Avengers 2: Vek Ultrona

Král nesmyslných úmrtí Joss Whedon se tomu sociálnímu internetovému pseudoaktivismu, který má v poslední době v takové oblibě, zjevně věnoval až příliš svědomitě, protože jinak než absolutním nezájmem si tenhle krasopád do řiti vysvětlit neumím. Děj, postavy i dialogy jako by vzešly z pera patnáctileté pisatelky fanfikce, která nevidí za ta nejpitomější klišé a nezmůže se na nic než na trapnou křečovitost, všudypřítomné videoherní triky dělají z nových Avengerů soudobý ekvivalent Mumie se vrací či Krále Škorpiona, cukerínová romance se vynořila bez přehánění z prdele, nepřehledná akce probíhá stylem „zmítejte se jak retardovaní epileptici a my to budem co vteřinu a půl stříhat“ a celý film prostupují zastaralý devadesátkový patos a hlášky. Jako tupá letní zábava ve stylu prvního dílu to nefunguje kvůli neskutečné zahlcenosti postavami, které spíš než jako živé charaktery působí jako panáci odříkávající usilovně vtipné repliky, a veškeré potenciální přesahy zase zabíjí jejich totální obehranost (místo abychom se v osobě Ultrona zabývali otázkou lidskosti a vědomí, jak naznačoval pinochiodní trailer, raději se zaměříme na tisíckrát zpracované „lidstvo lze ochránit pouze jeho zničením“). Ze všeho nejmíň ale pobírám, kam se vytratil Whedonův talent kombinovat vážnost s humorem, který byl pro všechna jeho předchozí díla typický. Ve filmu není jediná scéna nebo motiv, které by nebyly dřív nebo později podkopány strašlivě nevtipným shozením, přestože by si logicky zasloužily brát vážně, k jejich vážnému pojetí se očividně směřuje a rádoby humorné zlehčení neslouží žádnému funkčnímu účelu. Ale co já vím, třeba mi akorát atrofovala schopnost zhroutit se v sedačce a slintat. (05.05.2015)

Jaké trailery, takový film. Přeplácaný digifest, ve kterém je víc postav než na orloji (nebo spíš na dvou orlojích), je vlastně klasickou nastavovanou kaší po výborné jedničce. Áno, Whedon pořád umí pracovat s dialogovým humorem, občas přijít s nějakým tím vtípkem a má k sobě šestici cool, jasně vyprofilovaných postav, s nimiž prostě chcete vidět další filmy a zajímají vás jejich další osudy, pohnutky, trable. Chemie mezi nimi pořád funguje, jejich dobrodružství je ale naprosto generické a nezajímavé jak zápletkou, tak záporákem a i audiovizuálním pojetím, které bych charakterizoval jako... no, tak nějak šedivě vyblité. Většina scén by mě bavila asi víc na papíře než ve výsledném filmu (třeba Hulk vs. Hulkbuster), protože gradace Whedonovi tentokrát nefunguje a Avengers 2 tak trpí klasickými neduhy sequelů, kde musí být všeho víc a nutně větší. Vlastně mi druzí Avengers evokovali sequely Transformerů - akorát na Avengers dělá šikovnější, snaživější a vynalézavější tvůrce, co má pod palcem tým mnohem zábavnějších superhrdinů. (28.04.2015)

"Díky, chalani. Super debata." - "To teda nebola." Nečudujem sa, že natáčanie dvojky Jossa Whedona zničilo do takej miery, že následne bol z Marvel-univerza odídený. Ten film je akčno-trikové monštrum. Nechcem si ani predstaviť, aké náročné muselo byť dať ho dokopy. Už sa neopakuje úžas z jednotky, kedy sa kultové komiksové postavy historicky prvý raz stretli v jednom filme. Je to klasická dvojka - viac postáv, viac trikov, viac akcie. Umiera sa tu minimálne (ale umiera) a zlosyn je znova o ničom. Ale, skrátka, keď do jednej miestnosti postavíte kapitána, Tonyho Starka a Thora (a do rohu posadíte Čiernu vdovu), je to super. A keď Whedon rozpúta akciu, tiež sa na to vďaka všestrannosti jednotlivých hrdinov dobre pozerá (finále v Sokovii je 25-minútová nepretržitá akčná sekvencia). A hoci to môže pôsobiť ako mierne naťahovaná žuvačka, v skutočnosti tu pozorný divák vidí prvé zásadné prvky univerza, ktoré boli bližšie rozpracované v neskorších sequeloch a spin-offoch (náznaky blížiaceho sa príchodu Thanosa, odlet Hulka do Thor: Ragnarok, kapitán a kladivo, prvý vážnejší názorový/filozofický rozkol medzi kapitánom a Iron Manom vedúci k Občianskej vojne). Mňa to bavilo, ale chápem, že (a prečo) to Jossa zničilo. (15.11.2016)

Marvel hraje s diváky hru "najdi deset rozdílů". Když pominu obligátní "větší, delší, dražší, počítačovější", tak je to od jedničky nerozeznatelné. Bolestně chybí charismatický záporák (opět), citelně se nedostává lidského elementu (opět), zcela absentuje jakákoli obava o postavy (opět), všichni se neškodně a více méně vtipně kočkují (opět) a závěrečná hodina se mění v jeden velký nevygradovaný, nepřehledný a zaměnitelný CGI akční bordel (opět), ve kterém akorát kvanta šmejdu z vesmíru nahrazují bezpočetné zástupy robotů. Jednička za osmnáct a dvojka bez dvou za dvacet, kdy každá z nich oplývá shodnými klady a zápory jako ta předchozí a tak předem přesně víte, čeho a v jaké podobě se vám toho dostane. Což ostatně do určité míry platí o všech (kino)marvelovkách. Otázkou je, zda brát tento nastolený "korporátně unifikovaný" přístup jako klad či zápor. (30.04.2015)