Nežné kura

Patřím do tábora, kterému se Ukradli torzo Jupitera líbí o ždibíček víc. Patrně proto, že je veselejší, bláznivější, prostředí slunného Řecka působí v dnešních prosincových dnech přívětivěji než Paříž (v porovnání s dneškem krásně liduprázdná, jak ve své době celý svět býval na filmovém plátně zobrazován). Noiret má v Jupiterovi více prostoru, což mu sedí. Velmi slušná detektivka, jak jen to Francouzi umí. Ty čtyři * dávám spíš v kontextu s pokračováním, jinak by to bylo víc. (07.12.2008)

Tentokrát spojím recenze dvou filmů dohromady, protože na sebe navazují, i když každý můžete vidět bez problému i samostatně. Vlastně si ani nepamatuji, že bych Něžné kuře někdy předtím viděl, ale za to "Ukradli torzo Jupitera" byl můj velmi oblíbený film za dob komunismu. Teď jsem si však dal oba a postupně. Od prvního filmu jsem očekával víc - na můj vkus zbytečně moc romance a málo zábavy a zbytečně utahané. Navíc ty roky od vzniku jsou znát - zejména v zobrazovaném způsobu vyšetřování vražd. Za to pokračování mě bavilo stejně jako za mlada a pořádně jsem si ho užil a pobavil při těch jejich bláznivých eskapádách. Shrnutí je jasné - Něžné kuře je pro mě klasika, která neurazí, ale ani příliš nenadchne - slabší tři hvězdy. A Jupiterovi alias Afroditě dám plný počet - rozhodně si je zaslouží. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (19.12.2014)

Ženská emancipace v té podobě - zdaleka ještě ne dokonalé - jak ji známe dnes, začíná zhruba před 30-40 lety spontánním vzplanutím osmašedesátého roku. V jiné podobě ji odráží anglický seriál DEMPSEY A MAKESPEACOVÁ jak to dokládá i připojený bonusový pozdější vzpomínkový komentář Glynis Barberové. Pestrý mix spolužákovské nostalgie, jiskření vlastně protikladných profesí, skutečného těžkého případu i sarkastického nadhledu s jasnou převahou ženského prvku, ztělesněného dnes již zesnulou skvělou Annie Girardotovou, ale také neméně dobrým Philippem Noiretem, není sice zcela prost určitých vad na kráse; to však postřehneme teprve tehdy, blížíme-li se k jádru příběhu i autorského záměru. Odpověď na otázku, zda běží více o zábavu nebo naopak o převahu "velkého umění" odlehčeného chápavým úsměvem, ponechává autor, věrný jazyku své doby, na každém divákovi. Jedno je jisté: s touto komedií se nebudeme nudit ani vteřinu. (23.05.2011)

Z pohľadu hlavných bodov námetu nevšednejšia romantika, no keď sa ide do hĺbky tak jednotlivé časti tejto romantiky idú presne podľa osvedčenej šablóny, čo v istých chvíľach viedlo k miernej nude. No veľkou výhodou je sympatická ústredná dvojica, hlavne Noiret bol super, taký pôžitkár s obdivom ku starým klasikom a humanitným vedám. Ich dialóg skrátka bavil. Lepší priemer. 65/100 (28.10.2019)

Chvíľami romantická komédia pre pamätníkov, chvíľami akčná kriminálka, chvíľami giallo ako od Argenta, vzápätí zase komédia. Ono to nakoniec ale predsa len funguje, je to taký veľký príjemný nervózny guláš. Noiret má sakra nervy, Girardot sakra kuráž a vrah je....uvidíte. Nežné kura má dve línie, jednu romantickú a druhú pátranie po vrahovi a podľa môjho názoru sa tak trochu bijú navzájom o svoju pozornosť. Najmä preto, že žiadna z nich nie je poriadne rozpracovaná. Ale ako hovorím, nakoniec to funguje. Treba prirátať ešte otázky emancipácie a mužského šovinizmu a bordel vo francúzskej politike. Čiže znova ako hovorím, je to guláš. (10.02.2015)