Reklama

Reklama

Nervy drásající jízda dvou náklaďáků džunglí. Americký režisér William Friedkin (nar. 1935) se rázem prosadil realistickým kriminálním snímkem Francouzská spojka – Štvanice (1971) a své postavení předního tvůrce potvrdil mimořádně úspěšnou adaptací bestselleru Williama Petera Blattyho Vymítač ďábla (1973). Oba tituly patřily k velkým komerčním trhákům a Friedkin hledal látku, která by podobným způsobem naplnila kina. Získal souhlas francouzského režiséra Henri-Georgese Clouzota a rozhodl se znovu natočit jeho mistrovské dílo Mzda strachu, vycházející ze stejnojmenného románu Georgese Arnauda. K výrobě logisticky nesmírně náročného filmu, s exteriéry v Dominikánské republice, Mexiku a dalších zemích, se spojila dvě hollywoodská studia Paramount a Universal. Friedkin zápasil s živly i s manažery studií a výsledný snímek se dostal do kin po několikaměsíčním vysilujícím natáčení až v červnu 1977. A tam Mzda strachu tvrdě narazila. Přišla totiž do distribuce jen pár týdnů po Star Wars a byla zcela pohlcena jejich fenomenálním diváckým úspěchem. Evropský distributor filmu ve snaze zachránit co se dá zkrátil film o třicet minut (v této zkomolené podobě se také v roce 1980 objevil v československých kinech). Nálepky propadáku se ale Mzda strachu nezbavila. Teprve po letech byla restaurována do původní dvouhodinové podoby, a tak ji také dnes mají možnost vidět televizní diváci. Nová verze samozřejmě nedosahuje kvalit Clouzotova originálu, ale příběh čtyř zoufalých řidičů, vezoucích nitroglycerín na dvou náklaďácích, ani v této podobě nenechává diváka vydechnout. (Česká televize)

(viac)

Videá (1)

Trailer

Recenzie (162)

corpsy 

všetky recenzie používateľa

William Friedkin patril medzi najlepších režisérov 70. rokov, nenatočil v tom období veľa, ale vždy to stálo zato. Tento režijne majstrovský kúsok natočený s poriadnou dávkou remeselnej dokonalosti uchvacuje ešte aj dnes, je na ňom vidno pot a možno aj krv samotných tvorcov. Niečo také, sa dnes už netočí. ()

Šakal 

všetky recenzie používateľa

„Cestou necestou, polem nepolem, vezu nitroglycerin.....pokud to poseru, nestačím dát ani poslední sbohem“. Pekelná jihoamerická mise na šesti resp. dvanácti kolech a kdo jiný už by se ji měl ujmout, než výstavní partička čtyř ztroskotanců, jejichž podpis na ďáblově smlouvě má poměrně čerstvou pečeť. Leč nikdy nevybledne a na vykoupení (se) je již pozdě. (A)nebo ne? Příznivce Clouzetova originálu teď zřejmě rozpálím do ruda, ale zatímco originál trpí černobílostí (nikoliv kamery, ale postav), jistou (technickou)naivitou, občasným přehráváním a přílišnou rozvláčností (v první třetině), tenhle remake W. Friedkina je zatraceně sugestivní, vyvoněná záležitost, nedávající divákovi ani na okamžik vydechnout. Od úvodního intra, tj; představení hlavních postav, přes přesun na „zaslíbené“ místo, šťavnatě voňavou (potem, krví, mazlavým olejem a naftou) přípravu náklaďáků, vlastní trnitou cestu, až po samotné finále. Jackpotem potom budiž snové herecké obsazení, jemuž kraluje dvojička R. Scheider-B. Cremer, ale ani zbylí dva „závozníci“ nejsou rozhodně do počtu. Přesto R. Scheider (společně s Tangerine Dream, dotvářející halucinogenní atmosféru) neochvějně vládne a musím uznat, že takovýto prázdný pohled neměl ani při „face to face“ randíčku se zubatou potvůrkou. Masterpiece, který paradoxně zlomil Friedkinovi vaz. Nikoliv v mých očích. 90% ()

Reklama

Anderton 

všetky recenzie používateľa

Druhá a iba o niečo menej vydarená adapátcia Arnaudovho románu. Preto nesúhlasím s názorom, že sa jedná o remake, vzbudzuje to negatívne asociácie. Ale napriek tomu práve porovnávanie scén s Clouzotovou verziou spôsobuje veľkú divácku slasť. Pridané a ubraté motívy, odlišné rozčlenenie príbehu. Sorcerer má akoby dve expozície, tá prvá vo francúzskom filme, čiže čo bolo predtým, absentuje. Pribudli politické témy a zaujímavé motívy, viď atentátnici, nápad s výbuchom autobusu v konfrontácii s prevozom výbušnín ako práce za peniaze je geniálny. Vôbec by mi neprekážalo, ak by film trval aj tri hodiny, ak by sme sa presekávali džungľou o niečo dlhšie. Bonus: extrémne vydarený genius loci miesta a jeho obyvateľov. ()

Cedr 

všetky recenzie používateľa

Co dodat ke komentáři samotného režiséra: "No matter how much you struggle, you get blown up. [...] It's about revenge, vengeance, betrayal – this is how I feel about life.... life is filled with betrayal... false promises... fate is waiting around the corner to kick you in the ass." Nečekaně svižné tempo, syrová atmosféra, skvělé výkony, neokoukané lokace a luxusní režie. ()

Juto 

všetky recenzie používateľa

Režisér William Friedkin remakuje, a pretvára klasiku „Mzda strachu“. Úvod filmu začína nudne a pomaly, snaží sa nám ukázať štyri príbehy štyroch mužov. Pútavejšie by boli jednoduché flashbacky alebo len rozprávanie o ich minulosti. Príbehy uberajú tempu z úvodného dejstva. Film sa stáva zaujímavejším po 30 až 45 minútach. Je to veľká produkcia a Friedkin vie, ako vybudovať napätie. Jazda cez most je šialená. Je to akási cesta do srdca temnoty. 6,5/10 ()

Galéria (45)

Zaujímavosti (16)

  • Most přes řeku Papaloapan postavil umělecký návrhář John Box a most měl několik hydraulických nosníků. Několik dní před natáčením, ale řeka vyschla. Musel být použit umělý déšť, který stál 3 000 000 amerických dolarů a scéna trvá pouze 12 minut. (Terva)
  • Film v době svého vzniku nevydělal ani vložené náklady a byl považován za propadák. V současné době je na snímek nahlíženo jako na zapomenuté mistrovské dílo. (Terva)

Reklama

Reklama