Zločiny a poklesky

Tohle mi prostě hlava nebere. Opět dva páry, nevěra, smrt, Bůh, Woody Allen a přesto zcela jinak než kdy předtím a snad ještě lépe. Jak to ten chlápek jenom dělá? Skutečně čerpá inspiraci z reálného života, nebo uzavřel nějaký kontrakt se svou múzou? (Tvůrčí krizi dle vlastních slov neměl zatím žádnou.) Kdo by věřil, jak zásadním způsobem může jedna vražda pozměnit nádech typicky neurotické romance. Od hořké komedie jedním ladným skokem rovnou k tíživé tragédii. Jenže někdy může víc trpět postava z komedie, než z vážného dramatu. Všechno přeci záleží pouze na lidech, pouze jejich dění ovlivňuje světové názory a nahlížení na určité problematiky. Je, či není Bůh? Má cenu vést světský život postrádající momenty čisté radosti a štěstí? Záleží snad naše vlastní potěcha na potěše druhých? Kdo píše scénář našeho života? Kam spěje svět plný zločinů a morálních poklesků? Dá se dnes oslepnutí považovat za boží dar, ochraňující nás před všudypřítomnou hříšností? Proč si vůbec pokládáme podobné otázky, proč si jimi ztrpčujeme životy? Kdo ví? Nebo raději kdo neví? Třeba je skutečně pravda, že filozofové jsou ti největší flákači zabíjející čas vytvářením podobných otázek a následných odpovědí. Ale Woody Allen dokáže filozofovat tak poutavě, že mu to rádi odpustíte. 95% Zajímavé komentáře: Mr.Apache, Exkvizitor (07.12.2005)

Ohňostroj fórů ani bůhvíjakých režijních nápadů se nekoná, zato jsou ale Zločiny a poklesky úžasně komorní a lidské, uvěřitelné a přímo z nich cítíte, co chtějí říct. Život prostě není vždycky sranda a dost často je to pěkně podlá mrcha, která nutí člověka dělat i to, o čem si nikdy nemyslel, že může provést. Tenhle film to ukazuje hlavně na dvou zcela odlišných mužích v odlišných situacích, přičemž jednoho z nich skvěle ztvárňuje Martin Landau, druhého sám scenárista/režisér. Výborný byl i Alan Alda, který si zahrál úplně opačnou postavu než v o tři roky starší Sladké svobodě, kde ho coby autora filmové předlohy deptal režisér Michael Caine. A zahrál si ji očividně s chutí. (06.06.2013)

Linie, kde si Alda střílí z tvůrce seriálu M.A.S.H. Larryho Gelbarta a Woody se vypisuje ze svých vztahových frustrací, je typicky Allenovská. Druhá s M.Landauem, jenž řeší morální dilemata a používá postupy, které všichni známe (racionalizace, odmítání) zase vůbec. Když se spolu na konci setkají, definitivně se potvrdí, že notorický neurotik hrál tentokráte se svým ohýbáním až druhý klarinet a přitom se ztrácel v houštinách filozofování. Až se švagr Lester dosměje nad střihovou vložkou s Mussolinim, nejspíš mu sebevědomě vpálí, že něco občas ohnul až přespříliš.. (26.11.2014)

Bachova a Schubertova hudba provází tento film Woodyho Allena, který se snaží diváka zaujmout dějem rozděleným do dvou souběžných částí, které se propojí až těsně před koncem filmu. Skvělá kamera Svena Nykvistema už jen doplňuje klasická Allenova snaha o podkreslení příběhu svou oblíbenou jazzovou hudbou, tentokrát okořeněnou o již zmíněné dva hudební velikány. (10.01.2015)

Pro mě bezpodmínečně nejlepší Woody. Já toho člověka zkrátka nechápu, opět natočil vynikající filozofický film s morálním poselství, ale tak poutavý a plný jeho pověstného humoru, že jsem se nemohl odpoutat od obrazovky dokud film neskončí. K hereckým výkonů nemohu říct ani popel, všichni zahráli báječně (hlavně Martin Landau a velmi se mi líbil Alan Alda :). Co se týče Woodyho, tak ten opět zvládl vše na jedničku, perfektní scénář, režie a svým hereckým projevem se taktéž určitě neztratil. Vřele doporučuji...... (02.10.2008)