Žít a zemřít v L.A.

Po geniální francouzske spojce, kterou beru jako nedostizny TOP natočil ten samý režisér o tolik slabší odvar, že je zředěný jak homeopatikum. Jasně jsou tam dobre momenty ale zapory totalne prevladaji. Uz na zacatku prisel prvni WTF moment. Kdyz obejevi mrtveho kolegu na strese neoznami to nikomu vysilackou. Pak najde umirneneho islamistu na strese, namisto aby ho strelil do hlavy, tak schova revolver a chce se nechat vyhodit do vzduchu. Znicehonic se odkudsi vynori druhy kolega, ktery se vysplhal nekolik pater po stene jako spiderman pomoci telepatie najde fousace shodi ho dolu ten se odpali kousek od neho a kdovi proc to nikoho nezabije. Celou dobu me srala ta hrozna hudba. A nahotu ve filmu si predstavuju tak, ze ta zrzka ukaze bobrika a ne ze budu nucenej se koukat na dicka Petersona. (26.03.2018)

Film som videl prvý raz 27. februára. 30 minút pred koncom som ho však vypol. Chcel som cítiť, keď ho budem pozerať znova, že ho pozerám po prvý raz. A odvtedy som nad ním premýšľal a nevedel sa dočkať, kedy ho konečne zočím. Stalo sa tak včera, dokonca dvakrát po sebe (nefarebný 2011 MGM remaster a farebný, kontrastný a zrnitý 2016 Shout! remaster). A dnes ešte do tretice s režisérskym komentárom, čo bolo absolútne nebo. Jeho prednášky pravidelne sledujem, no väčšina z nich je takmer vždy výhradne o Francúzskej spojke či Exorcistovi, takže počúvať ho 120 minút básniť o tomto opuse... viac si priať nemôžem. No ale naspäť k veci – Friedkin rozhodne v najlepšej forme. Hl. devízou snímky je jej extrémna presnosť, autenticita a vierohodnosť. Je chytrá a vizuálne podmanivá vďaka pôsobivej práci kameramanského majstra Robbyho Müllera a vycibreného, precízneho režisérskeho cítenia. Stará poctivá škola, žiadne štúdio, všetko točené na mieste, herectvo a filmárčina v najčistejšej podobe, spolu s jednou dobovo impozantnou a dnes už slávnou automobilovou naháňačkou, ktorú ani sám Müller snímať nechcel (Robert D. Yeoman na trón). Soundtrack (x) iná liga, Wang Chung sa predviedli, pretavili atmosféru slnkom zaliateho Los Angeles v stredných 80. rokov a jeho krimi podbrušia do svojich nôt prakticky dokonalo. Úvodné (x) aj záverečné (x) titulky sú jedny z najlepších, čo som kedy videl. A scéna falšovania peňazí možno aj najlepšia vôbec. Jednoznačne viac sexy ako sex samotný. Spravidla, keď si začnem film vážiť, stane sa tak buď s odstupom času, alebo po niekoľkých zhliadnutiach. Friedkinovi sa to podarilo instantne na prvýkrát. --- Bonusy: (x / x / x / x / x / x) / Wang Chung s nádherným obalom (x) / (x / x) (x / x) / Taktiež je, vzhľadom k vizuálu tohto filmu, nutné odporučiť dokument Los Angeles Plays Itself / Čekni aj zaujímavosti. --- [Symbolické hodnotenie č. 5555] --- (4.9.2023; konečne v červených číslach! x) --- (27.2.2020) (2x1.6.2020) (2.6.2020) (5.7.2020) (20.7.2020) (28.7.2020) (12.4.2021) (2.12.2022) (22.8.2023) (27.1.2024, cz dab) (02.06.2020)

Snímek z doby, kdy Petersen nebyl takový špek, doby kdy bylo módní nosit světle modré džíny a prachy se tiskly pěkně doma. Friedkin z počátku prezentuje tradiční thriller a do geniální honičky betonovými zákoutími L.A. se toho moc neděje. Druhá polovina filmu, ale sešlápne plyn a vyklube se z toho nepředvídatelný žánrový majstrštyk. Finále je vztyčený prostředníček všem kriminálkovým klišé. Moc dobré. (27.02.2013)

Pro Friedkina znamenali vosumdesátky kvalitativní sešup. Ono se taky není čemu divit po dekádě s Francouzskou spojkou, Exorcistem, Mzdou strachu. V To Live and Die in L.A. po letech zas neskrblí jak na nápaditosti tak trademarcích. Základ určitě dodala předloha, stejně jsem ale měl pocit, že je opět ve svém živlu. Drsné scény, nepředvídatelný děj, automobilové honičky. Jen tomu Petersenovi jsem umanutého poldu co se neštítí nějaké té špatnosti moc nevěřil. A děsivý dobový soundtrack, to už je kapitola sama o sobě ! (28.08.2022)

po Francuzskej spojke Friedkinov navrat k drsnym policajtom, ktori nevahaju porusit nejake to pravidlo aby dostali grazla za mreze. opat sa dockame vynikajucich nahanaciek, tu su dokonca dve, jedna letiskova na nohach a potom dialnicna ktora i ked sa nemoze rovnat so slavnym predchodcom, hanbu nerobi (70. roky su prec a autenticity je vystriedana "stylom"). dejovo to prilis prepracovane nie je, ale pozera a pocuva sa to vynikajuco. odvazim sa povedat ze Friedkin sa dost inspiroval u Michaela Manna a jeho Zlodeja (i ked Mann ho co sa vizualu tyka jednoznacne valcuje) a o rok neskor sa prave Bill Petersen (ktory tu spolu s Dafoeom ukazal viac nez len svoje herecke umenie) objavil v Mannovom Manhunterovy... (09.02.2021)