Krajina dávnych vekov

Titulní píseň Diany Ross se stala hitem a film tehdy ovlivnil mnoho dětí, včetně mě. I bez nostalgie je však Země dinosaurů skvost, který dosud nemá v animované kinematografii obdoby. Díky mnoha citlivým tématům je naprosto přirozeně dojemná, pomocí geniální metafory i obecně poučná. A nejlepší skladatelský počin Jamese Hornera vnese slzy do každého oka, a jestli mi nevěříte, tak uvěříte, až se ocitnete s Tlapkou na vysoké skále a spatříte cíl její cesty. 100% (26.06.2010)

Škoda, že som túto klasiku od kvarteta Spileberg/Lucas/Bluth/Horner nevidel v čase vzniku prípadne keď som bol decko. To by som bol úplne nadšený a totálne to miloval. Predsa to len podstatne zostarlo a ostala z toho už len veľmi pekná pripomienka starých čias. Ale som rád, že som to už konečne (aj keď opozdene) videl. 7/10 (18.10.2017)

Předesílám, že tenhle úžasný animák nemůžu objektivně hodnotit. Jak byste asi taky chtěli objektivně hodnotit úplně první film, který si pamatujete z dětství? Jeho prvním zjevným kladem je jeho naprostá žánrová čistota. Nekoná se tu žádné pošilhávání tvůrců po dospělém divákovi, takže žádná počítačová animace, žádné pop-kulturní narážky ani lehce přidrzlý humor. Ohromuje smyslem pro estetiku hraných velkofilmů a díky tomu obsahuje řadu nádherných záběrů a scén, jejichž účinek ještě násobí nadpozemsky krásná hudba Jamese Hornera. Všechny tyhle složky dávají dohromady skoro vražednou kombinaci, opravdu si nevzpomínám, že bych kdy viděl dojemnější film. Třeba scéna, v níž Nožička (v původním jednohlasém dabingu jako Malá tlapa) běží vstříc vlastnímu stínu v domnění, že je to jeho mrtvá matka, je snad tím nejsmutnějším, co jsem kdy ve filmu viděl. Kuriózní na tom je, že Don Bluth byl údajně donucen akceptovat vystřižení nebo zkrácení devatenácti (!!!) scén, jelikož se producenti obávali příliš intenzivního dopadu na dětskou psychiku. Dost dobrý... Snímek obsahuje i poselství o dinosauří (potažmo samozřejmě lidské) toleranci, jež ale není servírováno divákovi přímo pod nos, jak tomu často bývá. Celé dílko je natočeno neuvěřitelně citlivě, s fantazíí a s elegancí, tedy se vším, co chybí jeho pokračováním. Nemám už, co bych dodal. Snad jenom to, že lepší film s dinosaury nikdo nenatočil a nikdy nenatočí. Nezapomenutelný skvost (nejen) mezi kreslenými filmy. (01.05.2007)

NEZAPOMENUTELNÁ NEJKRÁSNĚJŠÍ SRDCOVKA Upřímně musím pronést, že tenhle film si rozhodně zaslouží v celém světě mnohem větší popularitu než tu, kterou má dnes a také hlavně srdce snad každého diváka, nebot' já u žádného jiného filmu plného vážně silných zážitků jsem nikdy neprojevoval tolik emocí najednou (jako např. radost z lásky od Nožiččiny maminky, soustředěné napětí v souboji s Ostrozubem, strach z temnot v roklích či jeskyních),a hlavně ten obrovský smutek ze smrti Nožiččiny maminky a Nožiččiny následné samoty, u této části jsem vždy bez výjimky uronil(a stále roním) celé hektolitry slz, protože já sám na úmrtích svých mazlíčků i svých příbuzných poznal, jaké to je. Odvažuji se i tvrdit, že žádná smrt rodičů ve filmech typu Lví král, Bambi nebo Jak vycvičit draka 2 nebyla tak moc dojemná a smutná, jako v tomto filmu, jelikož ve všech jmenovaných filmech brzy rychle naskočila pozitivnější nálada a hlavně ty děti nebyly u svých rodičů, když umírali, takže se se svými rodiči vlastně ani pořádně nerozloučili, ale zde se všechny jmenované věci opravdu odehrály. Navíc to nezlomné a opravdu pravé přátelství, které nakonec přeci jenom panovalo mezi Nožičkou,Sárou,Zobkou,Pírkem a Bodlinou je na celém filmu jednou z nejkrásnějších scenérií. Podle mě celá planeta Země už nikdy nespatří takový překrásný, dojemný a originální příběh a proto přísahám,že v jakémkoli momentě, kdy mi budou zbývat poslední hodiny mého života, tak se ještě naposledy před svou vlatní smrtí podívám na tenhle vážně dojemný,smutný a nejkrásnější film,který jsem kdy ve svém životě viděl. Kvůli všem těmto výše zmíněným důvodům dávám tomuto poctivému kreslénému filmu zasloužených a právem náležejících ∞ % ! PS na závěr: Jen člověk bez srdce by neměl podobné emoce,pocity a myšlenky jako já po zhlédnutí celého tohoto překrásného a vážně moc smutného a milého filmu. (22.09.2019)

Sympatická pohádka, která vsadila na dinosaury ještě před úspěchem Jurského parku a rozhodně tím neprohrála. Na rozdíl od většiny jsem ji ale neviděl jako dítě a nemám k ní žádné citové vazby. Možná i proto mi nepřijde až tak výjimečná. Navíc působí poměrně temně, je místy smutná a pro nejmenší děti není úplně vhodná. Přesto si ji rád někdy v budoucnu (s případnými staršími dětmi) rád zopakuji. (15.10.2018)