Róza

Film mluví především k domáacímu, tedy polskýmu publiku. Nicméně své dokáže říct i nám, kteří nemají příliš informací co se dělo po válce v Mazurské oblasti ani neznali předválečné etnické složení této oblasti. Musím říct, že jestli těsně po válce mělo peklo někde svou adresu, tak to byla Mazurská oblast, protože jestli se tam dělo jenom 50% toho co jsem viděl v tomhle filmu, tak to je fakt síla. Filmalřská a herecká stránka je na vynikající úrovni a pokud jde o příběh, tak ten je tady podáván naprosto nekompromisně, tvrdě a značně surově, ale ani v jednom případě ne samoúčelně. Na některý scény, třeba hromadné znásilňování se fak nekouká příjemně. Film stříli do vlastních polských řad, ale hodně osolí i ruskej lidskej dobytek. Velmi věrohodná a sýrová ukázka nedávné bolestivé historie Polska. (02.01.2015)

Mazury - severovýchod Polska - patřily před válkou Německu. Po válce byly přiznány Polsku. Tadeusz, polský voják, který ve válce ztratil rodinu i domov, se v létě 1945 objeví u Mazurských jezer. Setkává se tu s vdovou po německém vojákovi, která ho ve svém velkém statku nechává přespat. Postupně se mezi nimi vyvine vztah, muž nachází domov, žena ochránce. Tato neklidná část země ale není vhodným místem pro rodinu ani lásku. Hodně syrový film, jen doufám, že tahle doba se už nikdy nevrátí. (26.05.2013)

Zdálo se to nejprv přepjaté a patetické, jako by kdos bez Vláčilova citu pro výtvarno a nedořečeno zkoušel natočit Adelheid. Nefungovalo to zejména ve chvílích, které měly naznačit prchavou idylu (vyjížďka na ryby nebo hrátky s kolem jak ukradené z Butche Cassidyho). Ale nakonec se nedalo polské (respektive mazurské) tragice nepodlehnoutl. Tadeusz je vzorový vzor chlapa a smělý kandidát na nejkladnějšího necomicsového hrdinu v dějinách filmu. Jeho neústupnost tváří v tvář mnohotvárnému poválečnému zlu, tváří v tvář všem těm hrubým, hrbatým a slizkým řešením, jeho schopnost být skutečný muž a nebýt macho, zatímco byl obklopen machovitými nemuži, si mě získala, takže i občasnou polopatičnost bylo filmu snadno odpustit. Za vyždímané emoce jsem se nestyděl. (27.11.2014)

Silný a smutný film na téma soužití Poláků a mazurských Němců na konci druhé světové války. Holt ne pro každého byl konec války vysvobozením, utrpení některých obyčejných lidí pokračovalo i nadále. Nejhorší musela být ta bezmoc a beznaděj. Herecky zde exceluje Marcin Dorociński, zdatně mu sekunduje Agata Kulesza. Myslím, že Poláci natočili skutečně velmi kvalitní, leč depresivní snímek o jedné z mnoha černých kapitol jejich trnité historie. (16.08.2014)

Nezažila jsem to, ale slyšela jsem o tom. Ano, možná je to tím, že kolem mého místa bydliště jsou polské hranice a hodně jejich občanů zde bydlí. A ještě pár let nazpátek jsem měla možnost mluvit se starší ženou, která něco podobného zažila. To, že je okrádali ruští vojáci o všechno, co bylo poblíž, hlavně o zlato, byla už jen maličkost, vzhledem ke krutému znásilňování žen bez ohledu na věk. Pochopitelně tady to bylo hodně zhuštěné a místy snad až příliš vyhrocené, ale já v této oblasti nemám vůbec žádné problémy uvěřit tomu, že těch obrazných Tadeků bylo spoustu a o těch ženách ani nemluvě. A i když se zdá někdy nepochopitelné, co dokázala lidská nesnášenlivost mezi Poláky a mazurskými Němci, tak stačí obrátit pozornost na současnost a některé státy, kde je to možná ještě horší. Ano, je to hodně syrový film, ale když jedu někdy do Polska, tak hned za hranicemi mívám pocit, že jsem v jiné době, která není tak vzdálená od té, co jsem viděla ve filmu...... tím myslím ty pochmurné exteriéry. Vytvořit atmosféru té doby se tvůrcům povedla na výbornou. (22.09.2014)