Róza

sú filmy, ktoré predsa len reálnejšie (realistickejšie) stúpajú na svedomie nielen osloboditeľom ale aj vlastným, som rád, že aj poliaci sa dali na tuto cestu, nešetriac vlastných ani rusov. Zlo vykonávane ľuďmi na ľuďoch je neodpustiteľné a ani počas vojny, či po vojne ... bez rozdielu na tom, či to robia nemci, rusi alebo vlastní. (24.09.2014)

Mazury - severovýchod Polska - patřily před válkou Německu. Po válce byly přiznány Polsku. Tadeusz, polský voják, který ve válce ztratil rodinu i domov, se v létě 1945 objeví u Mazurských jezer. Setkává se tu s vdovou po německém vojákovi, která ho ve svém velkém statku nechává přespat. Postupně se mezi nimi vyvine vztah, muž nachází domov, žena ochránce. Tato neklidná část země ale není vhodným místem pro rodinu ani lásku. Hodně syrový film, jen doufám, že tahle doba se už nikdy nevrátí. (26.05.2013)

"Ja Rus, ty Rus i krawa ruska..." K filmu Róza som zablúdil už niekoľkokrát, ale dej som bližšie neskúmal. Keby som wedel, že ide o film z wojnového a powojnového obdobia, určite by som ho pozrel oweľa skôr. Na úwod by som mal Poliakom zložiť poklonu a nebude to prwý krát. Dá sa powedať, že som film odsledoval so spadnutou sánkou, sedel som ako prikowaný, napriek tomu, že nejde o žiaden weľkofilm. Osud hlawnej, ťažko skúšanej dwojice ma nenechal wydýchnuť. Film nie je pre slabšie powahy, je drsný a krutý, tak ako krutá bola doba w ktorej sa odohráwa. Róza Kwiatkowska je wdowa, ktorá si toho wytrpela toľko, že je to na jeden film až moc. Denne sa musí mať na pozore pred Rusmi alebo komunistickými poliakmi. Marcin Dorocinski, ktorý nedáwno zažiaril v Oblawe je napriek trochu zawádzajúcemu názwu hlawnou postawou. Postawou ochráncu, spasiteľa alebo ak chcete človeka, w ktorom ešte ostalo trocha citu. Silný príbeh z poľsko-nemeckého pohraničia dopĺňajú nemenej kwalitné dialógy, ktoré sú ozdobou filmu a keď dôjde na akciu je priam adrenalínová a až neskutočne realisticky zobrazená. Podobne ako i w Oblawe sa bude i tu M. Dorocinski oháňať sekerou, wie to aj so sniperkou a mínami. Záver s komunistickými sviňami film nádherne zakončil a diwák nedostáwa info odkiaľ sa po rokoch wracia. Režisér dúfa, že to každý wie. Objektíwne možno štyri hwiezdy, ale ja som ten film nejako intenzíwne prežíwal, preto plný počet. 90%. (03.11.2013)

"A když láska přerostla v touhu, nebo když přátelství stane se tak silným, že se bojíš že zmizí, pak se podíváš na dětství toho, jehož miluješ. Přítomnost se jeví jako nedostatečná. A i když nevidíš budoucnost, pokoušíš se zvítězit." ... Potkat ve zlých časech ČLOVĚKA je stejně tak vzácný, jako čas strávený v jeho blízkosti. I přes tu krutost které tu bylo víc než dost, cítila jsem na úplném konci příběhu jiskřičku naděje. (25.12.2013)

Do určité míry se nabízí paralela se Sudety, ale to, co se dělo v Polsku, bylo mnohem horší, protože do napjaté situace, která vládla mezi Poláky a mazurskými Němci, výrazně zasahovaly hordy sovětských vojáků, kteří se chovali hůř než zvířata. Uchránit tak statek se vdovou po německém vojákovi byl takřka nelidský úkol předem odsouzený k nezdaru. Těžce depresivní a špinavý film, který poválečnou dobu ukazuje tím nejkrutějším způsobem a vyloženě koupe diváka ve vědomí, že to nemůže dobře dopadnout. Utrápený (myšleno v dobrém) projev Agaty Kuleszy pak celou marnost ještě prohlubuje. Pro mě jeden z nejlepších polských filmů vůbec. 100% (16.07.2015)