Avengers 2: Vek Ultrona

Já to tam hledám, vážně moc, ale už to tam není. Prostě dvě a půl hodiny, z nichž hodinu a půl si lidé o něčem genericky povídají, a pak se začnou v nepřehledné akci rubat, aniž by hrozilo, že se někomu z hlavního týmu něco stane. Teda krom rutinních Ultronů, ti naopak padají po stovkách a tvoří snad nejslabšího oponenta, jaký kdy v marvelovkách byl. Záporákovi navíc chybí charisma Lokiho, prostě je jen naštvaný. První Avengers byli ve svojí ultimátnosti a Wheddonovou hraností svěží, rychlí a vtipní, druzí jsou ubíjející a nudní, naprosto mechaničtí, k tomu jakoby i natočení o dost hůř - akce je nezajímavá a chybí jakékoliv eye-candy momenty. Jsem vážně zklamaný, protože jsem čekal víc. Je to typicky vysoustruhované, takže to samozřejmě není podprůměrný film, ale vážně... Je to především zbytečné. Od Avengers bych čekal, že ten svět někam posunou, že to bude událost - v tom filmu se ale v podstatě nic nestalo. (29.04.2015)

Ó můj bože, dramaturgie tohohle kusu mě zabije. Film je totiž poskládaný technikou, kterou s oblibou hejtuji, a totiž vhozením všech obrazů do mixéru a náhodným poslepováním scének za sebe. Úplně zvysoka kašle na dramatický oblouk, napětí, dávkování nebo stupňování intenzity všeho, jede to prostě na random a nedává to smysl. A taky, a to jsem od sebe nečekala, mi docela hodně vadí, že se všichni čím dál víc chovají jako puberťáci a nikoliv jako dospělí lidé. A nedostatek krvavosti ve světě, kde se trhají končetiny, je taky směšný. Další body, kterým se mi ani nechce věnovat, neboť ten film mi za to nestojí, pěkně popsala kiddo, a dovolím si skončit z kontextu vytrženým citátem Matěje Senfta: "Je však třeba umět rozlišovat mezi realitou, komiksovou realitou a nesmyslem." Ve svém článku popisuje asi ten nejzásadnější průser, a totiž že v tomto filmu se vše řeší silou a nic pomocí intelektu. Sice po večerech doma posiluji a mým snem je mít vyrýsovaná záda jako Hilary Swank na plakátu k Million Dollar Baby, ale schvalovat film, kde ani umělá inteligence nepřemýšlí, tak to tedy ne. (30.08.2015)

Avengers: Age of Ultron mě tak trochu zklamalo. Hned ze začátku se setkáme s mužem jménem Strucker v podání úžasného Thomase Kretschmana. Jeho charisma i samotná postava by si zasloužily o mnohem více prostoru, než jim Joss Whedon věnoval. Takto si ho užijeme snad ani ne deset minut a zdareec:) Nově se na scéně objevuje sourozenecké duo Scarlet Witch a Quicksilver. Jenže tento Pietro Maximoff a jeho ztvárnění Aaronem Taylorem-Johnsonem nemá ani zdaleka takovou dynamiku a charisma jako Evan Peters. Elizabeth Olsen je coby Scarlet výborná. Obsahově mi však toto pokračování přišlo o dost slabší, než první díl. Jasně, vizuál je vymazlený a CGI a zelené plátno se na nás kření snad z každého záběru a parta Avengerů funguje pořád stejně skvěle. Trochu jsem si ale připadala mimo obraz, když se ukázalo, že Hawkeye má rodinný dům, ženu a děti:) A Tony Stark mi zde přišel jako vyměněný. Říkala jsem si, kam se poděl ten egomaniak s tím svým cynismem, ironickým smyslem pro humor a drsnými hláškami. Jakoby zde trochu zvážněl. Nějak jsem ho nepoznávala:) A scéna, kdy seká dřevo s Kapitánem America, stojí vážně za to:) Tito Avengeři mi přišli jaksi umírněnější. Možná tu jen chyběl perfektní (britský) záporák, jakým je Loki:) (01.08.2016)

Zatímco dvojka Avengers řadu lidí zklamala nebo rovnou znechutila, mně asi pustili nějakou jinou verzi. Čekal jsem slabšího pohrobka jedničky, místo toho jsem ale dostal plně whedonovský upgrade, ve kterém je všechno, na co minule nebyl čas. Opět se sice nedějí záporácké zázraky a to samé platí pro tuctový vizuál, Joss ale úřaduje hlavně v rozdávání prostoru postavám, celkovém rozložení akce a dialogů a samozřejmě v servírování comicsových momentů, o kterých jste ani nevěděli, že je chcete vidět. Výsledkem je mohutná popcornová jízda, v níž osobní linky fungují stejně dobře jako akční veletoče (spíš lépe) a která vítaně uzavírá druhou fázi marveláckého vesmíru. V kontrastu k tomuhle finišování rozhodně zamrzí, kolik času musí Joss věnovat lákání na Infinity War a kolik ho naopak chybí dvojčatům, jejichž pohyb po šachovnici nemusel být tak zkratkovitý. Ve finále se ale všechno slije do svižného a emocionálně působivého koktejlu, který je možná složitý a chybí mu prvoplánově atraktivní lokace, jenže to už je holt daň jedenáctého filmu v sérii. Řadoví diváci tak asi budou chvílemi nepříjemně tápat. Pokud mám ale mluvit za sebe, užil jsem si to do od začátku do konce. Už aby tu byla druhá projekce! (9/10) (27.04.2015)

Když sveřepí zachránci světa a okolních galaxií z nějaké té homixové Ligy vypičenců konečně komerčně narazí na umělou demencí vybaveného, přestrašlivého Transformera s originálním jménem Ultramegagigatron, vygenerují společně jakéhosi spařeného Dekárta, jenž všechny ty tlusté, slaboduché děti a mnohé blahoslavené dospělé v sále vykrmí kalorickou porcí šestákové assbookové filosofie, nu a poté, co si všichni včetně Assgardské mykologie pateticky vyřeší svá traumata a rodinné záležitosti, semelou se vzájemně ve spektakulárním digitálním robobordelu, který kompletně rozmrdá nějaké fiktivní Bulharsko. Na něco, co se tu nekompromisně drápe na přední příčky žebříčků oblíbenosti, mi výše uvedená, naprosto přesná rešerše scénáře přijde natolik artově sofistikovaná, intelektuálně komplikovaná a filosoficky hluboká, že se bojím chodit do kina, protože ta jsou evidentně plná vypláchlých mutantů, srkajících a žvýkajících stejně závadné marginální nepoživatiny, sekundárně produkované investory těchto veleděl. (02.06.2015)