Aku no kjóten

Jedna hvězdička je za hudbu a druhá je za vtipy. Jinak přepálená stopáž, když se stejně nic nedozvíme. Poprvé mě to chytlo až za polovinou. Kdyby tam nebyla ta hudba, cítila bych, že jsem přišla úplně pro nic za nic o čas. To psycho je takové nezáživné, anebo se ze mě stala citlivka nebo naopak. :-O Pro mě děsná nuda. (22.07.2013)

Už jsem to psal víckrát ale napíšu to i tady. Pro filmy Takaši Miikeho mám celkem slabost protože mě vždy dokážou něčím překvapit. A u tohohle dlouholetýho restu ze chci vidět tomu nebylo jinak. První půlka byla jen takovou přípravou před tím masakrem kterej bude následovat. Tenhle učitelskej se s tím nesere a killil to tam v rytmu Mackie Messera ve velkým stylu. Odpověď na to proč to celý dělá najdete v nordické mytologii(spojitost s havrany Huginnem a Muninnem kteří na našem světě fungovali jako průzkumníci vládce bohů Odina). I přestože je druhá půlka jeden velkej exploitační masakr najde se tu prostor i pro nějakej ten vtípek(hlášku). Třeba jako... A třídu máme kompletní. Gratuluji k dokončení studia... nebo... Já se musím dostat na univerzitu TODAI. Rozuměl jsem správně TO DIE?... Pro mě osobně se stává Aku no kjóten hned po Visitor Q druhej nejlepší film co jsem zatím od Takaši Miikeho viděl. 5hvězd (31.07.2024)

Nie som veľmi zvyknutý sa pri Takashiho filmoch nudiť, avšak Lessons of Evil je akousi výnimkou. Neponúka šialenosť a brutalitu, akú mal Ichi the Killer, a neponúka ani bizarnú akciu, ktorú mal Crows Zero. Tento film má naopak pomalší rozjazd a vsádza na drámu s trochou psychológie, čo si však dostatočne nezískalo moju pozornosť a neupútalo ma ani sľubované vyvrcholenie, ktoré síce občas pobavilo ("to die"?), avšak vo výsledku neponúklo nič dávno nevidené, či originálne. Plus mínus to ušlo, ale od Takashiho som čakal viac. (31.05.2020)

Dal jsem na kamaráda a nic, vůbec nic jsem si o filmu nezjišťoval a nevěděl jsem o čem to má být. Jen to, že ho natočil šílenec Takaši Miike, známý především jako direktor klasiky Ichi the Killer. Je to vždycky lepší nic nevědět, pak je člověk odměněn z filmového zážitku o to více. Musím říct, že takovej masakr brokovnicí, kterej začal asi něco málo po první hodině jsem hodně dlouho neviděl, přemýšlím, jestli vůbec někdy. Mackie Messer po japonsku aneb pocta severskému bohu Odinovi!! Celkově je ten příběh výborně vymyšlen a s použitím hudby a písní souzní na jedničku. A závěrečné rozuzlení dává tušit, že by mělo být i pokračování... (24.09.2018)

Můj nepříliš oblíbený japonský režisér Takaši Miike u mne tentokrát opravdu zabodoval a musím říct, že docela šokoval ... Ono bylo štěstí, že jsem vůbec nevěděl, do čeho jdu a děj byl navíc celou hodinu dost nepředvídatelný. Původně to působí jako relativně zajímavý mysteriozní kousek, přesně po hodině ze dvou se rozjede ale takovej masakr, že sem koulel očima a držka se mi otevírala každou minutu (ve finále jsem si xicht musel srovnávat dlouho před zrcadlem dohromady...). To co se ve filmu děje je prostě čistej masakr a poprava. Tak neuvěřitelnou neúctu k lidskýmu životu, absurdnost, hudební doprovod, prostředí a litry krve jsem roky neviděl ... Fakt jen pro zvyklé povahy na japonskou krutou a bizardní kinematografii. Nechci ohledně děje (v druhé polovině skoro žádný není, je to čistý exploitační vyvražďpvací horor) prozrazovat víc. Každopádně ty scény úmrtí byly fakt úchvatně natočeny. Každopádně drsnej a hodně ujetej kousek, kterej mi zůstane DLOUHO v hlavě!!!! 5/5 (19.08.2013)