Poslední dny na Marsu

Celovečerní debut od režiséra nejen mnou kladně hodnoceného Fifty Percent Gray (nominace na Oscara za animovaný kraťas) je adaptací povídky The Animators od Sydneyho Jamese Boundse - sci-fi autora, o kterém jsem až doteď neslyšel. Povídka pochází z roku 1975, a jestli byla adaptována věrně, tak nezbývá než říct, že už tenkrát moc originality nepobrala. Rozhodně to tedy platí pro The Last Days On Mars, a to ještě o to víc, že za těch cca čtyřicet let v mezidobí bylo napsáno a natočeno mnoho podobného. Není to špatné, Robinson umí navodit atmosféru, má k dispozici slušné herce, a rozpočet využil měrou vrchovatou. Ale jaksi není důvod dívat se na to víckrát, a pokud jste trochu žánru znalí, tak dost možná ani jednou, protože "něco" se začne dít až po dvaceti minutách a po hodině a půl nabíhají titulky. A to "něco" jede podle obvyklého scénáře, kdy se někdo zachová jako idiot - ale kupodivu je to relativně přijatelně vysvětleno (byť jednou větou o tom, že jsou všichni tak ve stresu, že prostě nejednají racionálně), a pak už se to veze po kolejích promáznutých nějakým tím krvavým stříkancem bez nějakých ozvláštnění až ke konci. Nutno přiznat, že přesně tuhle mixáž dějových zlomů jsem ještě neviděl - ale jednotlivě tu už každý rozhodně byl. Jsem na vážkách ohledně doporučení. Kdyby se mě někdo zeptal na slušně udělané sci-fi s dobrou atmosférou, jen tak na vypuštění po práci, ideálně ještě aby nebylo moc dlouhé, tak bych navrhl Pandorum nebo tohle. V zásadě nemůžu vytknout nic kromě té neoriginality - a kdyby každá žánrová tuctovka vypadala takhle, mohli bychom si gratulovat. Takže to nakonec dá na 70%, i když těsně. (29.06.2014)

Divácky vděčná zápletka (i když samozřejmě nikterak originální) o mimozemském viru, měnícím lidi ve vraždící zombies, mohla spolu s povedenými marťanskými exteriéry The Last Days on Mars posunout do té lepší poloviny sci-fi horrorů. Ovšem pan režisér se rozhodl film ještě "vylepšit" vyzoomovanou kamerou na provázku a "zvýšit napětí" tmou, blikajícími žárovkami a pableskujícími baterkami, čímž ho spolehlivě dokurvil. "Blahopřeju". (23.11.2013)

Tak toto sa teda nepodarilo. Typický príklad nevyužitého potenciálu, pretože námet, aj keď obohraný ako stará platňa, je skvelý a ponúka veľa možností. Len čo z toho, keď scenár je totálne hlúpučký a naivný? Nejaké to napätie tu bolo, to áno, len škoda, že všetko bolo priklincované takým kopcom nelogických situácií až sa mi chce z toho plakať. Scenárista asi nepozná základy fyziky, inak si to neviem vysvetliť. Hlavne ten koniec ma dostal teda, normálne som rozmýšľal či sa to myslí vážne alebo pozerám nejakú paródiu na Vesmírnu prdu. Zahrané to bolo celkom fajn, ale výprava a réžia mi akosi nesadli. Miestami som mal pocit, že pozerám televíznu inscenáciu. Možno to bolo aj tou hudbou, ktorá sa k filmu nehodila. Ale niekomu možno bude vyhovovať. U mňa to je jasne podpriemerný film. 40/100 (29.11.2013)

„Pripadá mi to tak, akoby v ňom stále niečo bojovalo. Ako keby bol uväznený vo vlastnom tele...“ – „To mi znie ako peklo.“ 70 %. Toto mi sadlo, toto je presne moja šálka kávy. Plíživá atmsoféra, jedinečná sci-fi výprava, do nej našraubovaná čisto hororová zápletka, sympatický kasting v čele s Lievom Schreiberom. Nanešťastie ku koncu už to začne jemne prechádzať do rutiny, nudy a stereotypu. Ale videl som tento film rád a rád si ho v budúcnosti ešte niekedy pozriem. (23.01.2017)

Tak tohle je hodně slabý sci-fi horor a to jak obsahově, tak hlavně formou. A nejde vůbec o nějaký efekty, ale prostě o styl zpracování. Námět je sice ohraný, ale minimálně pro fandy subžánru lákavý, nicméně ta forma z toho udělala tak nezáživný počin s rádoby atmosférou a akcí, že jsem to fakt jen horko těžko dokoukával. Tohle bych vážně nedoporučoval, je celá řada lepších sci-fi hororů a všechny nejsou tak staré a zaprášené jako mistr Vetřelec... 45% (04.11.2013)