Zločiny a poklesky

Takové konce najdete v Hollywoodu, tohle je život. Hodnocení je spíš 85%, což by u jakéhokoli jiného režiséra znamenalo pamětihodné dílo, ale ve sbríce Allenových geniálních skvostů se Crimes and Misdemeanors bohužel lehce ztratí a to z jediného důvodu. Tentokrát se totiž trochu nešťastně rozhodl rozdělit vážnou a odlehčenou náladu do dvou lehkým vláknem propojených příběhů, kde ten humorný s klasickou Woodyho neuroticko-zamilovanou polohou sedí, kromě něj zde udává tempo klasická osudová žena, díky roku vzniku 1989 samozřejmě v podání Mii Farrow, a při první společné spolupráci také krásně rozšafný Alan Alda. Problémem tak zůstává vážná poloha, kde se pan režisér nečekaně seknul při výběru herce pro hlavní roli - Martin Landau je dobrý herec, ale tady mě těžce zklamal, protože přehrává a pokouší se až příliš doslovně ukázat Judahovy emoce. Spíše mě překvapilo, jak moc byl můj milovaný Match Point vykrádačkou oné thrillerové části a přitom je natočený o tolik lépe a daleko naléhavěji a důrazněji vyzní. Zločiny a poklesky pak v tomhle ohledu příliš nefungují. (03.03.2007)

Tento filme je vskutku geniálny. Je to číry Woody Allen v najvrcholnejšej podobe - kandidát na jeho najlepší film. Humor a trpkosť, dráma aj ľahkosť , geniálne pracovanie s motívom očí (božie oči, oko kamery, očný lekár, okná do duše), a sú tam všetky, VŠETKY Woodyho témy (kritika židovstva a náboženstva, manželská nevera, kritika Hollywoodu) a VŠETCI jeho hrdinovia (neurotický intelektuál, samoľúbi frajer, hysterická ženská, dokonca aj ten obstarožný židovský manželský párik) - a napriek tomu to nielenže nepôsobí neučesane či "preplácane", ale je to dokonale konzistentné, koherentné, komplexné a prepracované. A profesor Levy je úžasný! (04.02.2014)

Temnější Woody Allen je přece jen jiný. Je to člověk, který se více obrací do svého nitra a zkoumá temnotu, která tam může být. A není to jen jeho nitro, je to nitro nás všech. Pořád je to ale Woody Allen, který je pořád nesmírně dobrý a bude vás bavit. Jen prostě jinak a možná o něm bude ještě o trochu víc přemýšlet. (08.02.2016)

Natočit čistě zábavný film čistě zábavně umí každý blb. Natočit hluboký a závažný film čistě hluboce a závažně vlastně taky. Ale jen skutečný génius umí natočit hluboký a přemýšlivý film tak, aby to bylo zábavné, vtipné a aby poselství pochopili i ti jednodušší z nás. Takový je třeba Miloš Forman a takový je rozhodně Woody Allen. Víc k tomuhle skvostu není co dodat. (26.01.2006)

„Ohni něco, je to k smíchu. Zlom to, není to k smíchu...“ Tvorbu Woodyho Allena teprve se vzájemně pestrými pocity objevuji, ale tímhle filmem mě Woody po Haně a jejich sestrách už podruhé za poslední dobu potěšil. Je to vskutku pěkný tvůrčí posun od počátků ve znamení neotřelých crazy komedií často bez celistvého děje až ke komorním příběhům ze života obyčejných lidí, byť samozřejmě ani zde nechybí humor, stejně tak lze rozpoznat typický Allenův rukopis v dokumentárních vložkách či ukázkách ze starých filmů. Zaujal mě nejen příběh doktora ve vlastním zápasu se ctí a svědomím během svých morálních poklesků směřujících až k zločinu, ale i nenásilné promítnutí těchhto morálních otázek do vedlejšího příběhu filmaře a jeho tvůrčí práce. Přičemž celý film pěkně vyvrcholí přímo symbolickým dialogem mezi oběma hlavními postavy (doktorem a filmařem) nad tématy filmu a zločinu. Spoustu záblesků jemné ironie vystřídávají delší zádumčivé chvilky s posmutělou atmosférou, na jejíž vytvoření má úspěšný podíl i vizuál dvorního Bergmanova kameramana Svena Nykvista a zatímco chvíli se divák směje a baví se, jindy se uchýlí s vážnějším podtónem k hlubšímu zamyšlení. Martin Landau, kterého jsem jako herce viděl vůbec poprvé, zvládl výborně oscilovat mezi oběma polohy tragikomické postavy a Allen s Aldou v rolích téměř samých sebe výsledek určitě nepokazili. Pěkný kousek, za mě spokojenost. [80%] (14.08.2021)