Zázrak

Chce se samozřejmě říci, že žádný zázrak, protože film svou netečností, šedivostí a i dramaturgickou rozklížeností k podobně laciným vtipům úplně vybízí. Zázrak je film příznačně rezignujícím na jakékoliv poselství a ve stejné míře snímkem charakterizující nejen obě hlavní postavy: totiž s nejistými vyhlídkami na budoucnost. Vše je jen načrtnuté, bez vývoje a prachsprostě deklamované a s nezbytnými macho klišé. Juraj Lehotský si napsal svou bakalářskou práci z režie, v níž se vše jen řekne a nic nerozvede. Zřídka s nějakou tou poznámkou pod čarou. (22.04.2015)

Cynicky řečeno, nečekejte žádný zázrak. Možná za něj ale lze považovat výkon hlavní neherečky, který byl na tomto filmu to nejlepší a držel snímek po celou dobu nad vodou. Jinak mi však nesedl příběh, dialogy ani postavy a také celá dějová linka se „stavem“ mladé hrdinky, ta mi přišla úplně mimo. Konel byl sice hezký, ale tak nějak bez účinku, vidím to pouze na horší průměr. (04.08.2013)

Na režisérovi je vidět, že dělal dokumenty. Ve filmu se to projevilo hodně, ale vlastně to mělo jen za následek to, že je všechno podáváno chladně a odtažitě. Dějově je to pak v podstatě nudné a i ty silné scény vyznívají prázdně. Přitom je to nesmírně silný příběh, kde si můžete jen domýšlet, jak to bylo dál. Pro mě absolutně špatná forma a dějově nakonec nezajímavé. (20.05.2015)

Zo slovenských sociálnych filmov sa najlepšie k prítomnosti vyjadril zrejme Dom Zuzany Liovej. Pretože ostatné brali zobrazenie slovenskej reality cez trochu extrémnejšie zážitky. Tie pripomínajú skôr časopisecké reportáže ako plnohodnotnú sondu do reálneho života. Tématizovalo sa vysťahovalectvo mladých do otrockých tovární českého pohraničia (Až do mesta Aš), hysterizujúco nenávistné správanie slovenských au-pariek v Anglicku (Líštičky) aj rasizmus podmienený sociálnym strádaním a rozpadom rodiny (Môj pes Killer). V Zázraku ide o ťažký život v ústavoch aj mimo nich. Ladenie do chladných farieb tmavých odtieňov modrej a sivej príznačne dokresľuje neútulnú realitu panelákovej šedi sídliska, sociálno-nápravných zariadení i chlad vo vzťahoch. Hodnoverní herci, no scenár poskytuje len prevarenú schému. Neúplná rodina - nezhody s matkou- násilné odvlečenie do ústavu- rebélia - útek z ústavu - neschopný frajer - snaha pomôcť mu - nedobrovoľný sex - zisk z poníženia nevyvážuje veľká láska - pokorný návrat a napokon slabá nádej na zlepšenie prostredníctvom odovzdania génov. (20.12.2013)

Fish Tank na slovenský způsob a s kratší stopáží, ale kvalitativně klidně srovnatelný s nedávným britským snímkem Andrey Arnold. Lehotský patří k nadějným jménům slovenského filmu, své dokumentaristické kořeny umně přetavuje do zdařilého hraného debutu. Vyvaroval se nebezpečných klišé typických pro sociální dramata - citového vydírání i kýčovitého dojímání se nad osudy postav ve filmu. Pokud se Lehotský bude dále zlepšovat, má určitě šanci prorazit i na světové scéně a bojovat o místo na výsluní třeba i s hvězdami současného realistického uměleckého filmu, bratry Dardennovými. Čas ukáže, jestli jsem nepřestřelil:) (01.07.2013)