Prehnití proti prehnitým

...jízda po Montmartru pokračuje. Francois už má taky za lubem a René si spokojeně brouká pod fousy jak mu běhaj koníčci. Kdo ale chodí v kanálech potkává krysy. A to nemluvím o tom jak se odplácej starý šrámy! Už podruhé cítím tu krásnou a divnou směsici vůní barev a možná pro někoho i smradů co jdou z ulic Paříže. Už podruhé se prohlubuje láska těm dobráckým i šibalským pohledům Reného a Francoise. Děkuju pane Zidi, děkuju pane Noiret, děkuju pane Lhermitte. 100% (27.10.2009)

Na jednu stranu cyničtější než první díl (bankéř, výsledky poctivosti) s vtipnými Reného hláškami na téma "S poctivostí nejdál dojdeš", na druhou stranu trpící klasickými nemocemi druhého dílu: příliš vykonstruované, takže závěrečná půlhodina se přece jen trochu vleče. Zmizela jednoduchost a realističnost prvního dílu, kterou nahradila touha po co největším "twistování". (20.01.2010)

Tato série Prohnilých filmů mi do teď unikala. Hodně lidí tady píše, že jednička je lepší, ale já jedničku neviděl, takže nemůžu srovnávat. Tohle je slušná zábava, akorát mi tam moc neseděla jakási vážnější melancholická pasáž z venkova uprostřed filmu. Po návratu do Paříže se to zase rozjede. 70% (07.11.2021)

Komedie, na kterou si s radostí vzpomenu, protože jsem se u ní celkem zasmál. Trošku mě mrzí, že autoři (skoro) úplně ignorovali první díl, ale jinak jako volné navázání v notě prvního dílu, který byl o poznání veselejší a také jednodušší se jedná stále o čtyřhvězdičkovou podívanou. Noirette i Lhermitte v naprosto skvělé Zidiho komedii, kterou opravdu stojí za to vidět, pokud tedy nejste zmlsáni 3D a akčními nářezy posledních let. Vše se odvíjí s klidným a příjemným tempem a příběh Vás nenechá ani moc vydechnout, protože humorem je celý film opradu prolezlý. (04.02.2010)

Volné pokračování prvního filmu, které se v kvalitě minimálně Prohnilým vyrovná. Líbílo se mi, že Zidi "nenastavoval kaši", ale vzal film úplně z jiné strany a vytvořil tak na plátně jinou atmosféru než v prvním filmu. Prohnilí proti prohnilým již nejsou až tak veselá taškařice, ale cítím z nich i melancholii a sentiment, které zejména postavě Philippe Noireta sem tam probleskly z jeho smutně veselých očí, když doba již není ta co byla a i ostřílenému poldovi s blížícím se stařím chybí láska a teplo rodinného krbu. O zásluhách nemluvě :) (07.02.2010)