Avengers 2: Vek Ultrona

Zatímco dvojka Avengers řadu lidí zklamala nebo rovnou znechutila, mně asi pustili nějakou jinou verzi. Čekal jsem slabšího pohrobka jedničky, místo toho jsem ale dostal plně whedonovský upgrade, ve kterém je všechno, na co minule nebyl čas. Opět se sice nedějí záporácké zázraky a to samé platí pro tuctový vizuál, Joss ale úřaduje hlavně v rozdávání prostoru postavám, celkovém rozložení akce a dialogů a samozřejmě v servírování comicsových momentů, o kterých jste ani nevěděli, že je chcete vidět. Výsledkem je mohutná popcornová jízda, v níž osobní linky fungují stejně dobře jako akční veletoče (spíš lépe) a která vítaně uzavírá druhou fázi marveláckého vesmíru. V kontrastu k tomuhle finišování rozhodně zamrzí, kolik času musí Joss věnovat lákání na Infinity War a kolik ho naopak chybí dvojčatům, jejichž pohyb po šachovnici nemusel být tak zkratkovitý. Ve finále se ale všechno slije do svižného a emocionálně působivého koktejlu, který je možná složitý a chybí mu prvoplánově atraktivní lokace, jenže to už je holt daň jedenáctého filmu v sérii. Řadoví diváci tak asi budou chvílemi nepříjemně tápat. Pokud mám ale mluvit za sebe, užil jsem si to do od začátku do konce. Už aby tu byla druhá projekce! (9/10) (27.04.2015)

Je vidět, že je to už xtý film v marvelovském universu, a tudíž to od začátku prostě jede. Žádné vysvětlování. Bavilo mě hláškování hrdinů a skoro nejlepší scéna byla ta se zvedáním Thorova kladiva. Bohužel jsem se ale v průběhu filmu i dost nudil. Nechápal jsem Ultronovy úvahy á la "aby byl mír, tak musím zničit Avengers. Lidstvo se musí vyvinout, ale stejně zničim svět." V porovnání třeba s Iron Manem 3 nebo Kapitánem 2 a vlastně i prvnímy Avengers mi děj prostě přišel tupej. Po finální bitce jsem přece jen pookřál, ale v nejbližší době se na to nemám chuť podívat znova. (08.05.2015)

Velkolepé, s jasným přesahem, charaktery naplněné až po okraj - a přesto chci víc. Tím spíš, že to s tímhle režisérským dohledem bylo pravděpodobně naposledy. Kdo Jossův nejkomplexnější počin, tedy Buffy the Vampire Slayer, sledoval i jindy než po návratu ze školy ve věku třinácti let, ten ví, že některé vyprávěcí archetypy sypal král geeků z rukávu téměř o dvě dekády dříve. A přestože má tentokrát na příběh o tom, kterak Kráska musela zachraňovat Zvíře (Black Widow a Hulk) i na ten o člověku, který nemá žádné nadpřirozené nebo technikou vyhnané schopnosti a přesto místním bohům zkrátka musí stačit (Hawkeye) jen takhle omezený prostor, nevypráví je o nic hůře. Jen rychleji. V tom také tkví jediný zádrhel vrcholu celé Phase Two. Musí pomrkávat na události všech sólovek i kypřit půdu pro Infinity War, takže se není co divit, že není dost času pro všechny zúčastněné. U Iron Mana, Thora nebo Capa to nevadí, protože i když je zbožňujeme, brzy je uvidíme v samostatných dobrodružstvích a jejich role, okrojené na chybujícího génia, odvážného válečníka a čestného vůdce, bohatě postačí. Větší problém to je u dvojčat se spoustou potenciálu, který ale Ultroniáda - fungující jako jejich origin - nemá žádnou šanci naplnit. Proto nemá cenu si nic nalhávat, ony dvě hodinky dvacet je pro hromadu linek a dvě hromady postav zoufale krátká doba. Jestli je pravda, že původní Whedonův sestřih sahal přes tři hodiny, tak se za prvé vůbec nedivím a za druhé tímto žádám o nějakou soukromou projekci, protože lepší komiksárnu by svět neviděl. Na první zhlédnutí tudíž za 90%. (04.05.2015)

Jsem starý a konzervativní člověk, který už nestačí tempu hypnagogických seancí Michaela Baye a čím dál tím víc si libuje v prkenných charakterech, které neustále potřebují mandlovat vlastní ego. Tomu se umím zasmát a zapomenout i na naprosto tragické milostné vrkání zelenáče a rusandy, které bych bez váhání označil za jeden z největších režijních failů v dějinách marvelovek. Avengers opět nic nikam neposouvají, opět pracují se stejným (a ne úplně svěžím) modelem akce a opět v nich nevidím žádnou závratnou gradaci. Baví mě třeba proto, že poprvé v dějinách marvelovek jsem se bál o život jedné z figur a také proto, že jde o první sólovku Hawkeye, který mě takto bez varování sejmul ze zálohy. Dostal jsem zkrátka to, na co jsem šel. Pomalou, lehce koženou a konzervativní kostýmovou akci, která začíná být ve svém velikášství vlastně zvláštně komorní, protože jde v zásadě o dostaveníčko party přátel, kteří touží po odpočinku. (30.04.2015)

Zlovolný Ultron sice povstal, ale čí zásluhou, že ... takhle zbytečně si to komplikovat. Sem tam jsem cítila v tom akčním boji proti nepříteli až příliš velký zmatek a při občasném vtipkování mezi účastníky jsem zaznamenala i hluché místo, které ale naštěstí nemělo rozměr mezigalaktické vzdálenosti a zavčasu ji vystřídala další mega bitva dobra se zlem. (19.02.2018)