Struktura krystalu

Tématem mi to trochu připomíná Passerův film Intimní osvětlení. V obou jde o dva bývalé spolužáky, kteří si kdysi byli blízcí. Po letech se znovu setkávají na venkově v rodině jednoho z nich a ukazuje se, že si vybrali naprosto odlišný způsob života. Jejich krátké setkání je přiměje přemýšlet o tom, zda si vybrali správně. Žádný z nich ten svůj život změnit nechce, přesto by možná v jistém smyslu se svým přítelem přece jen měnil. Velice prostý, a přitom hluboce existenciální film, který i diváka přinutí uvažovat nad svým životem a rozhodnutími, která v životě udělal. To platí pro oba filmy, ale Intimní osvětlení je větší legrace. (24.11.2006)

Ne vždy se naskytne možnost zhlédnout film, který postrádá konfrontaci, je pozitivní a dokonalým zobrazením vytčeného úseku skutečnosti vybízí diváka k jeho vlastnímu nepředpojatému výběru. Věk umístěnek, věk raného relativně stabilizovaného komunismu byl i věkem generace, která v dětských letech prožila válku jako vzdálenou vzpomínku, jež se do jejího života obtiskla stejně nezřetelně jako "budovatelská" éra prostě proto, že se nijak nedotkla jejích naprosto občanských ideálů a hodnot. Určitá mravní rozpolcenost vnějškově úspěšnějšího hrdiny je zesílena naznačenou rodící se vyprahlostí jeho budoucího života; jednoznačně však nevyznívá ani alternativní model života na venkově s jeho limity. Zamyšlení, volba, alternativa. Zenit života, který je ještě mladý, ale v kontextu doby už znamená současně zřetelný přestup do středního věku raně pokristovských let (Jehudovi-Ježíši mělo být v okamžiku jeho ukřižování zhruba 33 let). Jako diváci i jako pamětníci jsme uváděni do blížícího se bodu zlomu režimu a doby, která je i není součástí dějinné identity nejen polské. Zanussimu se mohlo již tehdy - a nemusí na tom nic měnit ani dnes - upřímně blahopřát k zdařilému debutu úrovně, která pro mnoho tvůrců zůstane po celou jejich dráhu tušeným, ale nikdy nenaplněným životním snem. (17.09.2008)

Režisér Zanussi nám ve svém celovečerním debutu předkládá dva pohledy na život vědce. Dva přátelé, kteří spolu kdysi studovali (a mají tedy stejné předpoklady) se po letech setkávají. Jeden je dravý, profesionální, úspěšný, buduje kariéru, ale k tomu je potřeba i jistá dávka cynismu a bezohlednosti. Druhý žije na vesnici, v souladu s přírodou, mechanicky se stará o meteorologickou stanici a hloubá v knihách o otázkách nekonečna. Ale nemarní tak svůj talent, když by mohl přispět lidstvu svými objevy? Není to jen zbabělý únik před světem? Který z nich je lepší a lze to vůbec rozhodnout? Jediným závěrem je, že život obou je sobecký... (16.11.2006)

Zatímco z Iluminace jsem měla deprese, Struktura krystalu je vcelku příjemná nekonfliktní dialektika. Autor sám sobě pokládal otázky o smyslu života a ve filmu tyto otázky rozepsal do dvou postav dávných spolužáků, z nichž jeden po škole pokračuje v akademické dráze a ten druhý žije spokojený život na venkově s učitelkou. Tématizuje se zde tradiční rozhodnutí každého vysokoškoláka o tom, jak dále naloží se životem. Formálně nostalgické, obsahově stále aktuální. (15.06.2017)

Film plný mnoha zdánlivě nepodstatných detailů, jejichž postupným vrstvením vznikne výtečná psychologická sonda do života dvou dávných kamarádů. Hutná atmosféra zmrzlého venkova, útržkovité dialogy a zádumčivá hudební intermezza. Tedy, na to že mě Zanussi podle ohlasů o povaze jeho tvorby nikdy nelákal, je pro mě jeho první film velice příjemným překvapením. (29.12.2011)