Útok na Biely dom

Nabízí se otázka jestli má podobný akčňák dneska vůbec co říct, ano i ne. Například úvodní budování toho že se něco chystá, funguje spolehlivě. Záporáci jsou zpočátku charismatičtí a nevadí ani hlavní hrdina. Bohužel filmu škodí jak přepálená stopáž, tak samozřejmě tlak na co největší akčnost, která jak dneska víme je z velké většiny digitální. Takže sledujeme asi 5x digitální výbuch někde v Bílém domě. Digitální pád limuzíny do bazénu + notnou část honičky předcházející. Digitální helikoptéry. Copak nikoho nenapadne, že tohle normální divák prostě nemusí vidět? Ohromí vůbec dneska někoho že limuzína udělá 4x salto? Neohromí, protože je to blbost a tohle auto prostě neumí a basta. Škoda že se nepodařilo zužitkovat hláškovací potenciál nebo vzájemné pošťuchování dua Tatum/Foxx. Film se stává s blížícím se koncem prakticky nekoukatelný. Takže dopadá podobně jako Olympus has fallen. Možná je tohle o malinko lepší. Ale opravdu jen o trošku. (01.11.2013)

Příjemné překvapení v podobě dokonalého letního výplachu. Roland Emmerich přichází zatím s nejsympatičtějším blockbusterem roku, který se nebere vůbec vážně a jde mu hlavně o pobavení publika, což si myslím, že se mu bez problému podařilo dokonale. Je to plné odlehčeného humoru, příjemného nadhledu a naivity, což mi s příměsí slušné akce, patosu a velmi cool ústřední dvojce sedělo perfektně. 8/10 (18.07.2013)

Olympus Has Fallen vs. White House Down. Těžký to battle, ale u mě o fous vítězí první jmenovaný. Filmy si jsou velmi podobné, takže srovnání je opravdu na místě. OHF jsem viděl dřív, takže možná i proto si mě získal víc. Určitě na mě ale zapůsobil mnohem úderněji (hlavně svojí první polovinou) než WHD, což je taky solidní akčňák, ale určité momenty ho srážejí do průměru. Nechápu, co pohledává v žánrech komedie a jak si někdo může myslet, že to za komedii má být považováno. Možná u nás to místy působí klišovitě, šablonovitě a trapně komicky, ale věřte, že pro Amíky to je boží hrdinský akčňák se vším všudy. 65% (16.10.2013)

Emmerich je pořád hovádko, kterému soudnost říká zhruba tolik jako invence, tentokrát má ale v ruce zábavný scénář, jenž i na ploše přes dvě hodiny dovede bavit svou sebeparodií a důmylsným podlézáním a variováním žánrových pravidel. Prvních 30 minut a uberpatetický závěr jsou sice na facku a i za pár nepřehledných střípků z akce bych německého dobrmana nejradší profackoval, ale jako proč ne. Bavil jsem se. U "padajícího Olympu" ale přece jen o něco víc. Asi to bude tím, že ten mi v té své konstantní republikánské debilitě přišel ještě zábavnější a hlavně si mohl dovolit prostřelené lebky. Mít ve filmu rotační kulomet je super. Ale v PG-13 filmu je to asi stejný trumf jako kdyby se terorista osázel dynamitem a po zmáčknutí tlačítka vyletěly leda bublinky. 7/10 (12.08.2013)

Smrtonosná past 21. století. Film, jak se dalo očekávat, nepostrádá tradiční emmerichovské atributy a trade-marky, v tomto případě lze hovořit o jistém zesílení znaků, podle nichž jsou filmy německého rodáka nezaměnitelné (a teď mi nejde o nějakou ideologickou rovinu, někdy až fanatický amerikanismus atp.). Na úrovni vyprávění i stylu lze vystopovat znaky „čirého (hollywoodského) akademismu“, a ačkoli průměrná délka záběru dle prvního dojmu nebude pravděpodobně přesahovat tři sekundy, jde o velmi přehledně natočený film, kde orientace diváka v prostoru není téměř nikdy narušována (někdy trochu ztížená orientace v čase je už trochu jiná otázka). [==] Doslova fascinující je pak to - a to zdaleka nemůžu být jediný, kdo se o tomhle zmiňuje, protože je to nesmírně výrazné a ozvláštňující, jakým způsobem jsou ve filmu užity jednotlivé prvky a motivy, přičemž každý z nich plní nějakou předem jasně určenou funkci a film diváka záměrně navádí k tomu, aby danou funkci předem pochopil. Ať už se jedná o dialog, nějaký komentář postavy nebo zmínění určitého předmětu. Úvodní čtvrtina do prvního výbuchu je tímto doslova napěchována, vyprávění pak působí velmi uceleným dojmem a bez problémů si udržuje divákovu pozornost, přičemž výše zmíněné mikro-děje/linie jsou na konci beze zbytku uzavřeny. [==] Je až neuvěřitelné, že ty nejryzejší hollywoodské filmy, resp. za použití tradičních postupů na úrovní vyprávění i stylu, natáčejí režiséři s neamerickým původem. Bylo tomu tak v době největšího rozkvětu klasického Hollywoodu ve 20.-40. letech a je tomu tak i dnes, nejeden z nich byl přitom původem Němec. (30.11.2013)