Hedwig a Mizerný palec

Máte dvě možnosti buď ten film přijmete takový jaký je a nebo ne, Hedwig And The Angry Inch rozhodně není pro každého. Obrovskou výhodou je, že John Cameron Mitchell netlačí na pilu, citově vás nevydírá, neříká co byste si měli myslet, pouze vypráví, postupně, takže příběh se skládá do mozaiky, která ve vás možná o to víc nenásilně dokáže vyvolat emoce. Je to do jisté míry muzikál, do jisté míry artovní snímek, možná „ujetost“, ale hlavně má hloubku a přes svůj námět je nabit i pozitivní energií. 100% (23.08.2010)

Srovnávání s filmem Rocky Horror Picture show není na místě. Není to ani muzikál ani parodie. Možná v některých podivnostech, to by šlo srovnávat ale více filmů. Hedwig a Angry Inch je spíše drama v podobě hudebního filmu s prvky cynického humoru a občasné nadsázky. Největší problém pro mě byl hlavní představitel, který se mi nelíbil ani trochu, ať už fyzicky, nebo svým životním přístupem. Ano, uznávám jeho herecký výkon, to ale na věci nic nemění. Příběh je prakticky na jednu větu a dozvídáme se jej z monologů hlavního hrdiny a z písniček, které zabraly snad polovinu filmu a patří k tomu lepšímu z filmu. Právě monology, občas pod velkým nánosem sebe lítostných keců, dokáží ukrýt povedený vtip, porypnutí do společnosti, či zajímavou myšlenku. Jako celek mě ale film nebavil a ani nevím, kdo mně jej kdy doporučil a proč jsem se na něj díval. Opakovaní se konat nikdy nebude a teď je to na slabší dvě hvězdy. (08.06.2021)

Osobně si myslím, že když je film "postmoderní", "úchylný" nebo "kultovní", tak tyto vlastnosti nemusí být nutně kladné. Dřív jsem viděl pouze posledních 20 minut "Hedwiga" a byl jsem z toho nadšený. Ovšem když jsem konečně viděl celý film, moje nadšení odpadlo. Za největší klad zde považuju skvělé glamrockové (a nikoliv punkrockové) písničky. Také se mi líbil drzý, rebelský postoj tohoto filmu. Jinak mi to ale připadalo hodně prázdný. Čerpalo to především z dvou naprosto pitomých příběhových klišé o homosexuálech: že se chovají jako afektovaný ženský a že "macho" heterosexuální chlapi přece jen s nima chtěj spát. Tyto klišé by dokonce stačili jako popis jeho velmi minimálního děje. A možná, že mi něco uniklo, ale když se Hanselova změna pohlaví nepovedla a zůstal spíš jako zmrzačený chlap než jako žena, jak se vůbec povedl sňatek s tím americkým vojákem, když proto musel mít ženské tělo ? (13.09.2007)

Strašně jsem toužil po tom, aby mě někdo nadopoval energií. Nějak jsem uvadal a všechno šlo od nikud nikam, k destrukčním představám. Skrz unavený oči jsem viděl něco jako chlapa. Asi. Při zaostření a nastartování mozku mi došlo, že koukám na ženskou. Asi. Zpívala a já se jal odhánět pesimistickou náladu hromovým zakřičením. Podobné jako tomu bylo před x lety s Ktož jsú boží bojovníci, možná víc hardcore! Krom elánu hlavní představitelky, mě zaujala pravdivost textů. Slyšel jsem něco o lidech rozdělených vedví, že jsme byli rozděleni za trest, a pokud to tak půjde dál, zůstaneme sami, šedivý a zlomený. Bylo to tak nádherný, těžko slovy popsatelný, až se mi rozklepala kolena. John Cameron Mitchel hraje transexuální Hewigu, jako kdyby to mělo být to poslední, co v životě udělá. Velmi sugestivní! V úvodu jsem psal, že jsem potřeboval něčemu zase věřit a být pln energie. Hedwig a Angry Inch nejen, že mou představu naplnili po okraj, ale ukázali mi svět zase z jiný perspektivy. Možná se to nezdá, ale fakt to dodá odvahu. Něco říct, k něčemu se odhodlat. V závěru odchází nahý John od kamery, jako nová bytost. Vzpomněl jsem si na podobný film, Snídaně na Plutu. A docvaklo mi, že nepotřebuju být kdovíjak sečtělej, mě stačí, když budu tam, kde jsem a hlavně s vědomím, že tu pro někoho jsem.. Perfektní!!! (23.11.2009)

Moc pěkný punkrockový muzikál, který příjemně navozuje atmosféru newyorské punkové scény z počátku 70. let a jejich transvestitismus (New York Dolls, Jayne County). Hlavní hrdina/ka Hedwig obdivuje Davida Bowieho, Iggy Popa a Lou Reeda a musí se vypořádat s problémy lásky a svého pohlaví (moc pěkná písnička Origin of Love), ale taky peněz a rock'n'rollové slávy. Nejvíc mě ale dostal vtípek o tom, že Hedwigu vyhodili ze školy za referát o agresivním vlivu německé filozofie na rock s názvem "You, Kant, Always Get What You Want":) (03.11.2006)