Zločiny a poklesky

Pro mě bezpodmínečně nejlepší Woody. Já toho člověka zkrátka nechápu, opět natočil vynikající filozofický film s morálním poselství, ale tak poutavý a plný jeho pověstného humoru, že jsem se nemohl odpoutat od obrazovky dokud film neskončí. K hereckým výkonů nemohu říct ani popel, všichni zahráli báječně (hlavně Martin Landau a velmi se mi líbil Alan Alda :). Co se týče Woodyho, tak ten opět zvládl vše na jedničku, perfektní scénář, režie a svým hereckým projevem se taktéž určitě neztratil. Vřele doporučuji...... (02.10.2008)

O tom, kterak se prohřešky mění na velké hříchy. Snad nikdy jsem neviděl tak skličující a jízlivou satiru podanou tak nenuceným způsobem. Woody se tváří, jako by se nechumelilo, a mezi vtípky pašuje myšlenky těžké jako olovo. Vše krásně dobarveno kamerou Svena Nykvista, kterého Allen ukradl svému mistrovi, Ingmarovi. "Naposledy jsem byl v ženský při prohlídce Sochy Svobody". (10.05.2011)

Jeden z nejsilnějších filmů o světle a tmě, o metafyzické polaritě, kterou ve snímku ustavičně zpřítomňují motivy spojené s nemocemi a léčbou zraku. Zdánlivě prosté psychologické drama soustředěně obhlíží gordický uzel rozmanitých vztahů mezi různě osamocenými bytostmi v moderním západním světě a váží jejich duše. Zdánlivý klid, jímž snímek vrcholí – rozvod neplodného a ustrnulého manželství, ukonejšení viny na vraždě, zpronevěření se svému poslání a ženství – je tou nejhlučnější tmou, do níž lidstvo padá. Jak je slepota pokorného rabína, jehož krásný tanec s provdanou tanec víří naději budoucího lepšího života, žel nepravděpodobného lidského štěstí, je proti ní vidomá! Závěrečný dialog smutného režiséra, který hledá v přítomnosti odlesky svých jinošských snů, měšťanskou optikou uhlazené v sentimentální nostalgii, a muže, který se považoval za Boha, ale nedohlédl konce jediného svého hříšku, natož pak své smrtelné viny, ovšem naznačuje, že spása je nablízku i pro ty, kteří se po většinu svého života proháněli jako hlubinně melancholické myšky v kolech v neviditelných klecích. Stačí jen posvítit si skomírajícím plamínkem v hlubinách našich srdcí, těch nespolehlivých dušičkových petrolejek. (16.04.2017)

Velice propracovaný film. Všiml jsem si několikrát, jak v jedné příběhové rovině zazní věta, která je poté realizována v druhé, nebo jejíž etický konflikt je ve druhé řešen. Stále se tam promítá nějaká naivita snílka (tady filmaře nezávislých dokumentů) se skutečnou realitou. Chvílemi jsem si dokonce nebyl jistý, jestli příběh s Martinem Landauem není dokonce jen film, na který se Allenova postava dívá. Jako by jeden příběh - právě snící, byl korumpován realitou a ten druhý, právě racionální, byl korumpován fikcí. (22.10.2016)

Vyborny film od Allena, jeho Radio Days som sklepal, lebo sa mi to nevidelo. Tu uz ide o dost : dusevne tryznenie z nevery a zabitie manzelky + neuspesnemu a neurotickemu dokumentaristovi preberie rodina m jeho manzelku. Zivot je tvrdy a casto drsny, to plati v reali aj vo filme. Tak ako v obycajnom zivote, aj tuna obycajne dialogy prevazuju, rezisersky doslova perfektne. Pan Allen dokazal, ze rezisersky je velky talent, jeden z najlepsich filmov Wudy Allena : 89 % (29.08.2017)