, které působí dojmem tak trošku navíc (Ullysses Claw), rozhodně zas nechci říci, že nepasují do příběhu, protože své důležité místo mají, ale zkrátka působí dojmem poměrné přeplácanosti a snadno se lze ztratit. Na toto konto byl například upozaděn Baron von Strucker, na kterého jsem se hodně těšil. Ovšem, můžu být spokojen, jelikož z mnoha nových postav mě absolutně pohltili Scarlet Witch (které se ale nesmí říct Scarlet Witch; fenomenální Elizabeth Olsen) a Vision, který mi přijde dokonalý jako po vizuální stránce, tak té charakterové. Troufám si tvrdit, že na dvojku bylo použito doposud nejvíc digitálních efektů, a to prosím bez jediné chybičky či do očí bijící divné trikové scény, což dělá dojem i přes fakt, že ke konci už zkrátka nestíháte. Ultron má fantastický hlas (což bylo jasné dávno, protože prostě James Spader), ale nemohl jsem zbavit dojmu, že působí až moc lidsky (co se týče pohybu hlavy, mimiky i řeči těla), což mi podobnému druhu robota příliš nesedělo, ovšem jsem za tuto volbu obecně velice rád a pochyby o něm beru jako nafouklou bublinu (od toho je tu pořád Mandarin). MCU je nyní rozšířeno o velice výživný kousek a bude ještě zajímavé, kde vlastně Marvel plánuje skončit. Viděno v kině 3x. PS : Scéna s kladivem je über the top, ale bohužel musím souhlasit s redakcí moviezone, že je tak nějak jediná, kterou si chci opakovat ještě mockrát...90%...[29.4.2015_ČSFD projekce_Cinestar Černý most] (29.04.2015)

Povedené pokračování rozvíjí načrtnutné linie a stíhá varovat před umělou inteligencí. Bohužel trpí dvojkovostí a filmu by bodla půlhodina budování pozadí postav navíc, protože pro samou akci na ně prostě není dostatek času. Ani Ultronova snaha o anihilaci Avengers mi nepřijde dostatečně opodstatněná, ale charizma mu rozhodně neschází. Spader si to užívá. Odbočky ke kamenům nekonečna strhávají pozornost špatným směrem, i když se Whedon snažil vetknout to do příběhu opodstatněně Age of Ultron tím působí jako pouhé předmostí dvojdílné Infinity War, která přijde až za tři roky. Největším tahounem filmu je docela (příjemně) překvapivě Hawkeye Jeryho Rennera v závěsu s antihrdinským Starkem a Bannerem, kteří kazí na co sáhnou. Digitální orgie jsou místy trochu ubíjející, protože se akce snaží věnovat všem postavám. Chemie v kecacích scénách ovšem funguje na výbornou. Jsem docela zvědavý jak pozměněná týmová sestava ovlivní další Marvelovky. Mám radost, že se k něčemu takovému odhodlali. Vize si zaslouží více prostoru. (01.05.2015)

Moje hodnocení nebude rozhodně směroplatné, jelikož jsem původní komiks nikdy nečetl. Za mě byl pouze Čtyřlístek a Strážci, ale ti hlídali jen pevnou hráz socializmu a největší jejich akcí bylo metání drnů na řece s podobně ideově motivovanými děvčaty. Navíc jsem Avengers 1 dal tři a tento díl byl nesporně hutnější, tak by bylo mírně nablblé, kdybych dal stejné hodnocení nebo horší. Film je ve svém žánru rozhodně zdařilý, jistě nabízí znalcům předlohy zcela přesnou filmovou podobu - to jsem pochopil z chatrných výpovědí nadšenců, kteří to viděli přede mnou. Mně se rovněž líbila okázalost a celkem i dobrá přehlednost všech těch bitek, které snímek provázejí četněji, než reklamy na Nově. Schopnosti hrdinů byly předkládány nenásilně a s humorem a nepřítele si podávali jako tým, což se Jossi Whedonovi rozhodně povedlo. Vlastně bych měl sotva co vytknout. Mě však velmi štval ten ideový podtext, totiž jak američtí superhýros zachraňují nevinné Rusáčky, jak je tahají z těch ušmudlaných děr a za Chachara by i obětovali život. Dokonce i bytostně rozčilení nepřátelští mutanti - sourozenci náhle prozřou a s popěvkem "We're all living in Amerika, Amerika ist wunderbar" se přidávají k "druhé straně". I když, je pravda, že teď, v předzvěstí totální války Ruska vs. svět, může tento příběh vyznít mile a snaživě výchovným dojmem v duchu někdejších mírových sloganů. Ostatně, proč ne. Vždycky to tak bylo. Dále mi vadila hluchá místa, kde se žvanilo a plánovalo. Někde v prostředku filmu jsem měl co dělat, abych neupadl do REM spánku, a to navzdory poměrně skvělému 3D. Naštěstí jinoch vedle mě (už tam seděl, nepřivedl jsem si ho!) baštil svůj popkorn s opravdovým zaujetím, tak mi statečně bránil v usnutí. V tichých pasážích (nebylo jich moc) jsem dokonce zjistil, že mu píská v nose, nebyl tedy problém to dokoukat. Nemluvě o dvou chlapcích nade mnou, kteří v postavách v první půli filmu nadšeně a nahlas rozpoznávali své oblíbené herce. Dalším traumatem, které si z promítání odnáším, byl příšerný dabing. Dabing je sám o sobě zrůdnost, ale zde byl vážně na hovno. Vižna v podání Paula Betanyho namluvil někdo mnohem horší, než je Jiří Kvasnička - a to je, ruku na srdce, co říct. Na druhou stranu, celkem chvalitebný byl výkon dabéra Samuela L. Jacksona. Dokonce jsem zachytil mírné náznaky jisté černošské dikce, což je tedy povedené. Ale zpět k filmu. Co ještě dodat? Ke konci, i když vás čeká velkolepá bitva, možná nejvelkolepější, jakou jste kdy viděli, budete už mírně vysíleni vším děním předtím, až se zaradujete, že jste z toho kina vypadli a doma si pro zachování duševního zdraví pustíte narychlo staženou vidláckou komedii nebo černobílý artový snímek z Turína. Nebo klidně záznam ze sněmovny. Záleží, jak moc si budete chtít vyčistit hlavu sledováním žvanění těch nenažraných filcek, co si myslí, že nám vládnou, že řídí naše osudy, těch samozvaných superhrdinů České republiky. (03.05.2015)

Když sveřepí zachránci světa a okolních galaxií z nějaké té homixové Ligy vypičenců konečně komerčně narazí na umělou demencí vybaveného, přestrašlivého Transformera s originálním jménem Ultramegagigatron, vygenerují společně jakéhosi spařeného Dekárta, jenž všechny ty tlusté, slaboduché děti a mnohé blahoslavené dospělé v sále vykrmí kalorickou porcí šestákové assbookové filosofie, nu a poté, co si všichni včetně Assgardské mykologie pateticky vyřeší svá traumata a rodinné záležitosti, semelou se vzájemně ve spektakulárním digitálním robobordelu, který kompletně rozmrdá nějaké fiktivní Bulharsko. Na něco, co se tu nekompromisně drápe na přední příčky žebříčků oblíbenosti, mi výše uvedená, naprosto přesná rešerše scénáře přijde natolik artově sofistikovaná, intelektuálně komplikovaná a filosoficky hluboká, že se bojím chodit do kina, protože ta jsou evidentně plná vypláchlých mutantů, srkajících a žvýkajících stejně závadné marginální nepoživatiny, sekundárně produkované investory těchto veleděl. (02.06.2015)