Nočný vlak do Lisabonu

Nalákána jmény režiséra a hlavního představitele, kteří má očekávání nezklamali. Jinak silné nepochopení. Když šel film v březnu ve vídeňském KinoWeltu, nerozuměla jsem mu tolik, kolik bych potřebovala, ale moc se mi líbila ta atmosféra. Sáhla jsem tedy po veleúspěšné knižní předloze Pascala Merciera. Román, o kterém jsem do té doby neslyšela, ač určitě ne nezajímavý, pak rozšířil můj seznam světových bestsellerů, které jsem po čase odložila rozečtené a zapomněla. Prostě dost dobře nechápu, proč právě kvůli ní opustil svůj život. (28.10.2013)

Nočný vlak do Lisabonu alebo Das projekt Náhoda. Pretože nech to uchopím z akéhokoľvek konca pohľadu, vždy mi prídu ako kľúčoví hýbatelia deja na seba nadväzujúce náhody - dievčina, čo chce skočiť v prudkom lejaku z mosta - učiteľ, ktorý prechádza práve vtedy okolo a zabráni smrti - kľúčová knižka, ktorú nájde v jej saku - podobne lístky na vlak nájdené v knihe - otvorené dvere rozbiehajúceho sa expresu (čo spomína aj užívateľ Silas ako mimoriadne podivuhodnú náhodu) - cyklista, ktorý prudko narazí do Profesora. A tak ďalej a tak podobne. Atmosféra filmu a odkrývanie minulosti sa vezie na vlne všeobecne akceptovateľného mainstreamu s jednou šokujúcou vložkou rozdrvenia prstov tĺčikom na mäso. August je ale skúsený rozprávač a pozornosť sa mu udržať podarí, no o žiadne prelomové veľdielo veru nejde. Navyše - klišé - ako v drvivej väčšine takto ladených filmov musí prudko pršať aspoň raz a cigarety zohrávať úlohu prostriedku, vášnivo vychutnávaného a pre atmosféru filmu mimoriadne dôležitého. (10.11.2013)

Neskutocna hovadzina. Vo Svajci zijeme 15 rokov a toto presne popisuje kdejakeho svajciarika. Uspesny zbytocny preedukovany imbecil, s privela peniazmi a primalo ducha, sa na stare kolena rozhodne "zacat zit" - mina peniaze za cestovanie za fatamorganou, hlada zmysel prineskoro a tesi sa, ako mu to ide, zmenit honbu za peniazmi, ich minanim za koniny. Filozofuje velice ucene a uplne fatalne je vykolajeny, nevie odkial kam ide a nepomoze mu v chapani reality ani to, ze vypada jak knizny cerv a ma plnu rit titulov. Uvahy typu "keby Kristus zomrel gilotinou, klanali by sme sa gilotine", s jemne pobavenym vyrazom na ksichte, proste velky intelektual ale realne hovado - to je argument typu, ze keby sa ludia bozkavali ritami, tak si budu ruzovat ritny otvor a nie pery; velice vtipne. Dopozerali sme to len preto, ze sme cakali dake rozuzlenie toho sajrajtu, ale uplne zbytocne. Zostalo to presne take, ako to zacalo: ODPAD! (24.05.2014)

Proti knížce ve filmu chybí tři postavy: Amadeova manželka, druhá sestra a přítel, s nímž se seznámil v nočním vlaku do Lisabonu a u kterého bydlel. Některé motivy byly přidané: dramatické převezení Estefanie přes hranice a hlavně identita mladé ženy, kterou na začátku potkal Gregorius na mostě. Ale vůbec nebyly ke škodě, naopak. Konec konců v té podobě, jak je román napsaný- se sáhodlouhými úryvky z Amadeovy filosofické knihy, dopisy otci a otci Amadeovi atd. - by to bylo prakticky nezfilmovatelné. Mimořádné dílo, i díky Ironsovi. A vůbec nevadilo, že nebyl plešatý jako Gregorius v knize :) (07.10.2016)

Mám rád pátrání po historii různých předmětů a knih obvzláště. Tady je téma o to atraktivnější, že zavádí diváka do Portugalska v době Salazarovy diktatury a tohle údobí dějin není na filmovém poli příliš frekventované. Vlastně si ani nevzpomínám na nějakou knihu či dokument, který by se té době věnoval. Pravda, režim tady hraje jen kulisu, před kterou se odehrává melancholický příběh mladého lékaře-odbojáře, prodchnutý nutnou romantikou. Ale i tak jsem byl spokojen. Už tady probělhlo, že motivace hlavního hrdiny k cestě a spousta náhod, které ho ho vedou k cíli, jsou hodně přitažené za vlasy. Ale výborný Jeremy Irons a zástup dalších známých herců z celé Evropy na to dal celkem snadno zapomenout. Asi to není film pro každěho, ale mě se líbil. 75% (13.12.2014)