Útok na Biely dom

Niežeby to nebolo zábavné. Úvodná polhodina s predstavovačkami postáv je zdanlivo nekonečná, ale potom vypukne prestrelka, ktorá trvá prakticky až do konca. Najviac na nej prekvapí, že je to viac kontaktná oldschool akcia než nejaké digitálne zázraky. Ubehne to ako voda, takže ani nevadí, ako veľmi je to predvídateľné a ako nešikovne sa tam miešajú vážne a humorné, takmer parodické polohy. Má to aj celkom solídnych zloduchov, ktorí sú rozhodne pravdepodobnejší než nejakí kórejskí rákosníci. Problém je teda hlavne v tom, že záchrancu prezidenta nehrá Gerard Butler a že tam po každom výstrele niekomu nevybuchne hlava. (10.07.2013)

Down z Bílého domu je typický Rollo. Z patosu hustého tak, že by se dal krájet a dost možná ještě hustšího se objeví čokoládový prezident, za zvuku molových houslí ocituje Lincolna, díky němuž dneska netrhá bavlnu pod bitchem otrokáře někde u Savanah, a může si v klidu prezidentovat, přičemž se všem Seveřanům v jeho štábu štěstím rozzáří oči a roztáhnou tváře do širokého, dobrosrdečného úsměvu, protože nebydlí v Harlemu. No, měl jsem co dělat, abych v prvních pěti minutách nehodil kosu. Doufám, že jednou bude na oplátku taky takhle masturbovat třeba Spielberg, až Angelu Merkelovou vystřídá v Německu Atatürk Uzunoglu. A pak začnou Emmerichárny. Co se dá vyhodit do luftu, to vybuchne, co se může zřítit, se zřítí, a to včetně několika vrtulníku a stíhaček, klaďasové ustřelí na sto metrů mouše křídla i s mokrou špuntovkou se zakřivenou hlavní, záporáci padesátimilimetrovým těžkým kulometem z metru minou i Washingtonův památník a většinu kapku přemrštěné stopáže se neherecký, ušatý manekýn snaží schovat negra v tmavém tunelu. Každopádně je to i tak lepší než drátem do oka, ale daleko horší a trapnější, než když před měsícem Upadl Žérárovi foťák. (07.08.2013)

Nabízí se otázka jestli má podobný akčňák dneska vůbec co říct, ano i ne. Například úvodní budování toho že se něco chystá, funguje spolehlivě. Záporáci jsou zpočátku charismatičtí a nevadí ani hlavní hrdina. Bohužel filmu škodí jak přepálená stopáž, tak samozřejmě tlak na co největší akčnost, která jak dneska víme je z velké většiny digitální. Takže sledujeme asi 5x digitální výbuch někde v Bílém domě. Digitální pád limuzíny do bazénu + notnou část honičky předcházející. Digitální helikoptéry. Copak nikoho nenapadne, že tohle normální divák prostě nemusí vidět? Ohromí vůbec dneska někoho že limuzína udělá 4x salto? Neohromí, protože je to blbost a tohle auto prostě neumí a basta. Škoda že se nepodařilo zužitkovat hláškovací potenciál nebo vzájemné pošťuchování dua Tatum/Foxx. Film se stává s blížícím se koncem prakticky nekoukatelný. Takže dopadá podobně jako Olympus has fallen. Možná je tohle o malinko lepší. Ale opravdu jen o trošku. (01.11.2013)

Emmerichova revize akčního žánru, která byť se tak tváří, se nebere vůbec vážně a velmi výživně pracuje s akčním klišé a s paletou postav, které nejsou zcela úplně debilní. Scénář je velmi neskrytou kombinací DIE HARD (místy doslovně), COMMANDA (místy doslovně) a bondovky GOLDENEYE (divoká postava IT padoucha), ale maká zcela fantasticky a často mění pravidla hry. Sic jen v maličkostech, ale o to víc potěší - např. v momentě, kdy se Channing Tatum chystá odstavit jednoho padoucha hozeným granátem a ten, místo aby se s úpornou grimasou nechal odpálit, mu gránát po chvilce váhání kopne zpět. Ostatně scénář napsal James Vanderbilt, který mimo jiné napsal scénáře k remakům dvou verhoevenovských akčních klasik - ROBOCOP a TOTAL RECALL. Scény totálně vykouřené epiky a lá Joey King se snáží odvolat bombardování Bílého Domu heroickým máváním americkou vlajkou je pak potřeba vnímat jako mistrný humor zápodoněmeckého režiséra, který nemá nic radši, než dobře klimatizovaný multiplex. 90% (hlavně zá hodně táhlý úvod) (24.12.2016)

Letošek je rokem Smrtonosných pastí. Ta pátá s McClanem byla paradoxně nejmíň smrtonosná i zábavná, ta s Butlerem, která nás poprvé vzala tam, kde se měl McClane ocitnout už dávno, až moc opsaná, rutinní a nudná (byť scéna dobytí Bílého domu byla luxusní), a tak nejlíp sklapla až tahleta třetí. Emmerich, ačkoli měl ze všech jmenovaných zdaleka nejvyšší rozpočet, paradoxně nevítězí epičností (poněkud nenápadité) akce a za peníze, za které jindy srovnává se zemí celá města, zničí tady jen dva baráky (a ten Bílý už v minulosti několikrát zničil efektněji a nápaditěji), letadlo a pár helikoptér a aut. Boduje ale nejlepším scénářem, který je sice plný klišé, ale pěkně nám představí Bílý dům, Channing s Foxxem představují fajn dvojku, jejíž počínání mi evokovalo dva kamarády pařící spolu na Playstationu, a i záporáci jsou ucházející (a pět důležitých/výrazných padouchů je už trochu moc). A hrdinova vzpurná dcerka mě kupodivu bolestivě neiritovala a při jejím závěrečném odvolávání náletu mi stekla po tváři společná slza smíchu i dojetí. Kdykoli se na to rád podívám znovu. (24.07.2013)