Avengers 2: Vek Ultrona

Je vidět, že je to už xtý film v marvelovském universu, a tudíž to od začátku prostě jede. Žádné vysvětlování. Bavilo mě hláškování hrdinů a skoro nejlepší scéna byla ta se zvedáním Thorova kladiva. Bohužel jsem se ale v průběhu filmu i dost nudil. Nechápal jsem Ultronovy úvahy á la "aby byl mír, tak musím zničit Avengers. Lidstvo se musí vyvinout, ale stejně zničim svět." V porovnání třeba s Iron Manem 3 nebo Kapitánem 2 a vlastně i prvnímy Avengers mi děj prostě přišel tupej. Po finální bitce jsem přece jen pookřál, ale v nejbližší době se na to nemám chuť podívat znova. (08.05.2015)

Opakující se detail na Starkův obličej ve zbroji Iron Mana, ten odraz interaktivních displejů a blikajících světýlek v jeho duhovce jako by byl symbolem repetitivnosti. Cyklů pevně sevřených v kleštích destrukce, digitálního polétávání a kvanta postav na úkor jejich kvality. Vždyť nějaký náboj měli jen Jarvis jako Dr. Manhattan II. a Jane krotící svého zeleného King Konga.. A co je nejhorší, rádoby arcipadouch Ultron si jen kasavě tahá svoje A.I. triko a skutek utek, nicméně co se týká taktiky, šel na to dobře. Avengers se totiž dříve nebo později rozjebou sami, ale otázkou je, jestli u toho ještě budu.. Now I´m free, there are no Marvel strings on me! (04.05.2015)

Velkolepé, s jasným přesahem, charaktery naplněné až po okraj - a přesto chci víc. Tím spíš, že to s tímhle režisérským dohledem bylo pravděpodobně naposledy. Kdo Jossův nejkomplexnější počin, tedy Buffy the Vampire Slayer, sledoval i jindy než po návratu ze školy ve věku třinácti let, ten ví, že některé vyprávěcí archetypy sypal král geeků z rukávu téměř o dvě dekády dříve. A přestože má tentokrát na příběh o tom, kterak Kráska musela zachraňovat Zvíře (Black Widow a Hulk) i na ten o člověku, který nemá žádné nadpřirozené nebo technikou vyhnané schopnosti a přesto místním bohům zkrátka musí stačit (Hawkeye) jen takhle omezený prostor, nevypráví je o nic hůře. Jen rychleji. V tom také tkví jediný zádrhel vrcholu celé Phase Two. Musí pomrkávat na události všech sólovek i kypřit půdu pro Infinity War, takže se není co divit, že není dost času pro všechny zúčastněné. U Iron Mana, Thora nebo Capa to nevadí, protože i když je zbožňujeme, brzy je uvidíme v samostatných dobrodružstvích a jejich role, okrojené na chybujícího génia, odvážného válečníka a čestného vůdce, bohatě postačí. Větší problém to je u dvojčat se spoustou potenciálu, který ale Ultroniáda - fungující jako jejich origin - nemá žádnou šanci naplnit. Proto nemá cenu si nic nalhávat, ony dvě hodinky dvacet je pro hromadu linek a dvě hromady postav zoufale krátká doba. Jestli je pravda, že původní Whedonův sestřih sahal přes tři hodiny, tak se za prvé vůbec nedivím a za druhé tímto žádám o nějakou soukromou projekci, protože lepší komiksárnu by svět neviděl. Na první zhlédnutí tudíž za 90%. (04.05.2015)

// Ten osobnější přístup mi hodně sednul. Víc, než jsem původně čekal. Vlastně, být ten film delší, aby mohly některé linky (wakanda, sourozenci, příprava cap vs. tony) lépe a důkladněji probrat, byl bych ještě veselejší. Co mě neohromilo byla akce, ta už - co si budem vykládat - asi nikdy neohromí. Alespoň ne u Marvelu. Jinak to bylo zábavné (obrovské kvantum hlášek) a relativně i celkem chytré (transformace shieldu do v podstatě humanitární záchranné organizace ... s badass vzducholoďma ... je skvělá věc). Zkrátka a dobře, mi tenhle komornější superhrdinskej flák s věčně uštěpačným záporákem (není to terno, není to Kingpin ani Loki ale v rámci MCU je hned za nima) sedl o chlup víc, jak jednička. (8/10) Otázka je, jestli to ale přece jenom není trochu málo .. na to, že mělo jít o jednu z největších událostí roku. (30.04.2015)

Když sveřepí zachránci světa a okolních galaxií z nějaké té homixové Ligy vypičenců konečně komerčně narazí na umělou demencí vybaveného, přestrašlivého Transformera s originálním jménem Ultramegagigatron, vygenerují společně jakéhosi spařeného Dekárta, jenž všechny ty tlusté, slaboduché děti a mnohé blahoslavené dospělé v sále vykrmí kalorickou porcí šestákové assbookové filosofie, nu a poté, co si všichni včetně Assgardské mykologie pateticky vyřeší svá traumata a rodinné záležitosti, semelou se vzájemně ve spektakulárním digitálním robobordelu, který kompletně rozmrdá nějaké fiktivní Bulharsko. Na něco, co se tu nekompromisně drápe na přední příčky žebříčků oblíbenosti, mi výše uvedená, naprosto přesná rešerše scénáře přijde natolik artově sofistikovaná, intelektuálně komplikovaná a filosoficky hluboká, že se bojím chodit do kina, protože ta jsou evidentně plná vypláchlých mutantů, srkajících a žvýkajících stejně závadné marginální nepoživatiny, sekundárně produkované investory těchto veleděl. (02.06.2015)