Život je pes

Úvodnímu gagu na váze jsem se nahlas a od srdce smál, což se mi u filmu zase tak často nestává. Pak už sice na nic podobného nedošlo, ale úsměv mi z tváře po celou dobu nezmizel. Diva Adina pak svou erotičností zase nezklamala a její dmoucí ňadra s vyrýsovanými bradavkami přes halenku mi v jednom okamžiku naprosto vyrazila dech. Haas ve své "dvojroli" pak předvedl parádní výkon a jeho eskalující problémy s udržením dvou identit dokázaly po celou dobu výborně bavit. Nesedla mi jen ufňukaná Světla Svozilová, ale chápu, že v té době byly tyhle naivky ve filmech naprosto běžným jevem a tak říkám, to nevadí, to nevadí, to nevadí, to nevadí. (05.04.2021)

Hugo Haas byl nesporným komediálním talentem a já jeho tvorbu nemám vůbec zmapovanou. Po vynikajících filmech Ať žije nebožtík a Tři muži ve sněhu je tohle další Haasova vydařená komedie, kterou jsem viděl, i když mám pocit, že nedosahuje kvalit výše jmenovaných. Tohle je vskutku lehčí žánr, na který příliš netrpím, jelikož málokdy snesu takové ty bezproblémové, veselé a nekomplikované charaktery postav, jimiž se to v komediích tohoto druhu jen hemží. Na druhou stranu Hugo Haas si mne brzy získal a Adinu začínám nepokrytě obdivovat jako herečku mnoha tváří (v každém filmu co jsem viděl je úplně jiná). Pištěkova otcovská dobrota je již klasikou a tak výsledkem nemůže být nic jiného než velmi slušná zábava. 70% (21.04.2011)

Znovu a jinak. Setkání Friče s prostořekým Haasem lze obecně považovat za jeden z nejšťastnějších okamžiků v historii československého filmu, také proto, že umělecké renomé obou mužů nabývalo na intenzitě právě ve třicátých letech. Oba už patřili k zavedeným značkám – Frič úspěšně zápolil s neukázněným Burianem a Haas se mezitím zabydlel v masce postarších, hartusivých strejců, kam jej katapultoval Poláčkův Načeradec. Ale jak známo, změna je život. Crazy komedie byl žánr v Československu tehdy de facto neznámý a možná také díky velké dávce dravosti doslova vybízel k rychlému útoku. Frič v ní mmj. dokázal náležitě uplatnit i prvky (záměny a rychlé převleky), jež měly základ ve francouzské frašce, tzv. vaudevillu, a Haasovi bylo umožněno stvořit na plátně fantastickou dvojroli sympatického smolaře a usedlého hudebního vzdělance tak, že v některých okamžicích nebylo jasné, zda se skutečně stále jedná o tutéž postavu. Hugo Haas pak přes nesouhlas a protesty majitele Moldaviafilmu do hlavní ženské role prosadil Adinu Mandlovou, tehdy třiadvacetiletou začínající herečku, která se po prvních filmových nezdarech objevila ve zcela jiné formě. Hvězdnou sestavu tohoto veskrze autorského snímku doplňuje ještě Haasův starší bratr Pavel, nadaný hudební skladatel, jehož jazzové melodie přímo rozžívají genius loci prvorepublikových časů. Život je pes bezesporu náleží k prvním úspěšným vlaštovkám zlatého věku české komedie, je dílem stále svěžím a moderním, které suverénně obstojí i dnes, po více než osmdesáti letech. Máte rád vážnou hudbu? – Tedy, specielně vážnou. – A chodíte rád na koncerty? – Přímo šíleně. – Jé, to tedy budeme chodit spolu! – Dobře mi tak. (03.10.2008)

Tak to opravdu je, o tom se moc dobře přesvědčil výborný Hugo Haas, když se neustále převlékal za strýčka a synovce. Snažil se tím vyřešit problémy, ale místo toho se jen dostával do dalších. Dokonce tu jeho postava měla takovou smůlu, že když se chtěl otrávit plynem, tak zjistil, že byl odpojen kvůli dlužné částce. Nelíbila se mi scéna s padělatelem peněz. Ten zkoušel kvalitu svých vyrobených peněz na Hugo Haasovi. Nějak sem nezapadla. No, možná to byl jen můj dojem. (30.09.2009)

Co bych vám tak nabíd... Peníze! Nehnu se odtud, dokud mi nezaplatíte. A nebudou mít u vás doma starost? Jsem vášnivý nekuřák... Muž kupující gramodesku (Jára Kohout) shání skladbu Nížina, jedná se o  symfonickou předehru k opeře Tiefland op.34 od německého skladatele Eugena d'Alberta.10 let před tímto filmem měl premiéru film Tiefland, adaptace stejnojmenné opery. Hudební skladatel Viktor Honzl (Hugo Haas) hraje brilantně na klavír, ale Hugo Haas hrát neuměl, klavírní party za něj nahrál jeho bratr Pavel Haas, který k filmu složil hudbu.Hudební nakladatelství Durdys, má ve své prodejně na mnoha místech logo firmy Ultraphon, což byla Nizozemská vydavatelská firma, která později přenechala české filiálce svá práva i název. Ve své době neměla vážnější konkurenci a její místo na trhu bylo monopolní. Defakto se jedná o jeden z prvních českých filmů s Product placementem. Eva Durdysová (Adina Mandlová) je majitelkou vozu Tatra 80 kabriolet. Vodou chlazený dvanáctiválec, měl objem 5,9 litru, výkon 120 koní a rychlost 140 km/h. Spotřeba byla 20 litrů na 100 kilometrů jízdy.  Auto stálo 195 tisíc korun v době, kdy jste za 50 tisíc měli dům, vyrobilo se jich 20-30 kusů, přesné číslo není známo. Vozy byly vyráběny jako šestimístné limuzíny, nebo landaulety či kabriolety. V technickém muzeu v Praze je k vidění tento vůz, který vlastnil T.G.Masaryk. (25.09.2020)