Avengers 2: Vek Ultrona

Nikdy jsem ani na zlomek vteřiny nepochyboval o tom, že by si všichni ti zdatní členové nepřemožitelné ligy Avengers hravě neporadili s jakoukoliv formou nepřátelské inteligence, kterou jim ze švihlého leporela pro nerdy upletli zfetovaní scenáristé na houbičkách. A až bude ve trojce Rocco Siffredi během pracovního nasazení experimentovat s molekulárním zvětšovačem, vymkne se mu to a město přepadne obří, geneticky zmutovaná, spektakulární kunda, co bude šukat mrakodrapy, zaplavovat ulice poševním výtokem a pohlcovat zbohatlé staříky, tak věřím, že i tehdy se budeme moci spolehnout na epickou synchronicitu legendární suity moderních hrdinů, kteří se na ní zkušeně prostřídají a nakonec ji udolají, takže si píča dá cigárko a usne. Ačkoliv v tomto aspektu militantního konsensu jednoznačně vynikají, tak věřím, že u jiných banálních interakcí, ve kterých zase excelujeme my, běžní lidští smrtelníci se superschopností sníst pětadvacet topinek s Ďábelskými tousty pod pět minut, to vždycky spolehlivě poserou. Nastiňme si názorně situaci, kdy si naše parta neohrožených Avengerů po vymýcení mimozemské invaze hyperinteligentních antropomorfních humanoidů odskočí do Mekáče na big mac, protože jim po té nepřehledné přeplácané digiakci krapet vyhládlo. První trapas nastává hned při objednávce, poněvadž kapitán Amerika je příliš hrdý na to, aby poslouchal nějakou nevyučenou kadeřnici za pultem a tak si odmítá vzít na jídlo tác. Nakonec mu Thor vysvětlí, aby ze sebe laskavě přestal dělat čuráka, že by ten dětský miniburger mohl být horký, takže ať jako tác použije svůj štít a všichni se jdou posadit ke společnému stolu. Mladé brigádnici s pečlivě urovnaným červeným kšiltem brzy vytečou nervy, protože nikdo si nedokáže představit, kolik kurva musí za směnu obsloužit debilů a nějací šašci z maškarního ji prostě srát nebudou, takže zavolá vedoucího na toho blbečka s kladivem na stole, co se jí směje do ksichtu. Mezitím se bude Bruce Banner neúspěšně snažit zaplatit své Happy Meal menu stravenkami a Kapitán Amerika v rámci prevence urve na hajzlech kliku, protože co kdyby ho ty dveře chtěly zabít a jelikož v kabince metr krát metr se mu těžko pohybuje, tak si po dvaceti minutách marného boje s latexovým zipem nasere do kombinézy. Iron Man se bude snažit trošku přihřát svoji misku hranolek plazmovým kanonem, bohužel u toho omylem usmaží pětičlennou čínskou rodinu z druhé strany restaurace a párek veganů od vedle bude užasle sledovat Hawkeyův trojitý cheesburger, anžto tolik masa viděli naposledy vloni na festivalu Brokolice, na kterém parta bigotních listošuků veřejně ukřižovala prase, ovšem z toho je Hawkey pochopitelně nervózní a tak začne vyzývat obě mentolky na bitku. Black Widow nežere, protože je piča a drží dietu a jakmile Bruce najde ve svém Happy Mealu figurku Lokiho, tak se nasere, zezelená, rozmrdá půlku Mekáče a ušlape si přicházejícího vedoucího do hambáče. Prostě to není pro naše milé hrdiny v běžném světě žádný med a protože svět zachraňují jednou za tři roky na dvě a půl hodinky, tak si myslím, že se musí většinu času spíše trápit. A to je nechci vidět při vyplňování daňového přiznání! Ale když si tak vybavím ty desetileté podvyživené děti z Bangladéše, co makají denně dvacítky za pět dolarů v zaflusané továrně v přístavišti a slepují nám ajfóny a ty super inteligentní vysavače, co umějí rozmáznout psí hovno po úplně celým obýváku, tak je mi to vlastně úplně u prdele. Jak kreténi se superschopnostmi, tak děti se superanorexií. Dejte mi svátek! (03.05.2015) (menej) (viac)

„I’ve had a long day. Eugene O’Neill long.“ Whedon nepřekvapivě sází na již osvědčené. Také druzí Avengers jsou duchaplnou akční týmovkou, která baví více chytrými dialogy než masivními, stylisticky opojnými akčními sekvencemi, které jsou tentokrát zásluhou dlouhých „štafetových“ záběrů alespoň o chlup přehlednější (zatímco jednička touto figurou na důkaz sehranosti týmu vrcholila, ve dvojce už slouží jako vizuální leitmotiv). ___ Interakce mezi postavami už není jen o tom, že k sobě musí najít cestu, zachovat si svou osobitost a přitom se naučit kooperovat. Začínají lépe poznávat jeden druhého i vlastní temné stránky, čímž jsme vedeni k tomu, abychom je vnímali také jako lidi (resp. postavy s lidskými problémy), nejen jako nadlidské a v podstatě neohrozitelné zachránce civilizace (ne pro nic za nic se hrdinové oslovují převážně civilními jmény). Přesto film ve vztahové rovině nepřekročí hranici vzájemného popichování a postrádá vážnější konflikt, který by ohrozil semknutost týmu. Whedon zůstává vůči svým hrdinům a jejich poněkud pubertálnímu uvažování příliš smířlivý a Age of Ultron má navzdory lehkému zvážnění stále daleko k ponurosti a závažnosti Strážců nebo alespoň Temného rytíře. Z tónu filmu je od začátku patrné, že do tuhého nepůjde, problémy dospělých se řešit nebudou (podání vztahu Nataši a Bruce, stejně jako Clintonova rodinného života nejlépe vystihuje anglické adjektivum „corny“), vážná krize nenastane a narážky na mezinárodní politiku Spojených států zůstanou na obecné úrovni (Ultron jako výsledek postupující mechanizace válčení, násilí páchané v zájmu ochrany demokratických hodnot, napětí mezi transparentní a veřejnosti utajenou válkou proti teroru, kdy první přístup reprezentuje idealistický Captain America a druhý Stark). ___ Primární zájem o lidský element se oproti elitářské jedničce neomezuje na superhrdiny – finální akční sekvence je založená na snaze zachránit co nejvíce civilistů. Zaujatost vlastním tragickým osudem, vzájemné flirtování a úsměvné poměřování eg jsou tak vyvažovány starostí o obyčejné lidské životy, která ovšem slouží zejména k podtrhnutí mytologického rozměru vyprávění. Hrdinové by ani v závěrečných titulcích nemuseli být zobrazeni ve formě klasického sousoší, aby nám došlo, že jim v moderním (fikčním) světě náleží stejná úloha, jakou ve starověku plnili řečtí bohové. ___ Druzí Avengers jsou suverénnějším, třebaže místy poněkud mechanickým projevem toho, čím první Avengers překvapovali – skloubení hlučného blockbusteru s civilní a důvtipnou konverzační vztahovkou. Kdyby představovat finální vývojovou fázi marvelovských adaptací, nebudu se zlobit. Ve vztahu k žánrovým konvencím subverzivní třetí Iron Man a vypravěčsky důmyslný druhý Captain America ovšem ukázali, že to jde i nápaditěji. ___ Age of Ultron je nakonec nejodvážnější nároky kladenými na diváka, který se chce v příběhu a velkém množství postav po celých 140 minut dokonale orientovat. Začíná bez jakékoli expozice in media res a vysvětlováním, kdo je kdo a oč mu jde, se nezdržuje ani během následujících dvou hodin. Mnohé narážky, náznaky a aluze předpokládají, že se ve fikční encyklopedii orientujete se stejnou pohotovostí jako postavy. Ačkoli jsem zatím po většinu čas byl v obraze, nedokážu si představit, jak budu třídění obrovského množství fakt zvládat o deset filmů a stovku seriálových epizod později. 80% Zajímavé komentáře: Marigold, ScarPoul, Rudinsky (01.05.2015) (menej) (viac)