Arrow

V těch lepších a (zpočátku) méně častých momentech à la Nolanův Batman. V těch horších a (zpočátku) více častých jako Tak jde čas. Ano, je to rozhárané a na každý klad připadají minimálně dva zápory. Temnější pojetí, kde nic není černobílé, tomu sedne. Ono vůbec když se mlčí a jedná, není moc co vytýkat. Jakmile ale má někdo hrát či nedej i otevřít ústa, tak... Darmo mluvit, prostě děs běs a je to důsledek obsazení, kde hlavním kritériem pro výběr byl brávíčkový vzhled spíše než co jiného. Potěší ovšem absence jakýchkoli superschopností v kombinaci s nekompromisností, kdy Arrow je tu sice za kladného hrdinu, ale v podobě zabijáka a vyděrače, který ve prospěch "své pravdy" neváhá ničit majetek a zabíjet v takovém množství, o jakém si většina skutečných záporáků nechává jen tiše zdát v nejsladších snech o ovládnutí světa. Každopádně to má potenciál a ne zrovna malý (důkazem budiž pátá epizoda), jen ho to neumí prodat a ostatně se to o to většinu času ani nesnaží. Přitom by stačilo netlačit na soap-operovou vztahovou strunu a rázem by to mělo na mnohem víc než pouze na status "stěží koukatelné guilty pleasure". EDIT PO ČASE: Byla chyba odepisovat seriál na základě poloviny úvodní sezóny, protože (bohužel až) v závěru první a především pak během druhé řady se Arrow kvalitou z prvotního rozčarování plně vykoupil. Ano, stále tu problémy většiny sérií z produkce stanice CW přítomny jsou (především občasné zbytečné podrážení si nohou odklonem k telenoveloidním neduhům), ale klady postupně převýší zápory, které se (když už nevymizely zcela) oproti začátkům přesunuly z „nesnesitelných“ do kolonky „sice místy otravné, ale vyplácí se je přetrpět“. Speciálně proto, že se až na výjimky typu Laurel podařilo tvůrcům najít způsob, jakým uchopit a jak pracovat s hlavními postavami. A jak jim pravda někdy nejdou "záporáci epizody", tak ti hlavní, kteří zastřešují tu či onu sérii, jim naopak jdou k duhu velmi; jejich motivace jsou pochopitelné, nejsou černobílí a mají vždy přesně vyvážený poměr charisma/respekt. S1 3/5: Dlouho se to hledá stylem i kvalitou. Působí to spíše jako zastřelování se všude možně jen ne do terče. Ovšem když se to konečně plně najde (finální epizody), tak to stojí za to. K neuvěření je, že i zpočátku hodně slabá práce nádeníků za psacími stroji, se postupně vylepší natolik, až mnohdy překvapí, jak chytré a odvážné to (nejen) v rámci žánru umí být (než nastane nějaký ten logický laps, který nutí si klepat na čelo). Každopádně sezóna jako celek zaujme spíše jako příslib "jak dobré by to mohlo jednou být" než že by obstála sama o sobě. S2 4/5: Tvůrci pravděpodobně četli výtky diváků a vzali si je k srdci, protože jinak těžko uvěřit tak výraznému skoku v celkové kvalitě u všeho, co se minule vytýkalo horem spodem. Vše otravné je upozaděno na druhou kolej či rovnou zcela eliminováno a speciálně epizody rozvíjející hlavní dějovou linii jsou čirým žánrovým potěšením. Škoda že povinná sezónní kvóta přesahuje dvacítku dílů a tak je tu i dost vatózních "záporák týdne" epizod, které jsou zaměnitelné a rutinní až hanba a že flashbackové pasáže jsou stále odnikud nikam. Jakmile však převezme otěže osudová linie vendetty Arrowa a Deathstrokea, tak nezbývá než uznale pokyvovat hlavou při zjištění, že Arrow dospěl do stádia, kdy se ke svým evidentním velkým předobrazům nesnaží jen vzhlížet z pozice béčkové nechtěně směšné rádoby náhražky jako zpočátku, ale že se jim v mnohém i vyrovná. A to na podfinancovaný seriál stanice specializující se na tvorbu poplatnou zámořským tenagerům není zase až tak málo, ne? | S1: 3/5 | S2: 4/5 | (11.11.2012) (menej) (viac)

Už v polovině první série bylo jasnejch pár věcí. Zaprvý, že Arrow nebude kdovíjaká seriálová pecka, jejíž look připomene hollywoodský spektákly. Zadruhý, že Arrow nebude zase až tak špatnej seriál, protože je narvanej hezkejma holkama. Teda... No, ale abych to nějak zkrátil, místama telenovelní look je opřesdržku, místama to opravdu vadí, k tomu ke všemu se přidává ještě telenovelní milostnej čtyřúhelník v čele s nepříjemně nesympatickou Laurel. Zlatá Felicity. Herecký výkony taky nejsou bůhvíco, ale Amell se dá v pohodě zkousnout a sem tam se objeví i nějakej náznak herectví. Ale zaujal mě hlavně scénář a jeho rozložitost do stran a zároveň jeho roztěkanost. To nejlepší se totiž odehrálo před pěti lety na tom ostrově, a to druhý nejlepší se odehrává, když se na scéně objeví Felicity a má jinej úkol než hrabat se v klávesnici. V kasinu byla sexy. To nejhorší se odehrává, když se na scéně objeví Laurel a Oliver začne filozofovat. Takový kódy, co vypouštějí oba ve svých dialozích z huby, jsem neviděl ani v Ulici. Příjemně (ne)překvapuje Paul Blackthorne, a.k.a. Detektiv Kopí (ještě tam chybí poručík Luk a kapitán Meč a třeba desátník Štít a budeme mít kompletní středověkou sbírku zbraní), který na scéně vždy potěší a je to nejlepší herec v seriálu, tedy samozřejmě až po Felicity. Nepříjemně nepřekvapuje telenovelní Queenovic rodina v čele s naspýdovanou ségrou, stejně tak naprosto zbytečně působí omáčka okolo jiných postav, jejichž úloha je nakonec jen epizoidní a v rámci seriálu naprosto zbytečná. Původně se mi první epizody i líbily tím, že byly epizoidní, a vždycky šlo jen o to, že Arrow zabije nějakýho frajera, ale ve chvíli, kdy scénáristi konečně dostali zaplaceno a začal se utvářet celek okolo Undertaking, to nejzajímavější vyplodili právě ve chvíli flashbacků. Tehdy jakoby seriál dostal konečně nějakou tvář, jenže zároveň mu to dost škodí z příběhovýho hlediska, protože mít finále je super, ale jakmile se objeví nějakej záporák, vždycky je jasný, že ve finále prohraje. V tomhletom případě to opravdu hodně připomíná Temnýho rytíře. Batman Begins totiž taky vlastně nastolil jen první epizodu, a častokrát zmiňovaná podobnost s tím Nolanovým Batmanem je v tomhle ohledu ještě očividnější. Neboť Temný rytíř představil Jokera a ve chvíli, kdy se poprvé dostal Batman do kontaktu s Jokerem a stala se z toho osobnější věc, Temný rytíř ztratil jistou dávku toho očekávání, co se stane. Od chvíle, kdy Joker utekl z vězení, Temný rytíř ztratil příchuť. Od chvíle, kdy se Oliver poprvé setkal s "tím druhým lučištníkem", seriál ztratil chuť a tempo a přitažlivost mu daly už jen ty flashbacky. Neboť divák věděl, že ten druhý Lučištník je teď záporák a na konci nejspíš umře (nebo prohraje), zmizelo očekávání toho neznámýho a... očekávanýho. Na druhou stranu flashbacky z ostrova mají pořád svojí příchuť, protože pořád divák neví, co všechno se na tom ostrově stalo a co všechno Olivera změnilo. A to dávkování flashbacků je dobře udělaný, neprozrazují moc. Až teprve poslední epizoda první řady ty flashbacky háže na stejnou úroveň se "současností". Na druhou stranu finále má solidní grády, mohlo by být lepší, ne že ne, ale taky to není takovej průser, jak jsem čekal. Konfrontace obou lučištníků sice nemá koule, ale "redundancy" ústí v sympatickou snahu nezakončit první sérii úplně špatně. [SPOILER] Z osobního pohledu můžu jen říct, že nejzbytečnější postavou v seriálu je Laurel a měla zůstat pod tím šutrem.[/SPOILER] (01.04.2013) (menej) (viac)