Vyháňač diabla

Připadám si strašně trapně, ale musím se přiznat, že Vymítač ďábla mi nepřišel ani trošku strašidelný, spíše naopak, občas jsem se smál více než u jakékoli komedie – čímž se rozhodně nechlubím. Pár záběrů sice patří mezi opravdu povedené, ale že by se mi u nich podlamovaly nohy, to zase ne. Narozdíl od výborného hororu téhož subžánru - ano, myslím Omen - zde režisér doplácí až na přílišné odhalování temné strany příběhu. Postupné budování atmosféry, připravování na příchod ''Nikoho'' (identita Zla je prozrazena až ve druhém díle, ehm – zde o sobě tvrdí jen „Jsme nikdo.“) a zejména na povedené finále sice funguje skvěle, ale jakmile dojde na věc, vše působí trochu bezúčelně a směšně. Dokud jsem jen slyšel co se děje, ale neměl jsem sebemenší tušení jak to vypadá, dalo se o nějaké hororovitosti mluvit, ale ihned poté, co jsem viděl nadskakující lužko a psí kusy, které Regan předváděla, bylo veškerá napětí a atmosféra pryč. Každopádně jako psychologické drama matky, která se bojí o svou malou a hlavně jedinou dcerku Vymítač ďábla funguje vcelku dobře. Podobný problém jako s neustálým ukazováním Zla jsem měl též s rozdělením příběhu na příliš mnoho osob. Režisér - nebo spíše scénárista - si měl ještě před samotným natáčením, potažmo sepsáním příběhu, ujasnit o čem vlastně chce vyprávět a jaký smysl tento snímek má, jeho roztříštění mezi přílišné množství postav totiž působí příliš chaoticky a ztrácí se v něm jak napětí, tak i kondenzace mysli diváka. Například vedlejší linie Otce Damiena (!) Karrase mi připadala trochu nadbytečná, i když v samotném finále svou roli hraje. (25.06.2006)

Tak váhám, váhám. Bohužel ale ne mezi čtyřmi a pěti, jak jsem před filmem čekal a doufal, ale o celé dvě kategorie níž. Všichni říkali, jak je to zasáhlo, že to sice není lepší než Omen, ale že je to skvělý horor. A já se těšil. Začátek byl slušný, pomalý a byl zaplněn především čekáním, kdy se to teda rozjede. Dokázal jsem ocenit některé přirozené, ze skutečného světa známé, reálné pohledy postav, někdy naopak byly zcela mimo a já raději zavíral oči. Pravý problém nastal na začátku "démonizace". Ne, skutečně, to jsem tedy nevzal. V tento okamžik se naopak před chvílí pochválené reakce zvrtly v naprostou šaškárnu. Když bych já uviděl takto se kymácející postel, takto mluvící malou holku s takovým obličejem a s takovými schopnostmi, naskytlo by se mnoho alternativ, jak bych se asi zachoval. Buď bych co nejrychleji utekl, nebo bych začal nepříčetně řvát, případně bych si sedl na kolena a ve vteřině uctíval Ježíše Krista i Satana dohromady. To, co bych ale určitě nedělal, by bylo klidné konstatování, že se v podstatě nemusí jednat o nic vážného a že by bylo dobré zajít za cvokařem. Tento fakt mi degradoval prakticky celý film i díky tomu, že se takovýto rozhovor opakoval několikrát. Samotné vymítání bylo místy působivé, někdy ale značně trapné a často doslova iritující. I když se má jednat o horor, o strach bohužel nešlo. Také jsem se těšil na hudbu, jelikož ve snímku tohoto typu se případný skladatel může vyřádit (slyš Jerry Goldsmith). Škoda ale, že kromě známé nepůvodní melodie, která se ale vyskytovala snad jen v klidných pasážích, jsem toho nezaslechl moc...Kladem tak je pro mě alespoň Max von Sydow a místy roztomilá Linda Blair, ale to je trochu málo... (14.06.2006)

První třetina kultovního hororu je skutečně děsivá, ale nuda. Občas se tam sice mihne intersexuální strašidlo jménem Ellen Burstyn, to však jistě mělo plnit jinou roli. V prostřední pasáži tomu nasazuje korunu mlácení prázdné slámy, kdy samozřejmě nikdo nic neví. Finále má už konečně grády, ovšem kvůli otravným církevním figurkám musí divák fandit hláškujícímu démonovi. (09.10.2022)

Dnešní vnímání duchařského hororu je na míle daleko od toho, jak na tom tenkrát byl původní Vymítač ďábla. Dlouho jsem nezažil, aby někdo na nadpřirozeno nahlížel tak pragmaticky, jak v tomto filmu. Dnešní horory vnímají duchy jako samozřejmost. Tady to ale samozřejmost rozhodně nebyla. Naopak tu dělají všecko pro to, aby matku dcerunky přesvědčili, že je její dcera nemocná. Naštěstí ale filmový fanoušek bude po zásluze odměněn, protože po sérii kolikrát dost zběsilého střihu, který jinak docela napjatou scénu, totálně zazdí, se rozjede závěrečná scéna plná vymítání, která je prostě jedním slovem nářez a nemá ve světě filmu obdoby. Možná i proto, že byla jedna z prvních. Po rozpačitém začátku, který osobitým způsobem vytvářel atmosféru takového anti hororu nakonec více než solidní zážitek. (26.08.2019)

„What an excellent day for an exorcism.“ Nejblyštivější korálek z "Nesvaté trojice" (dále The Omen a Rosemary´s Baby) popisující střet racionálna a mystiky, ztrátu dětské nevinnosti a hlavně potlačení zla odmítnutím pochybnosti v Boha. Osobně si myslím, že církev měla přimhouřit oči nad oplzlostmi, kontroverzí a zvracením hrachové kaše a Friedkina spíše blahořečit.. Jeho film má navíc něco, o čem si drtivá většina současných hororů, či dramat může nechat jenom zdát - ATMOSFÉRU. A já se bez mučení přiznávám, že při některých scénách v prostřední části filmu jsem si musel připomenout kreaci Jamese Woodse ze Scary Movie 2, abych trochu odlehčil svému kardiovaskulárnímu systému, s nímž neměl Pazuzu slitování. K tomu si přidejte bezchybné herecké výkony, z nichž bych vyzdvihl Jasona Millera (otec Karras), Lee J.Cobba, jenž vnesl do filmu trochu toho columbovského humoru a pochopitelně malou Lindu Blair, která uměla s krucifixem víc věcí než Jan Pavel II. a máte tu nestárnoucí klasiku s třešničkou na dortu v podobě lahůdkového posteru/záběru na siluetu otce Merrina pod pouliční lampou.. (15.12.2010)