Snehulienka: Iný príbeh

No po tolilka pozornosti co se tomuhle filmu dostalo ve své domovině jsem byl na tuto verzi Sněhurky více než zvědavej. Němá sněhurka co rajtuje v aréně s bejkama, macecha co provazuje sado maso hrátky a to vše v černobílým přelivu, hm to se fakt nedalo ignorovat. Ano hercům se sice vzal hlas, ale muzika vynahrazovala veškére nálady a umě navozovala dramatickou nebo odlehčující atmosféru, na můj vkus možná až příliš. Herci co si musí vystačit s pohledy a mimikou těla maj roli bez hlasu přece jen stíženou a nějaké to umění ze sebe prostě vytlačit musí. To se nejvíc povedlo Maribel Verdú, protože ta tu svini zahrála tak přesvědčivě až jsem se divil, že není českej poslanec. Příběh nenudí a variace sněhurky je to skutečně pojata velmi originálně a chce říci moderně, jenže celý příběh je prostě oda na evropskou němotu, takže spíš zůstanu u té originality. Místy mě přišlo že film ztrací dech, jindy působil trošku zkratkovitě, ale co oceňuju uplně max je konec s tím si tvůrci fakt pohráli a líbilo se mě jak najendou kino totálně ztichlo a čekalo na ten poslední záběr, protože se fakt nedal odhandout a nakonec byl nejkrásnější možný. V podstatě poslední filmový políčko rozhodlo o čtvrtý hvězdě, nádhera. (21.02.2013)

Vše kolem tohoto filmu je tak trochu jiný příběh. Od režisérovy (sebe)důvěry držet projekt 8 let při životě. Až po fakt, že těšíte-li se na pohádku, popovídejte si spíš s umělcem, který Sněhurce prošlápl cestu. Doporučuju si přečíst pár rozhovorů s režisérem, pak totiž zjistíte čemu všemu je příběh Carmen pocta. Souhlasím s Bárou, že Macarena se pro tuto roli narodila a že nikdy nechci vidět jinou. Pro mě to nebyl jen jiný příběh, ale i jiný svět. Svět tančící v rytmu flamenca, svět ohňostrojů jisker v hlubokých tmavých očích zázračných i prokletých lidí. Nikdy nespouštěj býka z očí... Nespustím, pane Berger, ani z vás... (23.01.2014)

I když by mělo jít o pohádku, naštěstí to tak není a pokud ano, inspirace tvůrců pramení zejména z Grimmovské verze (dějí se tu hodně nepohádkové věci včetně vražd a sadomaso sexu), což se mi moc líbilo. Celý příběh je přenesen do moderní doby, což mu dodává punc nadčasovosti a celkové uchopení mě oslovilo moc a jsem rád, že jsem tenhle film viděl. I když je němý, má opravdu výbornou atmosféru (místy až hororovou) a vskutku pohltí. Nedílnou součástí je i hudba, která skvěle kombinuje tradiční španělské motivy s těmi dramatickými a je výrazná, což je u němého filmu důležité. Výteční jsou i herci, kteří až na malé výjimky zvládají ono expresivní přehrávání a nepůsobí u toho směšně. Zejména Maribel Verdú jako zlá macecha je fantastická a roli si užívá. Škoda, že film je trošku delší, protože o deset až patnáct minut méně by neškodilo a alespoň by tempo bylo rychlejší. Moc mi také neseděl onen potřebný motiv jablka, který se mi tu zdál až moc násilně přilepený. Ale to už jsou jen detaily, protože Sněhurka: Jiný příběh je vynikající pocta němé kinematografii, která možná vznikla na popud chváleného The Artist, ale osobně se mi zdá o kousek lepší a formálně ucelenější. 85% (08.02.2013)

Mám v tom bordel. Zo začiatku a pomerne dlho som mal pocit, že je to Popoluška (vdovec, macocha, upratovanie), potom sa zjavili trpaslíci a bolo to chvíľu jasné, aby sa z toho nakoniec vyklula Šípková ruženka. Ale toto je môj problém, predlohy si nepamätám a zopakujem si ich až pri čítaní malým carpantom pred spánkom. K tomuto filmu som pristupoval ako k filmu z roku 1925, čo asi aj tvorci chceli, takže nemá zmysel mu vyčítať čiernobiele charaktery a jednoduché emócie. Treba byť proste naladený na to, že pozeráte starý nemý film a ako na vás bude pôsobiť. Snehulienka našťastie skvele gradovala a na konci vyvolala silnejšie emócie a otáznik. (19.02.2015)

Mám dojem, že už jsem viděla všechny verze Sněhurek. Ale pozor, tuhle natočili Španělé a je to opravdu jiný příběh.. protože Španělé točí věci jinak. Už ze začátku mě zaujala černobílá forma a nepřílišná ukecanost, díky čemuž vynikla již tak výrazná hudba a herci vskutku museli hrát. A taky hráli, zaplaťpánbůh... Ději smutného osudu malé Carmen jsem propadla téměř ihned, ale vrchol přišel v aréně v Seville (a to býčí zápasy opravdu nemusím), kde se Sněhurka rozpomíná na své dětství. To je pro mě nejkrásnější moment filmu a nic, ani závěr, ho nemůže přebít. Pro mě (a za mě) za čistých 5*. (11.09.2013)