Na love

Mám sice poněkud problém s interpretací konce, ale pokud je to tak, jak si myslím, pak je to film opravdu velice povedený. Zajímavý filmový počin, který nemá obdoby. Jen mě zaráží komentáře některých uživatelů k nejen tomuto filmu, avšak i k jiným podobné tématiky. Ty bych chtěl upozornit, že v případě sníženého prahu tolerance není problém film vypnout a nahradit jej filmem ryze "straight" nádechu. (10.10.2010)

Při vší úctě, ani čekání na Godota není taková nuda jako četba místních komentářů, zabavilo mě akorát tipování, který uživatel bude pobouřeně kázat proti homofobnímu ladění snímku a kterému bude naopak stříkat homofobie z pera, ehm. O těch druhých si myslím své "své" = "když mi něco nevoní, nestrkám do toho nos ani jiné orgány"), k těm prvním jen tolik, že označovat Cruising za homofobní propagandu znamená zaměňovat symptom za příčinu, což je, jak každý medik ví, základní chyba k diagnóze, vedoucí časem k nevyhnutelnému exitu. Ve výsledku je totiž daleko zhoubnější trvat na tom, aby se jisté věci zobrazovaly výhradně v pozitivním světle, protože pozitivní diskriminace nepřestává být diskriminací, zato je velice účinnými klapkami na očích, které zužují zorný úhel do tunelového vidění, a že je něco dobré pro drožkářskou kobylu ještě neznamená, že je to dobré pro lidské mraveniště. Tím, co staví Friedkin na pranýř, je naše netolerance a potlačování všeho, co se nám nehodí do krámu, do tmy, a naši následnou fascinaci tmou, kterou jsme sami způsobili a přesto fňukáme, že nám někdo zhasl. Jenže jak zpíval Johnny Cash, What's done in the dark will be brought to the light, a jak pravil Fritz, hledíš-li dlouho do propasti, pohlédne i ona do tebe. Zda se jí to, co vidí, bude zamlouvat nebo ne, toť otázka pro posthamletovský svět... Od Friedkinova mnohoznačného rozloučení s érou, v které bylo HIV jen náhodným nesmyslným shlukem písmen, se dá čekat leccos, musím se ale přiznat, že jsem nečekala, že Achillovou patou, na kterou bude Cruising kulhat, bude zrovna Al. Kdyby místo poněkud bezvýrazného proplouvání polosvětem zvolil kurs podobnému tomu, s kterým křižoval Mořem lásky, bylo by to za plný počet. (13.01.2012)

Prvá tretina je úžasná: mix exploatačnej over-the-top SM gay erotiky uvedenej do totálneho absurdna, krvavých strašidelných vrážd a až komického homofóbneho "podtónu". To všetky vytvára unikátnu špinavú znepokojivú atmosféru. Postupom času, ako viac a viac vidieť ruku strihača (40 minút skončilo na dlážke) a chaotický scenár, film upadne do pomerne fádnej rutiny. Fádnej ako nevýrazný Al Pacino. Škoda. (04.03.2018)

Na jedné straně perfektní kriminálka, na druhé homofobní, hnusem prosakující náhled do gay sféry roku 1980. Některé scény jsou docela silné kafe (i když to asi mohlo být horší), Friedkin je prostě moc dobrý režisér na to než aby na diváka tyhle pasáže nepůsobily, jen proboha nechápu proč si vybral k natočení něco takového. Pro Pacina bylo NA LOVU očividně výzva a chopil se jí se zarytostí sobě vlastní. Díky hodně povedenému závěru přetrvává dojem z filmu spíše kladný, ale myslím že nikdy víc. Já na tohle nemám. (09.01.2011)

Friedkinova Modrá ústřice, z které vám zmrzne úsměv na rtech.. Ohledně věrohodnosti zobrazení newyorkských gay klubů 70.let nemohu sloužit, poněvadž jsem je nenavštěvoval, ovšem díky dokonalé hudební i zvukové složce (kdo by řekl, jak účinně působí tření koženého materiálu..!) a zneklidňujícímu feelingu můžu zaručit, že vám bude atmosféra dusivě přitláčet prsty na hrdlo a zdánlivě mnohoznačný konec dopřeje extázi v oblíbené disciplíně D.Carradina asfyxii (erotická praktika škrcení). Pacino byl pro role rozervanců stvořen a v ponurém Cruising předvádí svůj další nezapomenutelný koncert muže, nastupujícího do výtahu za Harry Angelem.. (09.12.2009)