Koľaje osudu

Australské drama založené na skutečném příběhu, který sám o sobě působí neuvěřitelně silně a o to větší škoda, že se toho nechopil známější a hlavně zručnější režisér a nedokázal potenciál tohoto filmu využít naplno. Neříkám, že Jonathan Teplitzky natočil špatný film, nicméně si příliš neporadil s dramatickou částí příběhu a sekvencemi ze zajetí, které mimo jiné působí velmi nedůvěryhodně a nevyvolají ten správný efekt, když si k tomu připočtete poměrně suché dialogy a odfláknutý konec filmu, tak se bohužel žádný koncert nekonal. Na druhou stranu se nedá říci, že bych se v téměř dvou hodinách v nějaké pasáži více nudil, na čemž má rozhodně zásluhy skvěle hrající Colin Firth, který podal skvělý výkon a je radost sledovat každičký jeho výraz na tváři. Moje hodnocení 60% (12.08.2014)

Jsou dva druhy filmů: první, kde hlavní roli hraje pomsta, a druhý, kde hlavní roli hraje odpuštění...A tento film je příkladem toho druhého...Odpuštění není snadné, a lidská touha po pomstě je zakořeněna hluboko v nás...Ač to filmy velmi zjednodušují, pomsta nepřináší zadostiučinění ani klid, naproti tomu odpuštění přináší svobodu mysli, ducha a duše...Film není po technické stránce nijak dokonalý, ale hlavní téma předává s grácií... (09.07.2014)

Napřed mi nepřišlo, že by byl film mým šalkem kávy, až když se začal pomalu rozjíždět, tak byl pro mě zajímavý hlavně z psychologického hlediska. To, že válka je krutá věc, která nechá v lidech velké stopy a změní je, že už mnohdy nebudou takoví, jako předtím, je všeobecně známo. Ale obdiv patří tomu, kdo je schopen odpustit nepříteli. Myslím si, že ten toho musí v sobě hodně zabít. To mi přišlo na tomhle příběhu (mimo to, že je podle skutečné události) dojemné, a za to si zaslouží vysoké hodnocení. Doporučuji. (26.12.2017)

Colin Firth a Nicole Kidman si od pohledu nesmírně herecky sedli a není tudíž ani divu, že společně připravují další dva filmy. Chemie mezi nimi funguje náramně a úvodní seznámení je tou nejlepší romantickou pasáží, jakou jsem viděla za hodně dlouhou dobu. Vzápětí se zvážní a tempo zvolňuje. Ve flashbackové části mě příjemně překvapil Jeremy Irvine. To je vážně stejný člověk, který ve War Horse hrál pomalu hůř než ten kůň? Každopádně za tenhle výkon dávám palec nahoru. Hlavním neduhem, kterým Koleje osudu trpí, je předvídatelnost. Jediný překvapivý zvrat je ještě ke všemu stejně šokující jako nedůvěryhodný. Chtělo to pravděpodobně méně kecání a větší péči vedlejším postavám. Závěrečné vyznění mě samozřejmě nesmírně potěšilo, ačkoliv mi došlo už asi tak v první třetině oné vypjaté scény. Škoda pak zbytečně slzopudného dovětku, který doplnily titulky, bez nichž by hloupý divák opět nic nepochopil. Byla bych pro titulky a omezené citové výlevy, bez kterých by se možná povedlo brečet i těm na druhé straně obrazovky. Takhle to bylo ve výsledku poněkud britsky chladné. (02.07.2014)

Když jsem v průběhu filmu kontroloval čas, abych zjistil, kolik ještě zbývá do konce, nedělal jsem to proto, že bych se nudil, ale že mi úvod přišel strašně obsáhlý. A opravdu tomu tak bylo. Nevím, jestli Teplitzky je tak neschopný režisér, nebo kinoverzi sestříhal někdo za něj, ale všechny emočně vypjaté momenty byly použity úplně nevhodně - rozplynuly se v tom, co jim předcházelo a v tom, co následovalo. Znova zopakuji, že to nebyla nuda, ale co mě štvalo, bylo mrhání potenciálem. Mohli jsme totiž zažít filmové vyprávění, které by nás doslova přikovalo ke křeslům v němém úžasu a hrůze z toho, jak strašně může válka ohnout všechna pravidla lidského chování. Nic takového se však nestalo, žádného velkého zvratu se nedočkáme - ano, film by se dal zřejmě předvídat i v případě, že by jej točil rozhodně zdatnější režisér, ale i tak může překvapit. A prostoru pro překvapení tady bylo opravdu hodně. Přesto jsem za ten snímek rád. 55%. (03.05.2014)