Moji priatelia

Komedie "ala Italia", bohužel už dávno minulých úspěšných let. Ukecaná, vtipná, humorná i hořce úsměvná, především v závěrečných minutách. Škoda jen, že tento titul existuje u nás pouze s CZ titulkama (alespoň mě se dostal v této verzi do rukou). Italské komedie všeobecně jsou hodně "ukecané", jak ostatně každý Ital. Titulky běží v tak rychlém sledu za sebou, že je divák nestačí ani číst, natož aby se mohl dostatečně věnovat ději v obraze. Právě tato skutečnost ovlivnila mé hodnocení o jednu hvězdičku níže. Je krásné sledovat humorné příběhy party starých kámošů, kteří se čas od času utrhnou od svých rodičovských, pracovních a vlastně všech poviností a potulují se po Itálii jako svobodní cikáni, aby se po několika týdnech zase vrátili ke svým povinostem. (23.06.2008)

Milá první komedie s neuvěřitelně výbornými herci minulých let. Další dvě pokračování i s léty neztrácejí naprosto nic na půvabu a komičnosti... :-))) Partička "blázínků", většinou velmi úspěšných lidí, přátel, kteří se nudí životem konformity a proto vymýšlejí různé alotrie, vyměňují si adresy milenek a krásně před manželkami nastrojují finty, kterak se vyhnout vysvětlování toho a ... ale hlavně, hlavně jde o krásné "klukovské" přátelství pěti mužů na život a na smrt. (24.07.2011)

Pri Talianoch sa vždy treba pripraviť na obrovskú ukričanosť. A keď je človek pripravený, celkom to ide. Tento film by dnes už nemohol vzniknúť, bol by označovaný za sexistický či neúctivý. A keď sa človek zamyslí, je to aj pravda. Keď si to vezmete zo ženského pohľadu, z pohľadu tých podvádzaných a klamaných žien, tak to už také vtipné nepríde. (28.04.2021)

Dostavilo sa sklamanie priamo úmerné niekdajšej snahe Mojich priateľov zohnať na videokazete alebo aspoň v programe niektorej z televíznych staníc. Z očakávanej sviežej záležitosti sa napokon v roku 2015 vyvalil zatuchnutý pach mesiace nepraného spodného prádla mužov. Tejto vôni zodpovedal humor, založený na podvádzaní žien, ich vytrestaní zimou a chladom, odcudzením, nekomunikáciou. Sociálny kontext je v sebahodnotiacom slove jednej z postáv do istej miery prítomný, no je slabý ako šesťkrát lúhovaný čaj. A navyše: v žartoch štvorice a neskôr pätice starších pánov je takmer vždy prítomná zlomyseľná krutosť. Zo správania partie dedov bolo zjavné, že v detstve išlo o takzvaných triednych grázlov, ponižujúcich slabých a odstrčených, spolužiačkam lejúcim atrament za biele šatičky a učiteľom prilepujúcim žuvačku so špendlíkom na stoličku. V komentároch opakovane čítam, že najlepšia scéna bola s fackovaním vyklonených hláv z odchádzajúcich vlakov. Jej popularitu súvisiacu s väčšinovým (mainstreamovým) chápaním humoru režisér so scenáristom vyhmatli veľmi presne, pretože ju tam šupli rovno dvakrát. A diváci nadšene zareagovali. Na tejto scéne však nie je nič smiešne ani geniálne. Na druhej strane uchovanie si detskej hravosti po celý život na zahodenie nie je. Sympatický je i zmysel pre absurdné srandy. Pre okamžité bláznivé nápady aj ich realizáciu. Našli sa aj podarené záležitosti (scéna s dieťaťom na nočníku, záverečný pohreb), ale bolo ich poriedko. Navyše tempo filmu bolo uspávajúco pomalé. Meditatívne pasáže nevypĺňali žiadne zapamätaniahodné záležitosti. (04.08.2015)

"Kdy dospěješ a přestaneš ze sebe dělat debila?" Doufám, že nikdy. Že si budu jako Perozzi a spol. dětinsky užívat života až do pohřbu. A raději i po něm. Vždyť smrtí život nekončí. Nebo ano? Po zhlédnutí tohoto snímku už v tom nemám jasno, ale vím, že kdybych s touto bandou chodil fackovat cestující na nádraží, vyměřoval dálnici přes kostel, navštěvoval cizí oslavy, žádal týpka o ruku jeho ženy nebo si hrál na mafiány, tak mám jednou v pekle o čem vyprávět. Toho kluka ve mně prostě žádná dospělost nezabije a tak to bude. (04.10.2018)