Vyháňač diabla

Čekal jsem na možnost vidět tento legendární film velmi dlouho. Každý koho jsem slyšel mluvit o tomto "klenotu" o něm pěl chválu. Každý říkal jak je to nejlepší horor všech dob a mě se konečně povedlo zjistit pravdu(samozřejmě jen mojí subjektivní pravdu). Má pravda je úplně jiná! Film mě naprosto zklamal. Nudil jsem se u něj. Očekával jsem atmosféru, kvůli které si ani nebudu moct dojít na záchod. Čekal jsem hudbu (turbullar bells od Oldfielda) použitu tak, že mi mé nervy a strach vyžene do maxima. Nic z toho se nekonalo. Průměrné herecké výkony, nudná kamera a režie. Nejznámější scéna : pohled na vymítače stojící vedle lampy, je trapná. Žádná, NAPROSTO žádná, zajímavá hudba krom zmíněného Oldfielda. Pro mě obrovské zklamání po, kterém na vrcholu žebříčku hororů stále zůstává The Thing. (20.04.2005)

Poprvé jsem tenhle film viděl někdy v patnácti letech.... Tu noc jsem nespal. Pak jsem si pořídil knižní předlohu, přečetl ji a zjistil, že jde asi právě o tu výjimku z pravidla, kdy je adaptace lepší. No a director´s cut jsem si už šel vychutnat do kina. Vymítače jsem znal nazpaměť, věděl jsem, co od něho mám čekat, kdy přijde jaká scéna (těch pár vynechaných tam ale ani tak být nemuselo, stačil by jen digitální remaster), ovšem TAK POS**NÝ JSEM V KINĚ V ŽIVOTĚ NEBYL! Co se týče hororů, jde o nenapodobitelnou věc, díky níž se skoro u každého filmu, který si říká horor, usmívám. Scéna vymítání je na infarkt. Bez debat nejlepší horor všech dob. (15.01.2008)

První třetina kultovního hororu je skutečně děsivá, ale nuda. Občas se tam sice mihne intersexuální strašidlo jménem Ellen Burstyn, to však jistě mělo plnit jinou roli. V prostřední pasáži tomu nasazuje korunu mlácení prázdné slámy, kdy samozřejmě nikdo nic neví. Finále má už konečně grády, ovšem kvůli otravným církevním figurkám musí divák fandit hláškujícímu démonovi. (09.10.2022)

Tak váhám, váhám. Bohužel ale ne mezi čtyřmi a pěti, jak jsem před filmem čekal a doufal, ale o celé dvě kategorie níž. Všichni říkali, jak je to zasáhlo, že to sice není lepší než Omen, ale že je to skvělý horor. A já se těšil. Začátek byl slušný, pomalý a byl zaplněn především čekáním, kdy se to teda rozjede. Dokázal jsem ocenit některé přirozené, ze skutečného světa známé, reálné pohledy postav, někdy naopak byly zcela mimo a já raději zavíral oči. Pravý problém nastal na začátku "démonizace". Ne, skutečně, to jsem tedy nevzal. V tento okamžik se naopak před chvílí pochválené reakce zvrtly v naprostou šaškárnu. Když bych já uviděl takto se kymácející postel, takto mluvící malou holku s takovým obličejem a s takovými schopnostmi, naskytlo by se mnoho alternativ, jak bych se asi zachoval. Buď bych co nejrychleji utekl, nebo bych začal nepříčetně řvát, případně bych si sedl na kolena a ve vteřině uctíval Ježíše Krista i Satana dohromady. To, co bych ale určitě nedělal, by bylo klidné konstatování, že se v podstatě nemusí jednat o nic vážného a že by bylo dobré zajít za cvokařem. Tento fakt mi degradoval prakticky celý film i díky tomu, že se takovýto rozhovor opakoval několikrát. Samotné vymítání bylo místy působivé, někdy ale značně trapné a často doslova iritující. I když se má jednat o horor, o strach bohužel nešlo. Také jsem se těšil na hudbu, jelikož ve snímku tohoto typu se případný skladatel může vyřádit (slyš Jerry Goldsmith). Škoda ale, že kromě známé nepůvodní melodie, která se ale vyskytovala snad jen v klidných pasážích, jsem toho nezaslechl moc...Kladem tak je pro mě alespoň Max von Sydow a místy roztomilá Linda Blair, ale to je trochu málo... (14.06.2006)

Horor? V určitém ohledu jistě ale o tom až později. Pro mě osobně především excelentní zamyšlení nad střetem racionálna/iracionálna. Film zachycující naše omezení při konstruování a chápání reality, a tím v konečném důsledku potvrzující krizi modernity a víry/idejí. Opus VYMÍTAČ ĎÁBLA/EXORCISTA prohlubující naše pochyby, jak to vlastně všechno bylo a je, právě proto považuji za jedno z nejlepších existenciálních/psychologických dramat. A teď k tomu hororu? Ano, film je zaobalen v hororovém hávu; ale pro mě osobně to má asi stejný význam jako hovořit o Jarmuschově MRTVÉM MUŽI jenom jako o westernu. Oba dva filmy si berou z daného žánru nezbytné ingredience, ale nekončí u toho. Nenechávají se zvoleným žánrem omezit; zvolený žánr dalece přesahují. Shrnuto a podtrženo: Nemusíte se u tohoto filmu zrovna bát, abyste si přesto na konci filmu řekli: "Páni, to byla jízda." (27.08.2004)