Hedwig a Mizerný palec

Muzikál vyprávějící o životě a díle jednoho transsexuála? No a proč ne? Vítejte ve světě J.C.Mitchella! Tenhle film je.. no, řekněme velmi bizarní. Od Mitchella mám stejně radši Shortbus (plivejte si na ten film jak libo), protože je vážnější a jaksi umírněnější, ale i v Hedwize se dají najít zajímavé otázky o lidské sexualitě, identitě a tak dále. Ale co si budem povídat, hlavně je to zatraceně zábavný a hlavní hrdin(k)a je k sežrání! (25.09.2007)

Pro mě tak nějak muzikály skončily v období My Fair Lady a Za zvuků hudby. Z pozdějších se mi líbily jen dva, a to Vlasy a Moulin Rouge. Hedwiga a Angry Inch nebyl podle mě zcela muzikál, či jak to říct, ale stejně mě to nijak zvlášť nechytlo. Písničky se mi nelíbily a děj - nijak zvlášť bizarní mi nepřipadal - mě nijak neoslovil, i když musím přiznat, že Hedwigy vyprávění bylo sem tam zajímavé. Nejvíc se mi asi z celého filmu líbily animace. (03.11.2006)

John Cameron Mitchell, takový rejža typu-světe buď ze mě vyděšen, čím já se zabejvám(viz Shortbus). U téhle sračkoviny jsem vydržel neuvěřitelných 26 minut. Zase je tu maník, co neví jestli má bejt chlapem či ženskou, zase se tu omílá nějaké trauma z dětství. Aby to mělo i politické poselství, je tu berlínská zeď, proč ne, tím nikoho neurazíš. Muzika má být z roku 90. Tak to jsi Mitchelli tedy ustřelil. Nejen, že ta hudba stojí za hovno ale v 90.-tém roce takovou primitivnost hráli snad jen upadající Styx, které stejně nikdo neposlouchal. V 90-tém jela poměrně pěkná a originální muzika, mám toho plné skříně. (21.11.2012)

Máte dvě možnosti buď ten film přijmete takový jaký je a nebo ne, Hedwig And The Angry Inch rozhodně není pro každého. Obrovskou výhodou je, že John Cameron Mitchell netlačí na pilu, citově vás nevydírá, neříká co byste si měli myslet, pouze vypráví, postupně, takže příběh se skládá do mozaiky, která ve vás možná o to víc nenásilně dokáže vyvolat emoce. Je to do jisté míry muzikál, do jisté míry artovní snímek, možná „ujetost“, ale hlavně má hloubku a přes svůj námět je nabit i pozitivní energií. 100% (23.08.2010)

Za každou cenu neotřelý pohled na problematiku hledání sexuální identity. V každém ohledu divný film o divných lidech, kteří dělají divné věci. John Cameron Mitchell, stvůrce toho všeho, zároveň představitel titulní role „sešité transky“, si nenárokuje naše sympatie, neatakuje naše city a zoufale vás nežadoní „buďte tolerantní“. Vypráví jeden příběh, možná příběh svého života (ujetou historku s gumovými medvídky a berlínskou zdí by nevymyslel ani Charlie Kaufman). Možná příběh, který vás bude bavit a dojímat. Nezanedbatelnou část filmu tvoří hudební čísla s nikterak geniálními texty. Tyhle videoklipy doplňují jednoduché animované pasáže, připomínající stylem i jednoduchostí chápání světa výtvory malého dítěte. Tím asi bude také Mitchell - malým zvrhlým dítětem, které na plátno rádo nanáší výrazné barvy, aniž by jim dodalo nějaký řád. 70% Zajímavé komentáře: hirnlego, Eodeon, Sokkk_y (20.06.2008)