Žít a zemřít v L.A.

Pořádný thriller má být napínavý a nepředvídatelný a tento opomíjený klenot obojí dovádí k dokonalosti. Elipticky vyprávěnou kriminálku vystavěnou mimo žánrová klišé a zažité struktury nesou především postavy. Obsesivně umanuté, nihilistické, politováníhodné a prospěchářské charaktery cíleně působí odtažitě, čímž podporují naprostou nevyzpytatelnost syrově realistického filmu, a současně fungují jako výmluvná kritika americké společnosti 80. let. Tuto rovinu podporuje i filmem prezentovaná zkažená podoba titulního města byznysu a rozkoše. (19.08.2008)

Tak už mám kandidáta na režiséra nejnepochopitelnějších a nejnudnějších velkoměstkých krimi thrillerů všech dob - bohužel to je jeden ze zakladatelů tohoto žánru William Friedkin. Spojka a Vymítač musely být neskutečné náhody nebo boží prozřetelnost nebo už mu v těchto letech začalo kapat na karbid. Netuším. Ale natočit tak neskutečně hloupý scénář chtělo kuráž... Těšil jsem se na alespoň průměrnou kriminálku z megapole L.A. a čeho jsem se dočkal? Rádoby šokantních nahých scén hlavních představitelů - ano, z dálky uvidíte genitálie mladičkého Petersena a Dafoea - bisexuální milenku a neskutečných filozofických, morálních a jiných hovadin. V tom filmu není komu fandit. Hlavní záporák je nudný, hlavní hrdina taky. Každá postava dostane několikrát za film do koulí a nakonci je hnusný, skutečně hnusný podraz na diváka. SPOILER: Asi šlo o úpornou snahu býti originální, ale prostřelit hlavnímu hrdinovi hlavu několik minut před finálem je něco tak neskutečně arogantního k divákovi že to nemá obdoby. Kdyby ve finále, ale oni před finálem. Záporáka pak upálí hrdinův parťák, který má neustále melancholické halucinace... KONEC SPOILERU Dvě hvězdičky dávám jen za rockový soundtrack a skvěle natočenou automobilovou honičku.. Jj, ty Friedkin uměl. (06.10.2006)

Průměrný akční thriller, ve kterém mi ale utkvěla scéna automobilové honičky. Ta sice sama o sobě není nic moc, ale má skvělý bezvýchodný feeling, protože v ní utíkají dva policajti poté - SPOJLER - co omylem zastřelili policajta vydávajícího se za zločince a teď po nich jde celé město. A taky mě překvapilo, že jeden z hrdinů zařval těsně před koncem. (04.10.2007)

Začátek s teroristou na střeše mrakodrapu vypadal jak z nejblbějšího akčního Béčka. Pak následuje ta nejprofláknutější story, co je v těchto filmech o policajtech k vidění. Jeden policajt má odejít do penze, ale při vyšetřování posledního případu ho zabijou. A jeho parťák si dá pár piv a rozhodne se, že se pomstí. Už jsem si pomalu řikal, co to bude za sračku, ale postupně z toho vylezla docela zajímavá záležitost. Přišla konečně nějaká akce, honičky (pěšky i v autech) a zejména ve druhý polovině pak různý překvapivý zvraty v ději. A v závěru Friedkin přišel s něčim, co jsem opravdu nečekal. 75% (30.08.2020)

Friedkinovo „proti všem“ zasazeno do rozpáleného betonového města tlejících andělů, kde si můžete být jisti pouze jednou věcí. Nic není jisté. Friedkin jde proti všem zaběhlým žánrovým pravidlům, klame tělem, pere to do diváka s obdivuhodnou razancí, pomáhá si halucinogenní atmosférou, synťákovým hudebním doprovodem, když se mu zdá tempo příliš ospalé, sešlápne k podlaze plyn popř. něčí koule a lidé (nejen ženy) tu jsou jen bezcenným kusem hadru, sloužící (mu) jako pouhá informace resp. prostředek, k dosažení většího cíle. Upřímně, ten film není rozhodně bez chybek, ale za ten veletoč, který Friedkin předvedl v závěrečných minutách, kdy cítíte na zátylku jeho spokojený úsměv, s procedivším „seru na vás“, aby se posléze kruh definitivně uzavřel resp. vymetl cestičku do dalšího kola, si pozornost rozhodně zaslouží. Friedkina můžete osočovat z ledasčeho, ale jedno mu chtě nechtě budete muset přiznat. Jeho rukopis je nezaměnitelný. 80%[Těším se na Cruising]. (28.12.2013)