Ill Manors

nejsem schopen posoudit, nakolik je to celé reálné a jestli takhle skutečně vypadá britské podsvětí, ale Benu Drewovi se každopádně povedlo vykreslit špinavou stránku Londýna na jedničku a vznikla tak podívaná, ze které vám nebude zrovna dvakrát příjemně.. do celého filmu navíc skvěle pasují rapové songy, jejichž autorem je právě režisér.. akorát jestli film vychází z jeho vlastních životních zkušeností, tak mu teda příliš nezávidím... (14.12.2012)

Tenhle film ono klasický klišé podává v první polovině ještě tím nešikovněji, že si vybral kluka, kterej všechno dělá fakt jen proto, aby dostal od svejch novejch kámošů trávu. Takže když do toho někdo rapuje o jeho "problémech", je to vyloženě k smíchu. Druhý příběh mi přišel tak nevýpovědní o čemkoliv, prostě jen obyčejná povídka bez sociálního přesahu, že ani nevím, proč to tu bylo, když vypravěč se o přesahy tak úpěnlivě snaží. Tím je z toho ještě větší bordel. A uvažování Drewa by mě fakt zajímalo. Tak strašně se tu svaluje vina na nějaký "systém", že mizí jakákoliv osobní zodpovědnost lidí za svoje chování. Čímž se to vše stává podivným odosobněným konstruktem, kde nějaká reálná špína není vůbec přítomná - protože reálná špína plyne z chování lidí v konkrétních situacích, ne z abstraktního zlého systému, který je tu přes ten zástup hajzlů jediným záporákem. A všichni ostatní jsou jeho oběti. Zapomíná se třeba, že v drogách nejede jen spodina, ale i největší boháči - není to věc primárně sociálního postavení ani majetku, ale především osobního slabošství (nebo osobního rozhodnutí - podle toho, jak to berete). Samozřejmě je to složitější, ale právě o to jde - dvouhodinovej film si může dovolit to rozebrat, podívat se na to z víc než jednoho úhlu pohledu a přemýšlet o tom - ne svůj primitivní závěr vyblít před diváka se vším patosem, co to jen jde. Ill Manors se uzavírá do krabice, zobrazuje výlučně pár zvolených postav (a občas u toho zarapuje o někom jinym, kdo měl krutý dětství - očividně každý britský pouliční feťák má několik mrtvých a několik alkoholických rodičů) žijících podle jednoho kódu, a tváří se, že nic jiného neexistuje a není teda cesty ven - ale to je lež. Není z toho cesta ven pro čtrnáctiletýho fakana, kterej nemá problém jít kvůli dávce trávy zmlátit kámoše, protože ten do toho světa patří a zaslouží si ho. A tvářit se, že neměl na výběr, je prostě pokrytectví a šílená zkratka. Není to žádná generační výpověď - je to pokus o omluvu chyb části jedné generace svalováním viny a na nějakou "prozřetelnost" nebo "systém" - v prvním příběhu vyvoláváním lítosti vůči někomu, kdo si ji nezaslouží, a v druhém výběrem někoho tak ultimátně politováníhodného, že tím mizí kontakt s realitou. (04.05.2014)

'Město bohů' po anglicku. Jelikož jsem z hiphop scény už tak nějak "vyrostl" (během příchodu módy 'pánvičky na hlavě' k nám... už to bude nějaký pátek), tak jsem chvílema pociťoval dávku afektu, kvůli čemuž nemohu udělit plné hodnocení... ale jinak je to výborné krimidráma... a ještě lepší na režijní debut. 85% (26.02.2013)

"Notypyčo!", jak s oblibou říkáme my, ostravští lingvisté a polygloti! Dvaaosmdesát procent na jisté nejmenované, šosácké databázičce. Že já mám pořád tendence tomu věřit. A k tomu ty výkřiky jako "Výbornej, špinavej film", "Vynikajúci soundrack", "Šílená jízda"!!! Už jsem Vás nechtěl oblažovat dalšímy krajovými bonmoty, ale vzhledem k situaci si ještě alespoň jedno "Toměpojeb" neodpustím! Ano, možná jde o bez příkras zobrazenou nejspodnější spodinu a drsnou realitu, ve které někteří "ubozí" tvorové musí žít, ale vyznívá to úplně stejně jako všechny ty americké gangsta sračky. Macešský systém ty vynikající lidi a tolik nadějné jedince zahnal na dno, ze kterého není úniku. A tak si vypatlaný recitátor spíchnul za odpřednášené prachy svůj vysněný projekt, rapový muzikál, tklivou generační zpověď a kruté sociální drama. Spočívá to přesně v tom, že banda všelikých kofol, bílých socek, štětek a dalších "obětí systému" chodí dvě hodiny bez ladu a skladu po Londýně, fetuje, pičuje a vzájemně se anihiluje. Za deset minut máte totální hokej v tom, který cigoš je který, a tak se jen odevzdaně nudíte a necháváte se znechucovat vypatlanými, narkomanskými "dialogy" a oblažovat těmi nekompromisními, sociálními básněmi, za které by si "umělec" zasloužil minimálně "Zlatý, recitační kaktus do prdele" a vítězství v soutěži o dokonalý, rytmický rým, jejiž hlavní cenou je amputace jazyka. Otočím si tedy teď frajersky kšiltovku, nechám klesnout rifle ke kolenům, aby mi čouhaly trenky od vietnamců a neskromně to shrnu tklivou sociální baladou, a pokud se ujme, mažu s kamerou do Ostravy-Přívozu a natočím ukřivděný, drsný megafilm o místních Římanech! Jmenuje se to: Púrinosentnegrsedlajfindzgetou (Úvodní nápěv a komplexní hudební podkres) - Dus-dus-dusdusdusdusdus. (Recitátor) Jsem hustej negr z gheta a dělám to už léta, systém se mnou cvičí a proto jsem tak v piči. Kurva, já jsem chtěl tolik pracovat, mít prachy, smát se, milovat, ale ti bílí zmrdi mi řekli "Negr smrdí". (Sbor štětek na cracku) Úú - úúúúú, jseš hustej negr z gheta, hustej, tak hustééééééj... (Recitátor) Yeah, yeah, kurva bejby, yeah, to si teda kuř...... (Sbor štětek na cracku) Úú - úúúúú, jseš hustej negr z gheta, hustej, tak hustééééééj, ou, ou. ou .... (Recitátor) Zkurvený systém, vyjebaná společnost, pomrdaná vláda, a jelikož mě zrovna už nic kloudného nenapadá, tak tlklive říkám jen: Bič, bič, matdzrfakr bič a aby se to rýmovalo, tak dodávám "Rýč!" (Sbor štětek na cracku) Úú - úúúúú, jseš hustej negr z gheta, hustej, tak hustééééééj ... (Recitátor) Yeah, yeah, kurva bejby, yeah, to si teda kuř....... EnddzisisPúrinosentnegrsedlajfindzgetou fak, fak, kantbič. fak, bejbyjééé. A to je asi tak vše, co bych k tomuto svinstvu vyzvracel. Než udělím historicky prvního, amputovaného čuráka, tak pouze dodám, že tento smutný, společenský problém má řešení celou řadu. Jen tak namátkou mě napadá například NAPALM. Pro účely heavyendu budoucího megafilmu samozřejmě rozprašovaný za zvuků "Highway to hell". (02.01.2013)

Velmi originální koncept rapového muzikálu je jedním z nejzajímavějších debutů poslední doby. Raper a režisér Ben Drew spojil obě své záliby do jednoho filmu. Po filmové stránce by se sice dalo snímku mnohé co vytknout, někteří herci nestačí na své party a u mnohých scén mi chyběl pocit autenticity, hodně je také znát nedostatek financí a nízkorozpočtový charakter snímku trochu ruší, mnohé však přebije originální scénář s postmoderními prvky popisování jedné události z úhlů různých postav a hlavně dobrá hudba. Rap osobně normálně neposlouchám, ale tady mi přišel jako velmi adekvátní zvolenému charakteru vyprávění. Navíc nápad pojmout celý příběh coby muzikál a rapovým intermezzům dát i charakter nositelů děje a posunovat děj právě jimi, je nápad velmi progresivní a minimálně zaznamenání hodný. (06.01.2014)