Avengers 2: Vek Ultrona

OMNOHO lepšie ako preceňovaná, na druhý pokus už vlastne nepozerateľná jednotka. Tu sa z hláškujúcich figúrok stali funkčné postavy (ktoré občas výživne hláškujú) a príbeh je zmysluplný, zaujímavý, gradujúci a s výrazným zloduchom. Akcie je tak akurát a vo všetkých prípadoch s jasným významom a motiváciami, pričom nechýbajú haldy ikonických moneyshotov. Osobné línie vyvážené a presvedčivé. Finále, ktoré sa viac sústreďuje na záchranu civilistov (všetky palce hore!), je brilantne rytmizované, Whedon ma prvýkrát presvedčil, že je okrem písača hlášok aj dobrý režisér. (03.05.2015)

Král nesmyslných úmrtí Joss Whedon se tomu sociálnímu internetovému pseudoaktivismu, který má v poslední době v takové oblibě, zjevně věnoval až příliš svědomitě, protože jinak než absolutním nezájmem si tenhle krasopád do řiti vysvětlit neumím. Děj, postavy i dialogy jako by vzešly z pera patnáctileté pisatelky fanfikce, která nevidí za ta nejpitomější klišé a nezmůže se na nic než na trapnou křečovitost, všudypřítomné videoherní triky dělají z nových Avengerů soudobý ekvivalent Mumie se vrací či Krále Škorpiona, cukerínová romance se vynořila bez přehánění z prdele, nepřehledná akce probíhá stylem „zmítejte se jak retardovaní epileptici a my to budem co vteřinu a půl stříhat“ a celý film prostupují zastaralý devadesátkový patos a hlášky. Jako tupá letní zábava ve stylu prvního dílu to nefunguje kvůli neskutečné zahlcenosti postavami, které spíš než jako živé charaktery působí jako panáci odříkávající usilovně vtipné repliky, a veškeré potenciální přesahy zase zabíjí jejich totální obehranost (místo abychom se v osobě Ultrona zabývali otázkou lidskosti a vědomí, jak naznačoval pinochiodní trailer, raději se zaměříme na tisíckrát zpracované „lidstvo lze ochránit pouze jeho zničením“). Ze všeho nejmíň ale pobírám, kam se vytratil Whedonův talent kombinovat vážnost s humorem, který byl pro všechna jeho předchozí díla typický. Ve filmu není jediná scéna nebo motiv, které by nebyly dřív nebo později podkopány strašlivě nevtipným shozením, přestože by si logicky zasloužily brát vážně, k jejich vážnému pojetí se očividně směřuje a rádoby humorné zlehčení neslouží žádnému funkčnímu účelu. Ale co já vím, třeba mi akorát atrofovala schopnost zhroutit se v sedačce a slintat. (05.05.2015)

Je vidět, že je to už xtý film v marvelovském universu, a tudíž to od začátku prostě jede. Žádné vysvětlování. Bavilo mě hláškování hrdinů a skoro nejlepší scéna byla ta se zvedáním Thorova kladiva. Bohužel jsem se ale v průběhu filmu i dost nudil. Nechápal jsem Ultronovy úvahy á la "aby byl mír, tak musím zničit Avengers. Lidstvo se musí vyvinout, ale stejně zničim svět." V porovnání třeba s Iron Manem 3 nebo Kapitánem 2 a vlastně i prvnímy Avengers mi děj prostě přišel tupej. Po finální bitce jsem přece jen pookřál, ale v nejbližší době se na to nemám chuť podívat znova. (08.05.2015)

Ó můj bože, dramaturgie tohohle kusu mě zabije. Film je totiž poskládaný technikou, kterou s oblibou hejtuji, a totiž vhozením všech obrazů do mixéru a náhodným poslepováním scének za sebe. Úplně zvysoka kašle na dramatický oblouk, napětí, dávkování nebo stupňování intenzity všeho, jede to prostě na random a nedává to smysl. A taky, a to jsem od sebe nečekala, mi docela hodně vadí, že se všichni čím dál víc chovají jako puberťáci a nikoliv jako dospělí lidé. A nedostatek krvavosti ve světě, kde se trhají končetiny, je taky směšný. Další body, kterým se mi ani nechce věnovat, neboť ten film mi za to nestojí, pěkně popsala kiddo, a dovolím si skončit z kontextu vytrženým citátem Matěje Senfta: "Je však třeba umět rozlišovat mezi realitou, komiksovou realitou a nesmyslem." Ve svém článku popisuje asi ten nejzásadnější průser, a totiž že v tomto filmu se vše řeší silou a nic pomocí intelektu. Sice po večerech doma posiluji a mým snem je mít vyrýsovaná záda jako Hilary Swank na plakátu k Million Dollar Baby, ale schvalovat film, kde ani umělá inteligence nepřemýšlí, tak to tedy ne. (30.08.2015)