Avengers 2: Vek Ultrona

Avengers: Age of Ultron mě tak trochu zklamalo. Hned ze začátku se setkáme s mužem jménem Strucker v podání úžasného Thomase Kretschmana. Jeho charisma i samotná postava by si zasloužily o mnohem více prostoru, než jim Joss Whedon věnoval. Takto si ho užijeme snad ani ne deset minut a zdareec:) Nově se na scéně objevuje sourozenecké duo Scarlet Witch a Quicksilver. Jenže tento Pietro Maximoff a jeho ztvárnění Aaronem Taylorem-Johnsonem nemá ani zdaleka takovou dynamiku a charisma jako Evan Peters. Elizabeth Olsen je coby Scarlet výborná. Obsahově mi však toto pokračování přišlo o dost slabší, než první díl. Jasně, vizuál je vymazlený a CGI a zelené plátno se na nás kření snad z každého záběru a parta Avengerů funguje pořád stejně skvěle. Trochu jsem si ale připadala mimo obraz, když se ukázalo, že Hawkeye má rodinný dům, ženu a děti:) A Tony Stark mi zde přišel jako vyměněný. Říkala jsem si, kam se poděl ten egomaniak s tím svým cynismem, ironickým smyslem pro humor a drsnými hláškami. Jakoby zde trochu zvážněl. Nějak jsem ho nepoznávala:) A scéna, kdy seká dřevo s Kapitánem America, stojí vážně za to:) Tito Avengeři mi přišli jaksi umírněnější. Možná tu jen chyběl perfektní (britský) záporák, jakým je Loki:) (01.08.2016)

Moje hodnocení nebude rozhodně směroplatné, jelikož jsem původní komiks nikdy nečetl. Za mě byl pouze Čtyřlístek a Strážci, ale ti hlídali jen pevnou hráz socializmu a největší jejich akcí bylo metání drnů na řece s podobně ideově motivovanými děvčaty. Navíc jsem Avengers 1 dal tři a tento díl byl nesporně hutnější, tak by bylo mírně nablblé, kdybych dal stejné hodnocení nebo horší. Film je ve svém žánru rozhodně zdařilý, jistě nabízí znalcům předlohy zcela přesnou filmovou podobu - to jsem pochopil z chatrných výpovědí nadšenců, kteří to viděli přede mnou. Mně se rovněž líbila okázalost a celkem i dobrá přehlednost všech těch bitek, které snímek provázejí četněji, než reklamy na Nově. Schopnosti hrdinů byly předkládány nenásilně a s humorem a nepřítele si podávali jako tým, což se Jossi Whedonovi rozhodně povedlo. Vlastně bych měl sotva co vytknout. Mě však velmi štval ten ideový podtext, totiž jak američtí superhýros zachraňují nevinné Rusáčky, jak je tahají z těch ušmudlaných děr a za Chachara by i obětovali život. Dokonce i bytostně rozčilení nepřátelští mutanti - sourozenci náhle prozřou a s popěvkem "We're all living in Amerika, Amerika ist wunderbar" se přidávají k "druhé straně". I když, je pravda, že teď, v předzvěstí totální války Ruska vs. svět, může tento příběh vyznít mile a snaživě výchovným dojmem v duchu někdejších mírových sloganů. Ostatně, proč ne. Vždycky to tak bylo. Dále mi vadila hluchá místa, kde se žvanilo a plánovalo. Někde v prostředku filmu jsem měl co dělat, abych neupadl do REM spánku, a to navzdory poměrně skvělému 3D. Naštěstí jinoch vedle mě (už tam seděl, nepřivedl jsem si ho!) baštil svůj popkorn s opravdovým zaujetím, tak mi statečně bránil v usnutí. V tichých pasážích (nebylo jich moc) jsem dokonce zjistil, že mu píská v nose, nebyl tedy problém to dokoukat. Nemluvě o dvou chlapcích nade mnou, kteří v postavách v první půli filmu nadšeně a nahlas rozpoznávali své oblíbené herce. Dalším traumatem, které si z promítání odnáším, byl příšerný dabing. Dabing je sám o sobě zrůdnost, ale zde byl vážně na hovno. Vižna v podání Paula Betanyho namluvil někdo mnohem horší, než je Jiří Kvasnička - a to je, ruku na srdce, co říct. Na druhou stranu, celkem chvalitebný byl výkon dabéra Samuela L. Jacksona. Dokonce jsem zachytil mírné náznaky jisté černošské dikce, což je tedy povedené. Ale zpět k filmu. Co ještě dodat? Ke konci, i když vás čeká velkolepá bitva, možná nejvelkolepější, jakou jste kdy viděli, budete už mírně vysíleni vším děním předtím, až se zaradujete, že jste z toho kina vypadli a doma si pro zachování duševního zdraví pustíte narychlo staženou vidláckou komedii nebo černobílý artový snímek z Turína. Nebo klidně záznam ze sněmovny. Záleží, jak moc si budete chtít vyčistit hlavu sledováním žvanění těch nenažraných filcek, co si myslí, že nám vládnou, že řídí naše osudy, těch samozvaných superhrdinů České republiky. (03.05.2015)

// Ten osobnější přístup mi hodně sednul. Víc, než jsem původně čekal. Vlastně, být ten film delší, aby mohly některé linky (wakanda, sourozenci, příprava cap vs. tony) lépe a důkladněji probrat, byl bych ještě veselejší. Co mě neohromilo byla akce, ta už - co si budem vykládat - asi nikdy neohromí. Alespoň ne u Marvelu. Jinak to bylo zábavné (obrovské kvantum hlášek) a relativně i celkem chytré (transformace shieldu do v podstatě humanitární záchranné organizace ... s badass vzducholoďma ... je skvělá věc). Zkrátka a dobře, mi tenhle komornější superhrdinskej flák s věčně uštěpačným záporákem (není to terno, není to Kingpin ani Loki ale v rámci MCU je hned za nima) sedl o chlup víc, jak jednička. (8/10) Otázka je, jestli to ale přece jenom není trochu málo .. na to, že mělo jít o jednu z největších událostí roku. (30.04.2015)

První dojem po shlédnutí druhých Avengers je takový, že to není lepší než jednička. Místy je to příliš uspěchané a jindy naopak roztahané. Počínaje bitkou Hulk vs. Hulkbuster se ale na plno rozpoutávají bombastické orgie, kde naplno začíná fungovat jak brilantní chemie mezi postavami (a s tím související humor), tak parádní technická stránka a to nejenom, pokud jde o triky, ale především práce s kamerou a střihem je precizní... Poslední cca hodinu jsem prakticky nedýchal. Takže ano. Za mě rozhodně palec nahoru a v kině ještě minimálně jednou... (30.04.2015)

Když sveřepí zachránci světa a okolních galaxií z nějaké té homixové Ligy vypičenců konečně komerčně narazí na umělou demencí vybaveného, přestrašlivého Transformera s originálním jménem Ultramegagigatron, vygenerují společně jakéhosi spařeného Dekárta, jenž všechny ty tlusté, slaboduché děti a mnohé blahoslavené dospělé v sále vykrmí kalorickou porcí šestákové assbookové filosofie, nu a poté, co si všichni včetně Assgardské mykologie pateticky vyřeší svá traumata a rodinné záležitosti, semelou se vzájemně ve spektakulárním digitálním robobordelu, který kompletně rozmrdá nějaké fiktivní Bulharsko. Na něco, co se tu nekompromisně drápe na přední příčky žebříčků oblíbenosti, mi výše uvedená, naprosto přesná rešerše scénáře přijde natolik artově sofistikovaná, intelektuálně komplikovaná a filosoficky hluboká, že se bojím chodit do kina, protože ta jsou evidentně plná vypláchlých mutantů, srkajících a žvýkajících stejně závadné marginální nepoživatiny, sekundárně produkované investory těchto veleděl. (02.06.2015)