Na jezeře

13/13 Jane Campion je hvězdná režisérka z Nového Zélandu, všichni jsou zvědaví jaká bude televizní krimi v jejím podání. Ale jaké je to zklamání, že v Top of the Lake není ani památky po imaginaci z jejích velkých děl, An Angel at My Table, Piano, The Portrait of a Lady nebo Bright Star. Ale tak pořád skvěle pracuje s tou nevšední novozélandskou krajinou... A není to už jen o Pánovi prstenů, Seekrovi nebo Xeně. (29.01.2019)

Znásilnění, pedofilie, skupinové znásilnění, umírání na rakovinu, oidipusovský komplex, zneužívání dětí, incest, těhotenství, drogy. Bože, jedno téma by si vystačilo na celou sérii, že by to klidně skolilo celé městečko, ale ne, místo toho je to nejvíc pře-heavy tématizovaný, že je to spíš čistě jen freakshow, která je úplně mimo realitu. Jane Campion je hodně zafrustrovaná, nejvíc mě baví, že postavu Holly Hunter stylizovala očividně podle sebe, to že je ta postava v závěru vlastně nejvíc zbytečená mě docela překvapuje, stejně jako fakt, že jediný zajímavý postavy, jsou jen ti mužští (Matt, Johno, Al) Díky, ale od Jane Campion fakt už nikdy nic nechci vidět. A jako detektivka to taky moc nefunguje. (24.06.2015)

Intuitivní genderová detektivka, na kterou je třeba se dívat jako na obří filmový projekt. Dělení na díly je hodně umělé a vzhledem ke struktuře, která se skutečně řídí spíš emocemi než rafinovaným narativním plánem, vlastně vytrhuje zbytečně z kontemplace. Nebál bych se hovořit o zemitém magickém realismu, o jakémsi Pikniku na Hanging Rock pro 21. století. Strhující charisma vyšinutých figur (patriarcha Matt, šedá matka-guru GJ), velmi osobní reflexe ženství, maskulinity, početí, smrti... jediné, co selhává, je dopředu odhadnutelná a doslovná pointa. Jenže síla TofL je v tom, co následuje po ní. Ve scéně utkané ze strhující novozélandské krajiny, ticha, větru a několika volně pohozených slov. Nezapomenutelný, krutý a stále více vtahující svět, který znovu odhaluje, jak hluboké jsou možnosti současných TV sérií. [90%] (05.05.2014)

Počin v podobě Top of The Lake by asi neměl být označován za seriál, ale spíše za film na pokračování. Což ovšem nemusí být problém. Horší je, stane-li se, že se takový neepizodický koncept, byť pečlivě vymyšlený, začne (snad během natáčení?) rozpadat. Nevadí, že Jane Campion není Agatha Christie, ale logiku - nebo v tomto případě spíše přirozenost, protože logický je příběh dostatečně - je třeba dodržovat i u psychologických dramat a mysteriózních filmů. Ambiciózní projekt tak trpí regresí ve vývoji jednotlivých postav. Ty jako by ztrácely paměť a s ní i úsudek. Vznikne-li jednou podezření, nemůže jen tak zmizet. A Jane Campion to moc dobře ví, protože vkládá do děje nejrůznější druhy Čechovových pistolí. Nedomnívám se proto, že by to by se jednalo o nedostatek konceptu, ale že se film jednoduše rozklížil při natáčení – možná tím, jak byly scény natáčeny na přeskáčku a asi s velkým odstupem. Možná ještě větším, tentokrát ideovým problémem je proklamovaný label "genderový." Proč ženy ve filmu jsou a zůstávají po celou dobu jakýmsi houfem zmatené zvěře? Co se tím vlastně říká o jejich „genderu"? Máme se smát, protože všichni víme, že tomu tak není? Vystavěla Jane Campion film k metainterpretaci? Jako když Ruben Ostlund tvrdil, že realistický film vidíme jako rasistický, protože jsme rasisti? Nebo je to koncept typu Žena od Luckyho McKee, který je až tak absurdní, že jej z podstaty nebereme vážně? Co nám má říci tento film, kde Jane Campion stvořila roli osvícenkyně, která ve skutečnosti jen plácá nezodpovědné banality, nebo říká pravdy, které všichni znají, jen je říká hrubě a v nevhodnou chvíli jako ožralý chlap, a vzdává se veškeré odpovědnosti? Je snad osvícená žena starý ožralý chlap? Jak byly všechny postavy nakonec obdařeny poznáním z nevšedních dramatických zážitků jsme se nedozvěděli, jelikož happy závěr a jednoduchý konec zajistil, že už se nikdo nikam nemusel fyzicky, mentálně a ani „genderově" posouvat. Tak, milí přátelé, můžete mi někdo povědět, co jste se nového dozvěděli o „genderu"? Jakou "reflexi ženství," jak píše Marigold, nám tento snímek vlastně připravuje? Tohoto filmu je opravdu škoda. Málo by stačilo ... nebo spíš "méně". Méně je někdy více ... 4,5. (13.08.2014)

Tohle australské krimi drama předchází pověst "ženského True Detective", což mi po úspěšně zdolaných sedmi episodách přijde jako značný úlet. Jen proto, že má stejného kameramana, a podobně pomalé tempo vyprávění? Takové je navíc v současnosti populární od doby The Killing, a v neanglicky mluvené televizi ještě mnohem dříve. Nicméně pokud nemáte přehnaná očekávání, je to slušně deprimující podívaná, především Petr Mullen je prostě parádní psychopatickej hajzl (a rozhodně si teď musím zařadit do watchlistu jeho údajně mistrovský kus The Fear). Podobně jako jiné podobné show ovšem Top of the Lake trpí tím, že nedokáže děj správně gradovat, takže se sice ve finále doplazí k jakémus takémus závěru, a dokonce tuplovaně nastavené pointě - nicméně nejpůsobivějším momentem pro mě nakonec stejně zůstane zabití psa už někde z prvních episod, další WTF moment prostě nepřijde. Možná i proto, že v působivě vystavěné atmosféře novozélandského zapadákova, kde všichni jsou tak trochu svině nebo blázni, už se s pribývajícími episodami jen těžko hledá něco, co by ještě působilo "nenormálně"... (30.06.2014)