Vyháňač diabla

Horor? V určitém ohledu jistě ale o tom až později. Pro mě osobně především excelentní zamyšlení nad střetem racionálna/iracionálna. Film zachycující naše omezení při konstruování a chápání reality, a tím v konečném důsledku potvrzující krizi modernity a víry/idejí. Opus VYMÍTAČ ĎÁBLA/EXORCISTA prohlubující naše pochyby, jak to vlastně všechno bylo a je, právě proto považuji za jedno z nejlepších existenciálních/psychologických dramat. A teď k tomu hororu? Ano, film je zaobalen v hororovém hávu; ale pro mě osobně to má asi stejný význam jako hovořit o Jarmuschově MRTVÉM MUŽI jenom jako o westernu. Oba dva filmy si berou z daného žánru nezbytné ingredience, ale nekončí u toho. Nenechávají se zvoleným žánrem omezit; zvolený žánr dalece přesahují. Shrnuto a podtrženo: Nemusíte se u tohoto filmu zrovna bát, abyste si přesto na konci filmu řekli: "Páni, to byla jízda." (27.08.2004)

První třetina kultovního hororu je skutečně děsivá, ale nuda. Občas se tam sice mihne intersexuální strašidlo jménem Ellen Burstyn, to však jistě mělo plnit jinou roli. V prostřední pasáži tomu nasazuje korunu mlácení prázdné slámy, kdy samozřejmě nikdo nic neví. Finále má už konečně grády, ovšem kvůli otravným církevním figurkám musí divák fandit hláškujícímu démonovi. (09.10.2022)

Když s někým tříská puberta… Pokud má nějaký film moc přimět vás konvertovat ke křesťanství, pak paradoxně Vymítač ďábla. Tím jediným, co zde dokáže porazit zlo, byť za dost vysokou cenu, je pevná víra. Friedkin natočil jeden z nejlepších hororů historie zejména díky trpělivosti, s jakou vypráví (a jakou očekává také od diváka). Více než čtyřicet minut trvá, alespoň v režisérském sestřihu, než vidíme první nezpochybnitelné projevy čehosi nadpřirozeného (poskakující postel). Do té doby sledujeme realistické, převážně v reálech natočené drama vyčerpaného kněze ztrácejícího matku a víru a herečky snažící se vychovávat svou pubertální dceru. Ani zbytek filmu není zběsilou přehlídkou laciných lekaček a triků (z nichž mnohé jsou stále velice působivé), ale poměrně komorním psychoterorem založeným na pomalém prohlubování pocitu totální beznaděje a snaze co nejvěrněji napodobit, jak posedlost ďáblem a jeho vymítání ve skutečnosti vypadá (hodně pomáhá skvělá kamera Owena Roizmana s atmosférickým svícením a zlověstně pomalými nájezdy na herce). V závěru se pak namísto silné katarze dostavuje únava a tíseň. Díky nenápadným pekelným znamením jako je kratičké probliknutí lebky ve scéně, kdy vypadne proud (musel jsem zastavit film a kousek jej vrátit, abych se přesvědčil, že „to“ tam opravdu bylo), budete mít z filmu špatný pocit a špatné spaní ještě dlouho po zhlédnutí. Vymítač ďábla se tak navenek zbytečně táhne, ale právě díky tomu si v sobě zážitek z něj ponesete mnohem déle než po nějakém šokantním hororu založeném na bezprostřední „viscerální“ reakci. 85% Zajímavé komentáře: zputnik, Melies, DaViD´82, ScreamJay, milicjant, lupuscanis, ScarPoul, doGof..., Jack.Pott, J.Rose, Ajantis, LeoH, fNdEsIECLE, Freemantle (21.06.2006)

Exorcistu mohu respektovat za upevnění formy klasických hororů, ale užít jsem si ho prostě a jednoduše nemohl. Předlouhá expozice s nesympatickými postavami byla naprosto ubíjející, první hodina filmu je jen minimálně relevantní a i když filmy samozřejmě nejsou jen o hlavní linii a posunu kupředu, nýbrž mohou stát klidně i z větší části na tom, že zajímavě/poutavě/zábavně vypráví méně podstatnou látku, Exorcista k těmto případům nepatří. Od začátku si můžeme dovodit (navíc je to i z názvu patrné, byť se samotný film snaží až překvapivě soustředit na racionální stránku věci), co se bude dít a snad i kdo bude hrát jakou roli, ale přesto trvá více než 3/4 filmu, než se k tomu režisér dokope. Takhle si gradování tedy nepředstavuji. Psychologie postav je ještě ucházející, ale atmosféra není nikterak strašidelná, z filmu nesálá pocit mysteriózna. Holt písky času jsou neúprosné... 4/10 (19.02.2010)