Žít a zemřít v L.A.

Po geniální francouzske spojce, kterou beru jako nedostizny TOP natočil ten samý režisér o tolik slabší odvar, že je zředěný jak homeopatikum. Jasně jsou tam dobre momenty ale zapory totalne prevladaji. Uz na zacatku prisel prvni WTF moment. Kdyz obejevi mrtveho kolegu na strese neoznami to nikomu vysilackou. Pak najde umirneneho islamistu na strese, namisto aby ho strelil do hlavy, tak schova revolver a chce se nechat vyhodit do vzduchu. Znicehonic se odkudsi vynori druhy kolega, ktery se vysplhal nekolik pater po stene jako spiderman pomoci telepatie najde fousace shodi ho dolu ten se odpali kousek od neho a kdovi proc to nikoho nezabije. Celou dobu me srala ta hrozna hudba. A nahotu ve filmu si predstavuju tak, ze ta zrzka ukaze bobrika a ne ze budu nucenej se koukat na dicka Petersona. (26.03.2018)

Začátek s teroristou na střeše mrakodrapu vypadal jak z nejblbějšího akčního Béčka. Pak následuje ta nejprofláknutější story, co je v těchto filmech o policajtech k vidění. Jeden policajt má odejít do penze, ale při vyšetřování posledního případu ho zabijou. A jeho parťák si dá pár piv a rozhodne se, že se pomstí. Už jsem si pomalu řikal, co to bude za sračku, ale postupně z toho vylezla docela zajímavá záležitost. Přišla konečně nějaká akce, honičky (pěšky i v autech) a zejména ve druhý polovině pak různý překvapivý zvraty v ději. A v závěru Friedkin přišel s něčim, co jsem opravdu nečekal. 75% (30.08.2020)

Pro Friedkina znamenali vosumdesátky kvalitativní sešup. Ono se taky není čemu divit po dekádě s Francouzskou spojkou, Exorcistem, Mzdou strachu. V To Live and Die in L.A. po letech zas neskrblí jak na nápaditosti tak trademarcích. Základ určitě dodala předloha, stejně jsem ale měl pocit, že je opět ve svém živlu. Drsné scény, nepředvídatelný děj, automobilové honičky. Jen tomu Petersenovi jsem umanutého poldu co se neštítí nějaké té špatnosti moc nevěřil. A děsivý dobový soundtrack, to už je kapitola sama o sobě ! (28.08.2022)

Udělat takovejhle film, kde ani jeden charakter není nijak zvlášť sympatickej (snad kromě policajtovy milenky a informátorky), na to musí mít člověk žaludek. Nevím, jestli bych se chtěl setkat s Friedkinovo démony, soudě podle toho, jak autenticky zachycuje démony svých hrdinů :-). Ale rozhodně umí, existenciálně, religiózně, filosoficky to vždy dává dost námětů k přemejšlení, jenom v tomhle kousku jsou samozřejmě příšerný prvky z 80. let, syntezátorová muzika je jejich nejkřiklavějším příkladem, ale třeba automobilová honička je opět originální a skvělá. A některý scény jsou artefakty samy o sobě (např. pálení obrazu). (03.07.2011)

Rázné. Stejně jako se legendární znělka Wang Chung při úvodních titulcích pomalu noří s vycházejícím sluncem nad L.A., aby pak agresivními beaty udeřila na divákovy smysly, i celý Friedkinův snímek neustále přináší do pomalu plynoucího neo-noir příběhu překvapivé zvraty a návaly estetické brutality, aby nakonec došel do naprosto nihilistického finále. Tedy vše, co mám rád. Žít a zemřít v L. A. znamená ryzí osmdesátky a zároveň pamětihodný thriller se stylem jako žádný jiný. Můj nejoblíbenější Friedkin. A film, který bych si rád někdy dal na velkém plátně s pokud možno nejkvalitnějším zvukem. (08.11.2019)