Poslední dny na Marsu

Celovečerní debut od režiséra nejen mnou kladně hodnoceného Fifty Percent Gray (nominace na Oscara za animovaný kraťas) je adaptací povídky The Animators od Sydneyho Jamese Boundse - sci-fi autora, o kterém jsem až doteď neslyšel. Povídka pochází z roku 1975, a jestli byla adaptována věrně, tak nezbývá než říct, že už tenkrát moc originality nepobrala. Rozhodně to tedy platí pro The Last Days On Mars, a to ještě o to víc, že za těch cca čtyřicet let v mezidobí bylo napsáno a natočeno mnoho podobného. Není to špatné, Robinson umí navodit atmosféru, má k dispozici slušné herce, a rozpočet využil měrou vrchovatou. Ale jaksi není důvod dívat se na to víckrát, a pokud jste trochu žánru znalí, tak dost možná ani jednou, protože "něco" se začne dít až po dvaceti minutách a po hodině a půl nabíhají titulky. A to "něco" jede podle obvyklého scénáře, kdy se někdo zachová jako idiot - ale kupodivu je to relativně přijatelně vysvětleno (byť jednou větou o tom, že jsou všichni tak ve stresu, že prostě nejednají racionálně), a pak už se to veze po kolejích promáznutých nějakým tím krvavým stříkancem bez nějakých ozvláštnění až ke konci. Nutno přiznat, že přesně tuhle mixáž dějových zlomů jsem ještě neviděl - ale jednotlivě tu už každý rozhodně byl. Jsem na vážkách ohledně doporučení. Kdyby se mě někdo zeptal na slušně udělané sci-fi s dobrou atmosférou, jen tak na vypuštění po práci, ideálně ještě aby nebylo moc dlouhé, tak bych navrhl Pandorum nebo tohle. V zásadě nemůžu vytknout nic kromě té neoriginality - a kdyby každá žánrová tuctovka vypadala takhle, mohli bychom si gratulovat. Takže to nakonec dá na 70%, i když těsně. (29.06.2014)

Spíš než o Poslední dny na Marsu se jedná o Další zvoranej film o Marsu. Tahle planeta má prostě pech. Ani chvílemi obstojná psycho atmosféra a skvělá hudba nezachrání průhledný scenář plný nenápaditých hororových klišé (byť jsou poměrně zručně natočena) a nudné charaktery (byť jsou zajímavě obsazeny). Ruairimu Robinsonovi, který natáčel bomba krátkometrážní věci (pokud jste neviděli, okamžitě napravte), přeju do budoucna zajímavější materiál. (13.01.2014)

z velkého potenciálu, který je z filmu cítit v prvních desítkách minut (během těch chvil si nejde nevzpomenout na nedávnou sci-fi pecku Europa Report), se nakonec vyklube dost debilní bakteriální vyvražďovačka, kterou nezachrání ani (za ty peníze) velmi slušný vizuál.. ty nejslabší 3* (04.11.2013)

Čekal jsem něco ve stylu Europa Report, jenže ta zas měla problémy jinde. Tenhle debut Ruairiho Robinsona do lehkého nadpůrměru vyzvihuje zejména výborná stylizace a nesmírně sympatický Liev Chreiber, kterého by měl tak nějak začít více sledovat, třebas zkoukout i ten jeho seriál. A zbytek, podle mě je tohle téma marťanských zombíků jeden velký mindfuck...6/10 (26.02.2016)

Zase Vetřelec? Ale to snad....skutečně je příběh ze sedmdesátých let minulého století (pomíjím inspiraci u ještě staršího snímku) tak silný, že ho scénáristi nedokáží přebít jiným, stejně dobrým či snad lepším? Zřejmě zatím asi ne. Na druhou stranu se mi film směrem k závěru líbil čím dál víc, a tak z původních 2* se mi dostal téměř ke 4*. Kombinace se zombie snímky tomu sice dává jiný rozměr, ale hlavní wellsovsko-čapkovská myšlenka o nebezpečí kolem nás zůstává. Více snad ještě Wellsova, že totiž z vesmíru bychom měli očekávat spíše hrůzu, než civilizaci přicházející s láskou a pochopením. Člověk objeví mezi hvězdami něco, co může přinést lidstvu utrpení a zkázu. Pak nastává dilema z vetřelčí ságy - dostat tuhle hrůzu na Zemi, nebo jí v cestě k nám zabránit všemi dostupnými prostředky? Otevřený konec nechá diváka na rozpacích. Co může lidstvo očekávat? Člověk jako spouštěcí mechanismus oné hrůzy a současně jako ten, kdo by ji umožnil cestovat vesmírem, je nakonec trestán - kdo seje vítr, sklízí bouři. Lze v tom samozřejmě vidět i alegorii na jakékoliv konání člověka vedoucí k jeho případné záhubě. Pěknou vizuální stránku kazí snad jen příliš pixelová bouře na Marsu, ale jinak jsem byl spokojen. Komorní drama ve vesmíru, které má nakročeno k masakrální řeži, ale jen nakročeno. Tentokrát mi to nevadilo... (08.11.2013)